Na obrazech Lukáše Kándla najdete perly a zašifrované vzkazy
Magická, snová, fantaskní, surrealistická - taková je tvorba Lukáše Kándla, českého malíře a absolventa Akademie výtvarných umění, který žije od roku 1970 ve francouzském Burgundsku. Lukáš Kándl, velký obdivovatel malby starých mistrů a zejména rudolfínského umění, vystavuje do 29. října více než padesát svých olejomaleb v Křížové chodbě Strahovského kláštera v Praze. Výstava se jmenuje Noemova archa.
„Francie mě vždycky zajímala, a potom jsem se tam oženil. Ve Francii bylo něco, co jsem tady nikdy nezažil, tzv. umělecké salóny. Do těch se člověk mohl dostat poměrně snadno. Každý rok byly v Paříži, speciálně ve Velkém paláci (Grand Palais) umělecké salóny, ve kterých byly různé umělecké tendence. Když člověk představil svoje dílo, tak byl zařazen do nějaké umělecké skupiny, a potom tam mohl vystavovat každý rok znovu“.
Tímto způsobem jste se tedy začlenil do francouzského výtvarného života?
„Ano. A když pak člověk vystavuje, tak se seznámí se spoustou umělců. Ve Velkém paláci, v těch salónech bylo celkově asi 2500 umělců. Mohl jsem se prosadit v uměleckém životě“.
V Praze prezentujete zhruba padesátku obrazů. Výstava se jmenuje Noemova archa.
„Velice rád dávám výstavám, osobním i skupinovým nějakou tématiku a tato vyhovovala místním požadavkům. Před potopou si Noe dává do své velké lodi veškerá zvířata, která přepraví na nějaký rajský ostrov, kde je vypustí, a budou tu pak znovu, když tu potopa skončí, žít. Já mám rád koně, takže je tu mnoho obrazů koní, i kůň s rohem, pak tu jsou býci, kočky, různé šelmy, jako tygři a lvi a všelijací zvláštní ptáci. Výběr zvířat je dostatečný, možná by to tak chtěl i Noe“.
Stojíme před obrazem Strážce nedostupného pokladu, na kterém vidíme býka.
„Býk je téměř ve skutečné velikosti, takže by měl vážit 800 kilo, a je to býk, kolem kterého je duha. Někde se říká, že kde začíná duha, je možné najít poklad. Duha na obraze začíná v klášterní architektuře v Santiago de Compostela, kam se chodí pěšky z celé Evropy. Ten býk je taková fyzická síla, která je taky nutná, stejně jako síla spirituální“.
Vaše malba se dotýká toho, co je za realitou, odkazuje k duchovnímu životu, k biblickým tématům. Je také okořeněna často dávkou humoru.
„Já mám rád realismus, ale takový přetvořený, magický, jiný, než ten vizuální. Tu a tam se odvolávám na literaturu, poezii, na ezoterické texty, biblické texty. Když spím, tak se mi něco zdá, ale já si to nepamatuju. Když jsem probuzen, tak sním, a to si pamatuji. Ten probuzený sen převádím na obrazy“.
Vaše malba připomíná obrazy starých mistrů také tím, že je hladká.
„Já jsme se naučil malovat tímhle způsobem. I když je tam od pěti do dvaceti vrstev malby, tak by se dalo říct, že ty vrstvy jsou svým způsobem průhledné. V místech, kde je vysoké světlo, je ta vrstva daleko větší, je tam třeba milimetr nebo dva barvy, ale v ostatních částech, kde není prudké světlo, je vrstva jako zlomek milimetru“.
Na téměř všech vašich obrazech jsou perly. Proč?
„Já jsem svého času mluvil s jedním zlatníkem, který mi vysvětlil, že perly jsou živé objekty. A když jsou špatně nošené, nebo jsou zapomenuté, tak můžou umřít. Od té doby v každém obraze mívám alespoň jedinou perlu, a na některých obrazech jich mívám daleko víc“.
Máte rád tajemství, a na každém z vašich obrazů je také zašifrované sdělení. O co jde?
„Mimo podpisu mám ještě 64 písmen, které jsou na linkách 8 x 8 a je to zpráva nebo úvaha o tom obrazu. Pomocí těch 64 písmen říká, co jsem chtěl tím obrazem říct. Ale je to tajná zpráva, protože ji není možné přečíst přímo, když se na ten obraz díváte. Musí na to být systém, dešifrování, který nedávám. Ani lidem, kteří si koupí obraz. Tu a tam mi telefonují, že něco našli, ale většinou je to něco úplně jiného“.
