Ministr Zaorálek: pobyt v Česku má dětem pomoci s překonáním traumatických událostí
V Česku byly na dvoutýdenním ozdravném pobytu děti z Ukrajiny. Jednalo se už o druhý turnus. Ve třicetičlenné skupině byli nejen potomci českých krajanů, ale také děti z východní části Ukrajiny, která je nejvážněji postižena tamním konfliktem.
Jedním z bodů programu byla i návštěva Prahy. V Černínském paláci děti přivítal i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD):
"Jsem rád, že jste přijaly pozvání a přijely. Vím, že u vás doma to často není jednoduché. Proto jsem rád, že jsme vám mohli alespoň takto zpříjemnit tuto zimu a pomoci vám možná zvládnout to, co dnes na Ukrajině není jednoduché vydržet."
Děti přijely do Česka 16. února a pobyt jim právě skončil. Od pondělí přijede třetí skupina, ve které budou vysídlené ukrajinské děti, které přímo zažily negativní dopady konfliktu a prožívají každodenní nejistotu a strach. Na nápad pozvat děti do Česka přišel ministr Zaorálek při návštěvě Žitomiru, když mluvil s rodiči některých dětí:
"Říkali, že zima bude těžká, že děti ani nebudou moci chodit celou dobu do školy, že to bude těžké i pro ty, co budou daleko od fronty. I ve vzdálených místech, jak mi říkali v Žitomiru, je každý týden jeden pohřeb někoho, kdo padl na linii bojů. Tam mě napadlo, co kdybychom děti pozvali k nám. Našlo to tam poměrně silný ohlas. Tak jsme začali uvažovat, jak uspořádat tyto turnusy. Nejdřív jsme pozvání nabídli tam, kde to vzniklo, v Žitomiru, kde jsem o tom mluvil s krajany. Dalším turnusem jsme to rozšířili na východ, kde jsou děti ještě více vystavené bezprostřední blízkosti bojů. A třetí turnus, který přijede, tak to už nebudou krajané. Budou to děti postižené válkou, které například přišly o rodiče. Je to taková kapka v moři, ale mám pocit, že se musíme snažit a dělat co nejvíc těch kapek."
Ministerstvo zahraničí bude děti podporovat i po jejich návratu na Ukrajinu. Při jejich pobytu v Česku bude posílena terapeutická složka. Pomoci může třeba canisterapie.
Psi pomáhají i tramatizovaným dětem
Terapeutičtí psi byli za dětmi nejen u Orlíku, ale přišli i na ministerstvo. Spolu s nimi i Romana Hanousková z Arcidiecézní charity Praha:
"Děti jsou ubytované u Orlíku. Jezdíme tam každý týden asi na hodinu a půl, protože pejsci delší dobu nevydrží. Fyzicky i psychicky je to pro ně náročné. Děti různě přeskakují, pejsek si třeba lehne na balicí papír a děti ho obkreslují, a potom děláme psí sporty. Děti si mohly vyzkoušet agility, kdy pejsek skáče přes překážky a dog frisbee, kdy jim házely létající talíře."
Jak dlouho trvá, než se to naučí? Jaké musí mít pes předpoklady?
"Musí mít povahové předpoklady a splnit zkoušky. Musí mu být minimálně rok, musí splnit poslušnostní cviky a cviky při canisterapii. Například pomalé braní pamlsku z ruky, aby toho člověka neštípl. Třeba se proti pejskovi vystřelí deštník a on se nesmí leknout. A když se lekne, nesmí být agresivní. Musí být zvyklý na lidi na vozíčku, na lidi, kteří mají berle. Jakmile splní tuhle zkoušku, tak může začít dělat canisterapii."
Jak děti reagují, když vidí vaše pejsky?
"Nadšeně, vrhnou se na ně a začnou se s nimi mazlit. Jen dva chlapci se báli, tak ti koukali zpovzdálí, ale ostatní děti byly nadšené." "Psi děti nijak nehodnotí a tak se před nimi mohou chovat přirozeně. Pomáhá jim to odžít si traumata. Podobný zážitek máme i s dětmi z Ukrajiny. Teď jsme tam měli holčičku, která byla jedna z těch, která vůbec nemluvila s ostatními, byla hodně depresivní, ale na psy se vrhala a to mazlení jí přišlo k duhu," dodal canisterapeut Pavel Houška.
Děti českému ministru zahraničí namalovaly obrázky a otiskly své ruce na velký arch papíru. Svůj otisk pak přidal i ministr. Dětem se v Česku líbí.
"Mně se moc líbí v Praze. V Příbrami je moc hezká příroda a tradice. A mě se líbí zámek Orlík."
A odkud jste?
"Z Bohemky."
Mluví u vás babička nebo rodiče česky?
"Babička mluví česky a rodiče také. U nás všichni rodiče mluví česky. Přijeli z Čech a založili tu Bohemku."
