Michaela Karsten - žena s fenomenální pamětí

Dokázali byste si za dvě minuty zapamatovat data narození třinácti lidí? Takhle úžasnou paměť má Michaela Karsten, která žije v Německu a je trojnásobnou mistryní světa v paměťových schopnostech.

Původně vystudovala medicínu. Tehdy se jí nezdálo, že by si pamatovala víc, než ostatní. Když pracovala ve farmaceutické firmě, zapamatovala si slovo od slova celé katalogy. Od roku 1998 se začala věnovat paměťovým technikám. Je výhoda mít medicínské vzdělání?

"Myslím, že znalosti z medicíny byly přínosné a dodnes je využívám. Ale tehdy jsem o paměťových technikách vůbec nic nevěděla. Teď kombinuji obojí. Pomáhám si těmito znalostmi dál, abych mohla i svým zákazníkům, které na seminářích vzdělávám, vysvětlit, jak paměť funguje. Potom dál vysvětluji, jakým způsobem fungují paměťové techniky," uvedla Michaela Karsten v rozhovoru pro Český rozhlas.

Její paměť je skvělá. Je schopná zapamatovat si za půl hodiny 1620 šestimístných binárních kódů. Se svými schopnostmi se dostala i do Guinessovy knihy rekordů. Napsala knihu Úspěšná paměť a v roce 2010 založila vlastní společnost pro mentální a paměťový trénink. Dnes už moc nesoutěží, ale trénuje pravidelně. V poslední době si všimla, že jdou naše paměťové schopnosti, co se čísel týče, spíše dolů.

"Domnívám se, že vlivem dnešní techniky se některé schopnosti opravdu snižují. Klasickým příkladem jsou číselné informace. V dnešní době se nadměrně používají mobilní telefony. Když nám dá někdo telefonní číslo, tak si ho uložíme pod jménem a s tou číselnou informací potom vůbec nepracujeme. Některé nervové buňky v mozku nejsou v tomto směru aktivovány. Mozek se potom domnívá, že pro přežití to není důležitá informace. Tím pádem i schopnost pamatovat si číselné informace se snižuje. Když někoho poznám, a ptám se na telefonní číslo, tak často musí vytáhnout svůj mobilní telefon a vyhledat si vlastní telefonní číslo."

V současné době jsme zahlceni množstvím informací. Je důležité je umět filtrovat, selektovat a přebrat si z toho, co je důležité. Michaela Karsten je členkou společnosti Mensa, která sdružuje nadprůměrně inteligentní lidi. Právě mezi nimi je mnoho paměťových přeborníků. Neznamená to však, že by lidé s nižším IQ nebyli schopni zvládat paměťové techniky.

"Pracovala jsem i s osobami, které měly dokonce podprůměrné IQ. I u nich bylo prokázáno za velice krátkou dobu zlepšení. Samozřejmě v paměťovém sportu, na světové špičce, jsou osoby, které byly členové společnosti Mensa. V tom sportu člověk s vyšším IQ byl schopen při chybování lépe analyzovat situaci a lépe nakombinovat paměťové techniky tak, aby se potom v té disciplíně ještě zlepšil. Ten paměťový výkon, ne přirozená paměť, se pomocí těchto technik dá zvýšit. Já bych navrhla takové přirovnání, geneticky jsme dostali do vínku, že jsme schopni se pohybovat. Jsme schopni jít nebo běžet. A nebo jsme schopni používat kolo, auto, letadlo. Já nabízím něco podobného. Nabízím ošálit paměť tam, kde má slabá místa, jakýsi tryskáč ve formě paměťových technik, aby se paměťový výkon zvýšil."

Mistrovství světa v paměťových schopnostech trvá několik dnů a soutěží se v deseti disciplínách.

"Ty disciplíny jsou krátkodobé, většinou tak na pět minut. Pět minut je fáze na zapamatování, vypisovací fáze deset až patnáct minut. Potom se jedná o tzv. maratóny a to jsou disciplíny, které jsou na hodinu až tři. Mistrovství je opravdu náročné, většinou je třídenní. Disciplíny jsou zaměřeny třeba na pamatování si číselných informací, historických dat, textů, různých slovíček, ale třeba i abstraktních obrazců. Na tyto disciplíny jsme se museli připravovat. Když bylo krátce před mistrovstvím, třeba tři nebo čtyři měsíce, tak trénink musel být velice intenzivní. Vytvářeli jsme pro nás vlastní počítačové programy, se kterými jsme denně mohli pracovat."

Michaela Karsten žije dlouhou dobu v Německu. K tréninku paměti ji přivedl manžel a pro oba je to koníček. Vzájemně si připravovali i tréninkové disciplíny.

"Nastaly fáze, kdy člověk trénuje a trénuje a nenastává žádné zlepšení. To může být pro někoho fáze demotivace a někteří to vzdají. Právě v této době jsme se vzájemně podpořili. Manžel vždycky řekl: nevzdávat, svůj cíl dosáhneme. Důležité je také plánování. My jsme na každou disciplínu měli termíny, do kterých chceme zvládnout nějakou hodnotu. Sebedisciplína hrála velice důležitou roli."

Skvěle natrénovaná paměť se určitě hodí i při učení jazyků.

"Snažím se udržovat český jazyk, mateřštinu. Plynule hovořím německy a anglicky. V pasivní formě tam jsou určitě ještě ruská slovíčka. Myslím si, že mě paměťový trénink v němčině pomohl. Na rozdíl od angličtiny jsem s němčinou začínala kolem třicítky. Čím déle se začíná s cizím jazykem, tak je to pro mozek náročnější. Říká se, že jsou učební okna, kdy je mozek nastaven trochu víc na příjem informací v jistém směru. Učební okno na jazyk je otevřeno do 12. roku života. Do té doby je naprosto jednoduché naučit se vedle mateřštiny jakýkoliv další jazyk. Kladu důraz na to, aby rodiče dali dětem tuhle šanci. Stejně jsme to dělali s našimi dětmi. Ty jsou vychovány dvojjazyčně. K tomu od 4,5 let přišla angličtina. Je třeba jít touhle cestou do 12. roku. Když je to potom později, tak se vytváří jakési další jazykové centrum, a to stojí energii, to je trošku náročnější."

Paměť může ovlivnit i nevyvážená strava, kdy koncentrační schopnost klesá. Dobré je při paměťovém tréninku i zapojení emocí.

"Emoce, ať pozitivní nebo negativní souvisejí velmi silně s podržením informací v dlouhodobé paměti. Existuje jakási struktura tzv. limbického systému zhruba uprostřed mozku. To je struktura, která je zodpovědná za emoce. A neurovědci se domnívají, že právě místo, kde se zpracovávají informace, je poblíž této emocionální struktury. Když je nějaký emocionální náboj, tak se tyto informace dostávají dál a zůstávají delší dobu v dlouhodobé paměti. Takže je dobré využívat emoce a nemyslím si, že by to nějak moc vyčerpávalo."