Kultura bez hranic
Praha je v těchto dnech místem setkání s kulturou jiných zemí. Sotva skončila přehlídka slovenského divadla, 26. mezinárodní jazzový festival a Kanadská taneční a divadelní sezóna, už se zde scházejí na 5. ročníku swingaři z celého světa, začíná Pražský divadelní festival německého jazyka a v Divadle na Vinohradech byl v úterý oficiálně zahájen i Japonský týden. Velkolepou událost, slibující Pražanům a návštěvníkům Prahy nejen silné zážitky, ale také trvalý vztah k této tradiční kolébce světové kultury, vám představí její hlavní koordinátor pan Tomio Okamura, rodilý Japonec donedávna žijící v Tokiu, po mamince Čech, který už několik let podniká v Praze v česko-japonském cestovním ruchu a mimochodem je i spolumajitelem známé staropražské hospody "U Vejvodů"...
"Japonský týden je vlastně největší kulturní akce, kterou podporuje japonský stát v zahraničí, je organizována z japonské strany Nadací International Friendship Foundation, která je řízena ministerstvem zahraničních věcí. Probíhá od roku 1986 vždy v nějakém světovém městě. Japonské týdny už se konaly v Itálii, Německu, Nizozemsku, Francii, USA, Španělsku, Belgii, Maďarsku, Rakousku, Kanadě, Británii, a zajímavostí je, že v roce 2000 Japonský týden proběhl také v Havaně, hlavním městě komunistické Kuby. Účastní se většinou 1500 až 3000 japonských umělců, a letos se konečně dostal i do Prahy. Jak správně podotkl pan primátor Igor Němec za pražský magistrát, který je spolupořadatelem, Japonský týden je největší kulturní akcí, která se letos v české metropoli koná. Rozpočet na ni je téměř 200 miliónů korun,"
uvedl pro Radio Praha Tomio Okamura a současně zdůraznil, že veškeré náklady jsou v režii Japonska; hlavní město Praha uhradí pouze pronájem sálů, v nichž Týden japonské kultury probíhá, to znamená v Kongresovém centru, Divadle na Vinohradech, Obecním domě a ve Veletržním paláci - s celkovou kapacitou pět a půl tisíce míst.
"Hlavní posláním té akce je samozřejmě představit japonskou kulturu, ale stejně důležitý cíl je posílit přátelství mezi národy, takové to porozumění. Ukázat, že i na druhé straně zeměkoule je kultura, tak, aby si ji lidé třeba oblíbili, a trošku to přispělo k soužití na světě. Z toho důvodu jsou také všechny akce zcela zdarma, přestože sem přijíždějí špičkové soubory. To právě je díky sponzorům z japonské strany, různým grantům na japonské straně, a v tomto případě přispěl i pražský magistrát. Pokud jde o program, budou to představení, koncerty, výstavy, veřejné dílny, čajové obřady, pouliční festival na Staroměstském náměstí, louková představení pro děti. 
Tolik pan Tomio Okamura k Japonskému týdnu.
Událostí, která u nás dosud také neměla obdoby, je v těchto dnech návštěva věhlasného mezinárodního avantgardního souboru STOMP. O sérii jeho osmi originálních představení - od 5. do 10. listopadu v pražském Kongresovém centru - jsem si povídala s panem Christianem Marstranderem z Dánska.
"Jsme tady, abychom představili skupinu STOMP, která původně vznikla v Anglii a během posledních deseti let měla už několik velice úspěšných turné po celém světě. Hrajeme pro publikum od pěti, šesti do šedesáti i více let, věkem neomezené. Starším lidem se možná bude zdát naše muzika příliš hlučná, ale jinak si myslím, že je skutečně pro všechny. Důvod, proč jsme zavítali do Prahy, je ten, že je to krásné, zajímavé a velice kulturní město. My mu přivážíme mezinárodní kulturu,"
řekl mi pan Christian Marstrander, šéf umělecké agentury Jazzmar, zastupující soubor. Na otázku, jak tedy vypadají představení, která STOMP přivezl pražskému publiku i návštěvníkům našeho hlavního města, odpověděl...
"To se velice těžce popisuje a vysvětluje, protože v nich nejde o žádný příběh či dialog. Je to působivá směsice rytmu, pohybu a vizuálního humoru, neodolatelná koláž divadla, kabaretu, hudby a tance. Celá show je založena na bázi perkusi, to znamená bubnování. Hraje se a bubnuje rukama, nohama na všechno možné, co je k mání - popelnice, hrnce, poklice, kbelíky, sudy, smetáky, zapalovače, kuchyňské výlevky, zkrátka na různý materiál, s nímž se denně setkáváme. Navíc je to velice vtipné představení. Nedokážu přesně říct proč, ale je skutečně velmi originální."
Nakonec na můj dotaz, zda se STOMP hodlá do Prahy ještě někdy vrátit, pan Marstrander uvedl, že s tím dokonce počítají. V mnoha městech světa, kde vystupovali, si získali stálé příznivce, za nimiž se opakovaně vracejí. Předpokládájí, že podobně tomu bude u nás. Příští sérii představení by mohli prodloužit třeba až na půl roku, a rádi by hráli v nějakém divadle, kam přichází i mnoho zahraničních návštěvníků. Neboť jejich představení, právě že jsou bez jazykových bariér, jsou srozumitelná všem. A proto se mohou hrát v Praze, stejně jako kdekoliv jinde na světě.
