Krize zažehnána, ale...

Zemanův kabinet vstupuje podle některých pozorovatelů do druhé poloviny svého funkčního období v lepší pozici, než se očekávalo. Hodně prý bude ale také záviset na vývoji v samotné sociální demokracii. V následující poznámce se tomuto tématu věnuje Zdeněk Vališ.

Ještě začátkem roku by na dobré vyhlídky sociálních demokratů do budoucna vsadil snad jen Miloš Zeman a jeho nejbližší okolí. Nyní se pozorovatelům jeví, že vláda a strana prošly ze strategického hlediska krizí ve velmi vhodné době. Ve výhledu jsou nyní naopak dva roky relativně klidného vládnutí s docela přitažlivým trumfem ekonomického růstu v ruce. A jak napsal komentátor pravicově liberálních Lidových novin, je možné, že tu za dva roky bude stát silná strana, která si bude dělat reálné naděje na další vítězství ve volbách. Jiní pozorovatelé jsou v tomto směru mnohem opatrnější. Většinou se ale shodují v názoru, že levicového a středového voliče, unaveného Zemanem, mohou přivábit zpět k sociální demokracii nové tváře ve vedení. Dá se přirozeně namítnout, že podobné úvahy se objevovaly už před volbami v roce 1998, a že to byl nakonec právě Zeman, který se zasloužil hlavní měrou o vítězství sociální demokracie. Na druhé straně různé průzkumy už dlouho signalizují, že dosavadní šéf sociálních demokratů má skutečně zenit své popularity nevratně za sebou.

Zdá se, že minulostí je rovněž kdysi dominantní Zemanova autorita v samotné straně. Někteří prý už nechtějí mít předsedu, který když otevře pusu, musí někoho urazit. Druzí dávají pokles autority spíše do souvislosti se Zemanovým rozhodnutím nekandidovat už v příštím roce opět na nejvyšší stranickou funkci. Poslanec Zdeněk Jičínský soudí, že tímto předčasným oznámením oslabil Zeman svůj potenciální vliv na příští rozhodování o skladbě vedení sociální demokracie. Někteří pozorovatelé uvádějí, že ve straně si už lovci začali dělit kůži medvěda, který zatím ještě běhá po lese.

Jedno je jisté: Zeman oznámil svůj odchod před několika měsíci a do této chvíle se neozvala žádná stranická organizace, která by předsedu poprosila, aby zůstal. Také je ale jisté, že ve stínu Zemanovy intelektuální převahy vyrostli v sociální demokracii za uplynulé dva roky nové osobnosti. A všechny patří k mladé nebo mladší generaci. Některé, jako třeba ministr financí Pavel Mertlík, pozorovateli nejvýše hodnocený člen Zemanova kabinetu, nejeví očividně chuť angažovat se ve vnitrostranickém boji a preferují své odborné postavení. Ostatní si ale různým způsobem cílevědomě vytvářejí stranické zázemí. A s téměř stoprocentní pravděpodobností právě z jejich řad vzejde v příštím roce nový šéf sociální demokracie. Stejně pravděpodobné je, že s odchodem Zemana skončí ve straně silný vliv tzv. osmašedesátníků. Zaznívají ale hlasy upozorňující rovněž na možná rizika budoucího vývoje. Generační střet by nemusel na sjezdu proběhnout hladce a jeho důsledky by nakonec mohly mít negativní vliv na část voličů. Těžko také předvídat, jaký vliv by na voliče měla situace, kdy nový předseda sociální demokracie bude třeba členem vlády, v jejímž čele ale zůstane až do voleb Miloš Zeman.