Na koni a na parketě
Dnes se vydáme za dvěma českými olympioniky. Ten první, byť startuje v individuální disciplíně, nevyjde na kolbiště bez svého závodního druha. Toho druhého, respektive druhou, jsme zastihli v netradičním prostředí - na tanečním parketě.
"Já si myslím, že s tím se musí člověk narodit. Nejprve jsem začal chodit do jezdeckého oddílu, a potom jsem si za tím šel. Po ukončení školy jsem nastoupil jako profesionální jezdec a začal se tím živit. Ale ze začátku jsem neměl takové podmínky a koně, abych mohl na olympijské hry pomýšlet. Pak však přišla nabídka z Horse Academy, kde měli více sponzorů, takže mohli nakoupit kvalitnější koně, bylo lepší zázemí a vůbec podmínky. A tím jsem se dostal na olympijské hry."
Jak dokládá zkušenost Jaroslava Hatly s jeho klisnou Karlou, s níž jel olympijský závod v Hongkongu, jezdectví není jen romantika a pohled na svět z koňského hřbetu:
"Minulý rok mi v zimní přípravě zlomil jeden kůň nohu, ale trvalo to jenom tři měsíce a mohl jsem se vrátit do sedla. Jednou se mi stalo při kvalifikaci, že mi Karla šlápla do obličeje a zlomila mi nos. Ale to jsou zatím malá zranění,"
Někdy se ale karta obrátí. Například olympijský závod v Hongkongu Jaroslav Hatla nedokončil kvůli zranění klisny Karly:
"Je zázrak, k jakému skoku jsme až dojeli. Karla si před crossem špatně odskočila, udělala si zranění na zadní noze, velký zánět, a tím pádem se jí špatně skákalo."
První olympiádou byla pro Jaroslava Hatlu ta aténská v roce 2004. S koněm Kyrenejennalla's Boy obsadil dvaadvacáté místo z pětasedmdesáti účastníků, což považuje za perfektní výsledek. Nehledě na to, že plno diváků zaujal především tím, že mu v průběhu drezúry spadl z hlavy cylindr. Když má srovnat své dva olympijské koně, dává jednoznačně přednost tomu prvnímu s krkolomným jménem a o mnoho snadnější přezdívkou Berry. Možná i kvůli tomu po Olympijských hrách v Pekingu Karlu prodal a pro olympiádu v Londýně v roce 2012 se připravuje s novou dvojicí původem z Irska:
"Jeden se jmenuje Westwinds El Divo a druhý Westwinds Diego. U nás je to tak, že já musím nasbírat určitý počet bodů, abych se tam vůbec kvalifikoval. Kvalifikace budu dělat se dvěma koňmi, a potom se ukáže, který z nich bude mít lepší výsledky. S tím by se potom počítalo na olympiádu."
Ambicí Jaroslava Hatly pro londýnskou olympiádu je dostat se do elitní desítky. Pro její naplnění se stejně jako na předešlých olympiádách vzdá toho, na co reprezentanti jiných sportů často vzpomínají nejraději:
"Je potřeba, abychom byli co nejblíže tomu zvířeti, takže jsem ani jednou neměl možnost být v olympijské vesnici. Vždy jsme byli co nejblíže koně, protože tam je strašně důležité sledovat každou hodinu, jak se chová, protože přece jenom jak v Pekingu, tak v Aténách jsou trochu jiné teploty než u nás."
Na taneční kurz v tomto známém sále tentokrát dorazilo 28 párů, mezi nimi sportovní střelkyně Lenka Marušková se svým manželem a osobním trenérem Davidem. Taneční mistrová Helena Karasová výtky k tomuto páru nemá:
"David k nám chodil do tanečních a s Lenkou se objevil před dvěma lety. Pro ní je to lehčí, protože muž vede ženu. A ona, jako sportovkyně, je cílevědomá. To jsou všichni, zvláště ti, kteří v tom mají nějaký výsledek, a to ona má. Takže snaha je tady vidět."
"Ona, na rozdíl ode mne, má k tanci daleko větší nadání. Já jsem si to musel vydřít tím, že jsem neustále v tanečních propadal. Ona se učí velmi rychle," chválí Lenku také její manžel David. Právě on je důvodem, proč se tento prominentní pár v tanečních objevil.
"Když jsem poznala Davida, zjistila jsem, že je takový taneční typ. Už měl pár tanečních za sebou, i speciálek, a já jako sportovkyně jsem nikdy, ani v mládí, neměla možnost chodit do tanečních. Kamarádka, která zrovna dělá sportovní tancování, mě během jednoho dne naučila pár tanců. Pak jsme s Davidem absolvovali ples a zjistila jsem, že to asi moc stačit nebude, i když se dá říct, že jsme si zatancovali hezky. Když jsme se vzali, řekli jsme si, že bychom mohli začít chodit do tanečních,"říká Lenka Marušková. Teď si tedy mohou společně užít tance, včetně obecně nejobávanějšího valčíku nebo tanga.
Jenže tu nejsou jen samé klady. Stačilo trochu méně štěstí, a z kratochvíle mohly vzniknout problémy:
"Já jsem totiž měla boty s mašličkou, a podpatek se mi dostal z jedné nohy do mašličky té druhé boty. Bylo to zrovna při polce, při rychlém tanci. Zavrávorali jsme a skončila jsem na zemi. Manžel to ustál, naštěstí. Snažil se mě zachytit, ale bohužel. A další páry, to byla legrace, už nevěděly, co dělat, a honem nás obskakovaly, abychom neskončili všichni na hromadě. Ale nic se nám nestalo," vzpomíná dnes už s úsměvem Lenka Marušková. A tak si manželé Maruškovi mohou své večerní lekce vychutnávat nadále. "Ale mám toho opravdu dost. Přece jen je to hodina a půl intenzivního tancování. A vzhledem k tomu, že jako sportovkyně jsem zvyklá na tenisky, tak přece jen nohy trošku bolí," posteskla si Lenka a David dodává: "Je pravda, že nohy trošku bolí, ale zase je to jednou za týden, takže se to dá vydržet."