Také podle ministra Lubomíra Zaorálka se tu dětem líbí:
"Líbí se jim tady všechno, od zoo až po Prahu, místa, která navštěvují. Většina dětí z tohoto turnusu umí trochu česky a rozumějí češtině. Jak mi říkaly, tak poslouchají češtinu od babičky, i rodiče mluví doma česky. Dokonce česky reagují, sice neobratně, ale je vidět, že je jim čeština blízká. Pro ně Česko asi není země vzdálená. Nemám pochyb o tom, že je to pro děti cenné. Nejde jen o ty zážitky, hlavní je, aby tady měly trochu klid, protože ty děti jsou ze Slavjanska, jsou z míst, která jsou jen desítky kilometrů od míst bojů. Vzhledem k tomu, jak jsem tu oblast navštívil, tak vím, že ty obce jsou velmi zasažené tím, co se tam děje. Je tam velké množství běženců. Mezi těmito dětmi nejsou jen děti našich krajanů, ale je tam i šest dětí přesídlených. Jsou to děti, které mají za sebou zážitky, se kterými se není lehké vyrovnat. Není to jen pěkný výlet, ale i snaha pomoci jim trochu překonat to, co museli prožívat v posledních dnech a týdnech. Proto jsou tady i ti terapeutičtí psi a podobně."
Sociálně-terapeutický program pro děti zajistila Farní charita Příbram, místní gymnázium a Arcidiecézní charita Praha. Ozdravné pobyty jsou součástí humanitárních aktivit, kterými se Česká republika snaží zmírnit dopady ukrajinského konfliktu na civilní obyvatelstvo.
Krajané přišli do Oděsy připraveni
Do Česka také přesídlí desítky krajanů z Ukrajiny. Po příjezdu budou určitou dobu ubytováni v zařízeních ministerstva vnitra, uvedl ministr Zaorálek:
"Dostanou první pomoc a pomůžeme jim společně s charitou a dalšími organizacemi hledat práci. Těch věcí, které děláme je víc. Nedávno jsme vypravili kamión humanitární pomoci. Mám s premiérem Sobotkou dohodnuto, že bych předložil v brzké době další návrh pomoci především pro východní část Ukrajiny, která by měla vycházet z toho, co je tam nejvíc potřeba. Já si myslím, že to je povinnost, kterou máme vůči této zemi, kde žije pět až osm tisíc našich krajanů. Je to i principiální záležitost. Je to něco co nás může ohrozit, pokud to nezastavíme."
V Oděse byl dva týdny otevřen český konzulát. Úředníci z ministerstva zahraničí, vnitra, cizinecké policie a lidé z arcidiecézní charity tu s krajany vyřizovali formality nutné k přesídlení. V Oděse byl i Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti Karel Kühnl, který také na setkání s dětmi přišel:
"Bylo pozváno asi 190 krajanů, kteří byli již ve styku s příslušnými částmi ministerstva vnitra. Písemně, přes maily, jim bylo vysvětleno, co vše mají přinést sebou. Byli opravdu dobře připraveni. Přišlo jich kolem 160ti. Ne všichni se dostavili. Někteří nemohli, třeba jedna rodina z Luhanské oblasti. Psali nám, telefonovali, že se přes různé barikády nedostali ven. Určité problémy, ale řešitelné, měly i dvě rodiny z Doněcké oblasti, ale ty přijely. Během dvou dnů přišly i čtyři desítky jiných krajanů z blízkosti Oděsy, které jsme samozřejmě také neodmítli. Také jsme jejich žádosti zpracovali."
Byl tam někdo, kdo krajanům s žádostmi pomáhal?
"S tím pomáhali kolegové z Arcidiecézní charity a jeden kolega z ministerstva vnitra. Pomohli uspořádat všechny papíry, které museli přinést. Když to přišlo k nám a cizinecké policii, tak už bylo všechno většinou v pořádku."
Jaký bude další postup?
"Krajané se mohou rozhodnout jakým způsobem přijedou do České republiky a kdy. Povolení už k tomu mají, ti, kteří byli v Oděse. Někteří přijedou po vlastní ose, někteří si jako skupina zorganizují autobus. Určité množství, asi čtyři desítky by měly přiletět armádním speciálem myslím 15. března. Potom přijedou další, podle toho, jak si uspořádají život. Ta úvodní vstupní víza související s povolením k trvalému pobytu jsou platná šest měsíců. Všichni by měli přijet do srpna. Vláda přijala program pomoci přesídlovaným krajanům. Požádali o to všichni, kteří přišli z Ukrajiny."
Jaké bude složení obyvatel? Kdo bude nejstarší a nejmladší?
"Úplně nejmladším účastníkem byl chlapeček, který se narodil asi dva dny před tím, než jsme do Oděsy přijeli. V druhém týdnu už na něj měli všechny potřebné papíry. Takže asi desetidenní chlapeček byl zahrnut do programu. Nejstarší byla paní, která se narodila v roce 1927."
Když jste hovořili s krajany, mluvili o tom, jak je to pro ně těžké.
"Samozřejmě, že to není jednoduché. Předpokládám, že očekávají, že život, který si založí v České republice, pro ně bude lepší, než život tam, kde žili dosud, jinak by sem nepřišli."
