Nedožité čtyřicetiny režiséra Petra Lébla

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

Galerii Art factory na Václavském náměstí se nachází v hale bývalé tiskárny novin. V industriálním prostoru v úterý skončila výstava připomínající poetickou divadelní tvorbu Petra Lébla, režiséra, který v 34 letech dobrovolně ukončil svůj život. Podle některých kritiků během krátkého života stačil změnit divadelní myšlení mladé umělecké generace.

"Já myslím, že už se dá objektivně říct, že Petr Lébl byl naprosto přelomovou osobností moderního českého divalda. Ten způsob vyjadřování v obrazech, které nemají příčinu a následek, ale jsou kopmponovány nějakou vnitřní logikou v té inscenaci, to ten Petr poprvé do divadla přinesl. A dneska celá generace nových režisérů, kteří začínali buď zároveň s Petrem nebo těsně po něm, tak dneska vlastně to divadlo ani jinak nedělají," soudí teatroložka Marie Resslová.

Petr Lébl umřel mladý, v prosinci tomu bylo 5 let, a letos 16. května by mu bylo čtyřicet. Autorka výstavy Petr Lébl 1:1 Vlasta Smoláková říká:

"Za svůj nedlouhý život dokázal udělat strašně moc. Počínaje amatérským divadlem, jímž začínal v polovině 80. let. Byl tehdy autorem všecho: počínaje textem nebo dramatizací, skvělé výtvarné řešení bylo vždycky jeho záležitost, byl pochopitelně režisér a v amatérském období také herec."

V této době patří k nejvýznamnějším uvedení Hada Mirci Eliadeho a Grotesky Kurta Vonneguta. Už tehdy s Vonnegutem navázal osobní kontakt, takže americký autor pražské představení shlédl. Jak Léblův vztah k Vonnegutovi vznikl? Hovoří Eva Léblová, režisérova matka:

"Myslím, že z knížky. Že jsme ji měli v knihovně a Petrovi to nějak padlo do noty. On mu tenkrát napsal, Vonnegut mu odepsal, a tím vlastně... a to byla náhoda, že tady byl v tu dobu, to nebylo přímo ke Grotesce. On pokud se pamatuju tady byl z nějakého jiného důvodu, ale vyšlo to tak, že byl na té Chmelnici potom."

Vlasta Smoláková: "Potom když po listopadu to tak dobře vyšlo a on se dostal v pravou chvíli k profesionálnímu divadlu, nejprve jako hostující režisér a potom jako umělecký šéf divadla Na zábradlí, tak dokázal skutečně, že jeho talent je mimořádný. Tahle výstava pracuje s tím, co zbylo, protože divadlo pod derniéře zdaleka ne všechno konzervuje. Samozřejmě nejvděčnější jsou ty objekty jako kostýmy, rekvizity, zbytky dekorace, ale také psal kritiky, psal dopisy... prostě snažili jsme se ho postihnout v úplnosti. A také ta výstava se jmenuje Petr Lébl 1:1."

Ukázka připomíná inscenaci Čechovova Ivanova, která byla po Rackovi jako druhý Léblův Čechov oceněna cenou Alfréda Radoka. Léblovu tvorbu sledoval také americký teatrolog s českými kořeny Jarka Burian. Co je podle něj při pohledu ze zámoří na Léblovi specifického?

"Jestli je taková tradice avantgardního divadla tady v Čechách i světově, tak určitě tam patří avantgardnost. Ale já nevím, mě se zdá, že on měl něco unikátního. Já bych nechtěl jenom říct tohle nebo tohle... Mně se líbila velmi jeho inscenace Fernando Krapp mi napsal dopis. Jeho imaginace, divadelnost a tak dále, to všechno bylo výjimečné, úplně výjimečné... Ovšem co mě zaujalo taky, že tady byli v té době, v 90. letech, tři zajímaví režiséři: Pitínský, Burešová a Lébl..."

Léblovo nezdožité výročí časově doprovází vydání dvou knih: svazek veršů z pozůstalosti, které Lébl nezamýšlel vydat, a druhý díl knihy Fenomén Lébl. "Básnický soubor je počinem vzbuzujícím především rozpaky," usoudil recenzent Radim Kopáč. Poezie byla podle něj pro Lébla jenom "přestupní stanicí, tříletou epizodou - šatem, který mu příliš neseděl". Druhá kniha je sestavena z dobových textů a ohlasů. Na kritickou monografii je podle její autorky Vlasty Smolákové ještě brzy:

"Je to neobyčejně těžké, i když materiálu je dost. Ale on byl opravdu tak složitá, kontorverzní postava, a čím víc ho člověk znal, tím míň by si na to troufal... Ono možná po letech, čím míň člověk ví, tím snadněji psychologizuje, fabuluje, beletrizuje. Ale v daném okamžiku je to ještě věc jisté odvahy, odstupu, zvažování, jak do toho. Pojmout to objektivně, vědecky, aby to zároveň bylo čtivé, je hodně těžké, najít ten ten správný klíč..."