Nemůžete čekat, že v cizině to chodí stejně jako doma

Aileen Rodriguez, photo: archive of Aileen Rodriguez

Aileen Rodriguez pochází z Panamy. Pracuje jako manažerka v mezinárodní firmě, která obchoduje se zdravotnickým materiálem. Pandemie COVID-19 ji o práci nepřipravila, právě naopak, v zaměstnání byla vytížena ještě mnohem víc než obvykle. Jak se člověk z Panamy dostane k práci v Praze?

Život v České republice je ve srovnání s Panamou lehký. Například to, že se dá žít bez auta, je pro mě velká věc.

„Dostala jsem na výběr. Nikdy jsem nebyla v České republice ani v Praze, ale řekli mi, že mám dvě možnosti - buď Varšavu, nebo Prahu. Tak jsem se podívala na google a Praha vypadala nádherně. Takhle jsem se dostala do Prahy.“

Ale v Evropě už jste předtím byla?

„Ano, byla jsem v Evropě jako turistka. Byla jsem v Itálii, Německu, Nizozemsku, na Islandu a v několika dalších zemích.“

Západní Evropu jste tedy znala. Čekal Vás v Praze nějaký kulturní šok?  

„Neřekla bych šok. Přesun z druhé strany oceánu je vždy velká změna, zvlášť když mluvíme o historii a o tom, jak stará jsou tady města. Ve skutečnosti mě ale nejvíc překvapila česká kuchyně. “

Často se mluví o tom, že vyřízení českého pracovního víza je velmi zdlouhavé a komplikované.  Jaká je Vaše zkušenost?

Foto: MirceaIancu/Pixabay, CC0

„Neřekla bych, že to bylo jednoduché. Mysleli jsme si, že to bude trvat tři měsíce, nakonec to bylo šest nebo dokonce osm měsíců.“

Na rozdíl od mnoha jiných, na jaře tohoto roku si Ailleen Rodriguez rozhodně neodpočinula.

"Poptávka mnoha zemí po zdravotnickém materiálů a přístrojích byla obrovská, protože země potřebovaly lépe vybavit své nemocnice, aby se postaraly o pacienty. Byla velká poptávka po monitorech, ventilátorech atd. Ale to byl samozřejmě celosvětový trend.

„Co mohu říci ze svých dojmů ohledně všech zemí v regionu, některé byly určitě lépe připraveny než jiné. Například v případě České republiky vím, že pro své nemocnice pořizuje v posledních dvou nebo tři letech dobré vybavení. Když pandemie začala, rozhodně to nebyla z tohoto hlediska pro Česko žádná katastrofa. “

Celý středoevropský region se s pandemií vyrovnal ve srovnání s mnoha jinými částmi světa velmi dobře. Existují různá vysvětlení, proč tomu tak bylo. Možná  díky rychlému vyhlášení karantény, podle jednoho amerického článku za tím byla východoevropská zkušeností ze života v totalitním režimu. Z Vašeho pohledu, jak velkou část toho relativního úspěchu přinesla slušná technická úroveň místního zdravotnictví?

Když jako cizinec přicházíte do jiné kultury, musíte chápat, že jste v jiném, cizím prostředí. Když přijdete k někomu domů, nemůžete si dělat, co chcete, musíte se přizpůsobit zvykům těch, kteří jsou tam doma.

„Myslím, že kromě vybavení to hodně ovlivnila kultura. Nevím, jestli to souvisí se zkušeností s totalitním režimem, ale dodržování opatření a celkově zodpovědné chování je velmi důležité pro zvládnutí epidemie. Soudím tak hlavně na základě toho, co jsem slyšela, jak to všechno probíhá v Panamě.“

Už jste řekla dost pozitivních věcí o Česku. Je něco, co Vám tady naopak chybí nebo vadí?

„Život v České republice je ve srovnání s Panamou lehký. Například to, že se dá žít bez auta, je pro mě velká věc.  Musím přiznat, že jako cizince, která nemluví česky, některé dobré i špatné věci uniknou, nevím o nich.
Hodně jsem četla o špatné kvalitě služeb v České republice, ale asi nepocházím ze země, která by v tomto mohla být vzorem…  Musíte se prostě přizpůsobit. Chvíli trvá, než se naučíte, co je dobré nebo ne. Pokud třeba nedopijete pivo, číšník ho neodnese. Takže si hned nemyslete, že obsluha je špatná, protože vaše sklenice je pořád na stole. Je to proto, že je to vaše chyba, že jste nedopili pivo.

Myslím, že člověk by neměl mít nějaká zvláštní očekávání, když jako cizinec přicházíte do jiné kultury. Musíte chápat, že jste v jiném, cizím prostředí.  Když přijdete k někomu domů, nemůžete si dělat, co chcete, musíte se přizpůsobit zvykům těch, kteří jsou tam doma.“

Oblíbila jste si Českou republiku natolik, že byste se zde chtěla usadit i natrvalo?

"Moc se mi líbí Praha i celá Česká republika. Ano, myslím, že pokud bych se nemusela přestěhovat, asi bych tu rád zůstala. Opravdu jsme se tady dobře usadili.“

Kdybyste měla poradit cizincům, kteří se možná chystají přestěhovat do České republiky, co byste jim řekla?

„Česká republika je krásná, ale nečekejte, že je jako vaše vlastní země.“