Magdalena Jetelová: Další židli budu asi muset udělat z vody

Česká sochařka Magdalena Jetelová v 80. let minulého století emigrovala do Německa. Její zřejmě nejslavnější plastikou je obří židle, která byla původně vystavena před Muzeem Medy Mládkové na pražské Kampě. Během povodní v roce 2002 však uplavala až do Německa. Magdalena Jetelová od ministra zahraničí Karla Schwarzenberga získala jednu z letošních Cen Gratias agit. Paradoxně právě ve chvíli, kdy Prahu opět postihly ničivé povodně:

"Pan ministr to řekl krásně, že tu vaříme z vody. A tak mám pocit, že příští židle se bude muset udělat taky z vody. Ale mám velkou radost, že si má vlast vzpomene na lidi, kteří v cizině žijí a neodešli tam zrovna z vlastní vůle, ale vinou katastrofálních situací."

Jaké byly vaše umělecké začátky, když jste to tu musela v polovině 80. let opustit a jít do zahraničí? Bylo to těžké?

"Nerada o tom mluvím, protože si každý myslí, že v cizině padají z nebe zlatí holubi. Je to ale pravý opak."

Které ze svých prací si dnes nejvíc považujete?

"Protože jsem aktivní umělec, tak vždycky těch nových. A srdečně všechny zvu do Olomouce, kde je má výstava. Moc by Olomouci přála, aby se stala centrem Evropy, protože je to nádherné město s obrovskou tradicí. Každému to velice doporučuji. A není tak daleko od Prahy. Já jezdím denně šest set kilometrů."

Jak se ve srovnání s tím, jak vy sama jste v Německu začínala, daří dnes pronikat českým umělcům do Evropy nebo do světa?

"Je vidět, že tady doma se umělcům daří se lépe prezentovat, protože už nejsou ty hrozné časy. A tím pádem je hezké být doma! Každý sem jezdí rád. Mám ale pocit, že když se kultura nepodporuje, je to pro mne velké rozčarování. Kultura potřebuje podporu."

Je rozdíl mezi Německém, kde žijete, a Českou republikou tak markantní?

"Každá země je hodně odlišná. To se opravdu nedá porovnávat. A nerada bych to porovnávala, je to jiné."