„Líbí se mi pohádky Boženy Němcové,“ říká Anička z Londýna, která uspěla v dětské literární soutěži
Jak se lišil život Karla IV. od toho, který žijeme dnes? I na tuto otázku hledala odpověď v knížce o Karlu IV. Anna Nahodilová Grant. Za svou práci vyhrála speciální cenu v literární soutěži Jak rostu s knihou, kterou si přiletěla i se svou maminkou Janou Nahodilovou osobně převzít na veletrh Svět knihy.
„Speciální ocenění získává Anna Nahodilová Grant, která je z Londýna“, zaznělo na 23. mezinárodní knižním veletrhu a literární festivalu Svět knihy při vyhlašování vítězů literární soutěže. Předsedou poroty byl spisovatel Martin Vopěnka, který vysvětlil, proč tuto cenu vyhrála právě Anička: „Přiznám se, že jsem vůbec netušil, že ta holčička je z Británie, česky umí rozhodně krásně. Ani nevím, jestli někteří další soutěžící byli ze zahraničí. To ocenění bylo uděleno proto, že na svůj věk napsala úžasnou práci a doplnila ji krásnými ilustracemi“.
Anička dostala mimo jiné diplom, pouzdro nebo další knížku, tentokrát o Marii Terezii. Co ji nejvíce zaujalo na Karlovi IV.?
„Nejvíce se mi líbilo, že postavil strašně moc věcí. Líbí se mi třeba Karlův most“.
Máš ráda i jiné české knížky?
„Pohádky Boženy Němcové“.
Knížky má ráda i Annina maminka Jana Nahodilová, která působí v londýnském Okénku, organizaci, která sdružuje Čechy a Slováky a mimo jiné má i svou školu. Sehnat v Británii české knížky není podle ní úplně jednoduché:
„Knížky dovážíme, existují sice dnes už běžně e-knihy, ale to pro děti není vhodné. Když byla Anička malinká, tak jsme začínali tak, že jsme vozili moje staré dětské knihy, které mi kdysi četla moje máma. Chodili jsme i po antikvariátech a kdokoliv přijede na návštěvu, tak říkáme, ať doveze jen nějakou českou knížku. Jinak se ale shánějí těžko. U nás ve škole máme teď knihovnu a tam si můžeme půjčovat“.
O jaké knížky mají děti ve škole největší zájem?
„My je teď hodně nutíme, aby se pustily do řady prvního čtení. Pro mladší jsou určena různá leporela. A pro starší jsme nakoupili hrozně moc řad knih, které pomáhají v různých stupních čtení. Ty si teď nejvíce půjčují, ale je to i proto, že my je k tomu nutíme, musejí o tom pak mluvit atd“.
Jaký je největší rozdíl mezi čtením v angličtině a češtině?
„Angličtina je na učení se číst daleko těžší. Čte se prostě jinak, než se píše. Anička se ještě ve třetí třídě, což je ekvivalent naší druhé, se pořád učila číst. Dostávali třeba každý týden deset slovíček a museli se naučit, jak se hláskují. Je těžší než v češtině, kde se čte teoreticky tak, jak se píše“.
Aničko, jak se ti čte v angličtině? Je to jednodušší nebo těžší?
„Je to o trochu jednodušší, protože v češtině jsou háčky a čárky“.
Když si máš vybrat, jestli budeš číst knížku v angličtině nebo v češtině, vybereš si podle jazyka, nebo podle toto, o čem ta knížka je?
„Podle toho, o čem je“.
Na češtinu do Okénka chodí i britští tatínkové. Jana Nahodilová už několikrát zmínila českou školu. V Londýně existuje i Česká škola bez hranic, není ale jediná.
„My jsme česko-slovenská škola, jmenujeme se Okénko. Založili jsme ji tři matky v roce 2012 a je určena pro děti od narození až teoreticky do 14 let. Děti jsou rozděleny do různých skupinek. Nejsme jen škola, kde by se vyučovalo, ale snažíme se fungovat i jako komunita a chceme, aby k nám děti chodily rády a vyučování je zaujalo. Nevyučuje se tedy jenom český jazyk a prvouka, ale také různé zájmové kroužky-sportovní, výtvarný nebo taneční... Mluví se jen česky nebo slovensky. Naše děti vyrůstají asi tak, jako jsem vyrůstala já, částečně obklopená češtinou i slovenštinou. Anička třeba chodí do taneční skupinky a učí se tam české i slovenské písničky“.
Asi nejčastější případ je, že se žena Češka provdá za cizince a žije s ním v jeho zemi. Co na výuku češtiny říkají britští tatínkové? A jak se jim líbí české zvyky?
„My jako komunitní organizace pořádáme během celého roku hodně akcí - mikulášskou, velikonoční oslavu nebo třeba dětský den. A účastní se i britští tatínkové. Většina našich rodin to má tak, že matka je Češka nebo Slovenska a otec je Angličan nebo je jiné národnosti. V menší míře jsou oba Češi nebo Slováci. Tatínky se určitě snažíme zapojit a většinou výuku češtiny podporují. Začali jsme dělat i češtinu pro dospělé, kam nám chodí tatínkové a učí se česky. Na začátku se samozřejmě zhrozí, ale baví je to a znamená to pro ně, že budou více rozumět svému dítěti a jeho prarodičům“.
Aničko, rozumí táta česky?
„Ano, rozumí hodně. I mluví“.
„My máme totiž trochu zvláštního tatínka“, říká Jana Nahodilová, „je lingvista a seznámili jsme se v Praze. Žil pět let
v Praze, kde se naučil česky. Jeho čeština tedy není odrazem mé práce, ale jeho“.
