Krásné dětství, to je krajina nejmilovanější, říkával Karel Höger

Z cyklu Můj nejmilejší kraj jsme vám pustili už několik ukázek - a často jsme vás upozorňovali na ideologický podtext, kterému se známé osobnosti při svém vyprávění nedokázaly vyhnout. Výjimkou byl herec Karel Höger. Ten v roce 1963 vzpomínal na rodný kraj - tedy Brno-Královo pole - tak, že popsal nesčetné dětské hry a klukovské bitky. Ale i hraní pohádek:

"Krajem dětství, to je i kraj pohádek, které jsme hráli v našem krámku na loutkovém divadle s bratrem Rudou kupě kluků, které jsme podle vzoru ochotníků zvali plakáty. Hráli jsme pohádky, které tenkrát vydával Štorch. Jindy jsme zase do otvoru na dno škatule dali filmová okénka a promítali petrolejkou na zeď krámu všelijaké obrázky, které jsme si namalovali na papír, který jsme namastili sádlem. No, toho smradu od té petrolejky... A pak jsme se přestěhovali do hostince, do kuželníku. Publikum sedělo v kuželníkové dráze, my jsme si ze stolu udělali jeviště v prostoru, odkud se koulí. Kulisy papírové, ty maloval bratr Ruda. Opona také, jenže ta se trhala, tak jsme si udělali později látkovou z jutových pytlů. No, nehráli jsme žádné škváry, opravdu dobré pohádky. A kromě toho třeba Skružného Venouška a Stázičku. Všimli si nás dospělí a půjčovali nám z ochotnického spolku kostýmy, pomůcky. Starali se o nás a nakonec také z nás vytvořili dětský soubor. Však nás tam bylo padesát. Tam tedy rostl příští herec. Dlouhé, krásné dětství - to je ta krajina nejmilovanější."