Ludmila Machátová: „V Benátkách se užívá života, bojuje s komáry a tvrdě pracuje.“

Setkání učitelů českých škol v Itálii

S Ludmilou Machátovou jsem se seznámila na setkání českých škol v Itálii a náš rozhovor vznikal za krásného odpoledne na boloňském hlavním náměstí. Ludmila učí češtinu na univerzitě v Benátkách a na rozdíl od mnoha Češek, které v Itálii žijí a pracují, protože se vdaly za Italy, ona sem zamířila přímo za prací.

Vy jste, Lído, jedna z mála, kdo se sem nevdal.

„No, ještě jsem se sem nevdala. Přišla jsem sem pracovně před šesti lety s tím, že sem jdu na rok jako lektorka do Benátek. No a už jsem tady šest let“.

Jako lektorka čeho?

„Jako lektorka českého jazyka na univerzitě Ca'Foscari a už šest let pendluji mezi Prahou a Benátkami“.

Chcete tedy říct, že se v Benátkách na univerzitě učí čeština.

„Nejen v Benátkách, v Itálii se učí čeština na univerzitě v Padově, v Udine, v Římě a v Neapoli. Dříve se učila i na jiných univerzitách“.

Kolik máte vůbec studentů v kruhu?

„Máme jedenáct studentů, kteří češtinu studují jako hlavní obor. V Itálii, když jdou studenti studovat jazyky, tak se obvykle věnují třem. Z toho dva mají jako tzv. hlavní, studují tedy celé bakalářské studium, a jeden jako volitelný“.

A to bývá čeština?

„Těch našich 11 studentů má češtinu jako hlavní obor a potom jsou studenti, kteří ho mají jako vedlejší obor, to znamená, že ho studují jeden rok anebo mohou chodit na kurzy české kultury. Tam letos chodí 40 studentů“.

Co pak chtějí s češtinou dělat?

„Většinou začínají studovat angličtinu nebo ruštinu a chtějí se něčím odlišit, takže si vybírají nějaký z těch tzv. menších jazyků. Navíc mezi Benátkami a Prahou existují docela intenzivní vztahy ať už z hlediska turistického ruchu, byznysu atd., takže oni vědí, že pak nemají problém najít práci“.

Sedíme spolu na hlavním náměstí v Bologni, je tady hodně turistů, hodně psů...Kdyby to bylo v Benátkách, byl by ten obrázek obdobný?

„Pokud bychom seděli na náměstí svatého Marka, tak by to bylo ještě horší. Tady mi ani nepřijde, že je tolik zahraničních turistů, to jsou spíše všechno domácí. Benátky jsou nádherné tím, že když se vydáte mimo ty hlavní turistické trasy, tak je to úplně jiné. Turistů je tam méně a potkáte tam i pravé Benátčany, což je zážitek po všech stránkách“.

Když jste se sem před šesti lety přistěhovala, co vás nejvíce překvapilo?

„Tolik mě nic nepřekvapilo, protože jsem byla během vysokoškolských studií na Erasmu v Římě. V Benátkách mě překvapil život samotný, když jsem se přistěhovala do historických Benátek, tak tam nejsou automobily, takže všechno musíte nosit v rukách, rozmyslíte si pak, co koupíte v supermarketu, protože tahat nějaké zbytečnosti, to se opravdu pronese. Ale nějaký velký kulturní šok se nekonal“.

A jak jste si zvykla na stravu? My jsme měli včera oběd, který je opravdu velký v očích Čecha, ale ne prý úplně v očích Itala.

„My jsme měli slavnostní oběd. Kdybyste v Čechách šla na nějaký slavnostní oběd s husou a knedlíky, tak byste byla stejně přejedená, jako jsme byli my včera. To ale není tak, že by každý den byl tří nebo čtyřchodový oběd. Na jídlo si zvykám obecně dobře, protože ráda jím, takže s tím nemám problém v jakékoliv zemi. Tady je úžasné, že se vaří z čerstvých surovin, ta kuchyně je lehčí, lépe stravitelná. Takže zvykla jsem si opravdu lekce“.

Jeden z hlavních chodů na setkání učitelů českých škol v Itálii | foto: Martina Bílá

Češi si pod italskou kuchyní představí těstoviny. Vy jste ale říkala, že v Benátkách je to trochu jinak. Co je typické pro Benátky?

„Jednotná italská kuchyně, jak si to představují turisté, neexistuje. Každý region a mnohdy každé město tím, že mělo jiný historický vývoj, tak má i jinou kuchyni. Záleží také na tom, jestli je město v horách, u moře atd. Co se týče Benátek: tam se jedí hlavně ryby, další specialitou jsou pak játra a taky se tam hodně popíjí“.

To ale i tady...

„Ale v Benátkách víc. Tam se začíná ráno“.

Pije se víno?

„Pije se víno a chodí se na takzvané, říká se tomu ombra, to jsou takové, dá se říct, až panáky vína. Ombra v italštině znamená stín. Oni totiž Benátčané měli to víno dříve ve stínu zvonice na San Marcu a chodili popíjet to chladné víno a to se udrželo do dneška. I v pracovní den se jde na decku vína k obědu nebo po práci. V Benátkách si vůbec lidé užívají života. V italštině je pro to i speciální výraz ´ozio veneziano´, který právě označuje to, že sedíte, popíjíte a užíváte si života jako Benátčan. Na druhou stranu se tam velice intenzivně pracuje, taková představa, že se popíjí a užívá celý den, tak to bohužel ne. To mě třeba překvapilo. Pracuje se tam hodně, mají to v krvi. Existuje tam mnoho rodinných firem, které jsou schopné expandovat po celém světě, takže prací tam dost žijí“.

Je něco, co vám na životě v Benátkách nevyhovuje? Bavili jsme se o komárech...

„Komáři jsou tam opravdu problém. Já mám ale štěstí, že posledních pět let žiji v historických Benátkách, kde je to menší problém, než na pevnině. Tam to problém je především v létě. Potom si nedokážu představit, že bych byla v Benátkách přes léto, moc ani nechápu turisty, kteří tam v létě jezdí. Když je horko, vlhko, komáři a kanálech je nižší voda, tak to není moc příjemné, kdo nemusí být ve městě, odjíždí pryč“.

Chcete v Itálii zůstat?

„Můžete si tisíckrát říct, že se někde hodláte usadit, ale pak to dopadne, to je alespoň moje zkušenost, úplně jinak, než si představujete“.