New York byl kdysi Mekkou českých krajanů
New York byl kdysi Mekkou českých krajanů, kteří odcházeli do Spojených států. Ať již před 1. světovou válkou, po únoru 48 nebo v 70. a 80. létech. Kdysi zde bývaly celé české čtvrtě. Jak žijí newyorští Češi dnes? To zjišťoval kolega Jaromír Marek
"Když jsem sem přijel, tak jsem neměl moc času chodit dolů do města. Pracoval jsem ve dne v noci, ale věděl jsem, že ve východních sedmdesátých ulicích je česká čtvrť. Chodil jsem tam občas někoho navštívit, nebo jsme tam chodili na knedlo-vepřo-zelo, protože tam bývaly české restaurace."
Jan Hird Pokorný, tehdy čerstvý absolvent architektury, přijel do New Yorku krátce před 2.světovou válkou, v roce 1939. Tehdy žilo v New Yorku několik desítek tisíc Čechů. Byla zde celá čtvrť s českými obchody a restauracemi, kde se mluvilo jen česky. Kde se Češi v New Yorku vzali? Vystěhovalectví do Spojených států představovalo početně nejmohutnější a také nejvýznamnější emigrační proud v české historii. Od poloviny 19.století do začátku 1.světové války odešlo z českých zemí do Ameriky 350 tisíc lidí! Část z nich se usadila právě v New Yorku.
"Původně byla česká čtvrť dál na Manhattnu, ale potom zde poblíž 1.avenue postavili továrny na doutníky a knoflíky. Do blízkosti těchto továren se začalo stěhovat české obyvatelstvo. Nakonec jich zde bylo čtyřicet tisíc."
Česká čtvrť na Manhattnu vzkvétala zejména na přelomu 19. a 20. století. Tehdy, v roce 1897 zde byla postavena i Národní budova, The Bohemian National Hall. Na stavbu se skládala celá česká komunita, doslova po dolaru přispělo na její výstavbu čtyřicet tisíc amerických Čechů doslova z celého USA. Honosná pětipatrová budova, stojící dodnes na východní 73.ulici, se na dlouhou dobu stala centrem českého společenského života.
Po druhé světové válce však česká čtvrť zvolna mizí a zaniká. Na místě původních domů se začínají stavět mrakodrapy a náklady na bydlení neúnosně rostou. Češi začínají odcházet. Do Queensu, do Astorie nebo na Long Island. Pokračuje prof. Povolný.
"To byly dramatické změny, ke kterým na East Side došlo. Když jsem se já začal o tuto problematiku zajímat, Češi už byli většinou pryč. Už byli na druhé straně řeky. Dnes je v okolí národní budovy nejvýš stovka Čechů, už jsou pryč!"
"České čtvrti už prakticky nejsou. Přesto někde ještě žije pár desítek Čechů pohromadě, například v Jackson Hights nebo i na Manhattnu. Tam zústali ovšem jen ti, kteří si to mohli dovolit."
Říká Petr Bísek vydavatel krajanských Amerických listů.
Odliv českého živlu z Manhattnu málem zavinil i zánik Národní budovy. Stačilo málo a dědictví předků bylo definitivně ztraceno.
"Jsme v hlavním sále, ball room. Ten se bude opravovat do původní podoby a budou se zde konat velké společenské akce. Tady bývalo jeviště, tady je provaziště."
Jsou zde dokonce jakési zbytky kulis.....
"Ano, to byla poslední aktivita v této místnosti. Loutkář českého původu tu hrál divadlo a budovu si sál si k tomu uzpúsobil"
Hlavní sál. Tady během exilu v průběhu 1.světové války přednášel Tomáš Garrigue Masaryk. Tady se formovala Československá republika. Dnes je zde špína a jakési podivné harampádí. Nad jevištěm sotva čitelný nápis: Národ sobě!
My tady chodíme s baterkou, je zde úplná tma....ten dům nemá elektřinu?
"Má, má dokonce pět elektroměrů, ale rozvody jsou v havarijním stavu a tak se elektřina nepoužívá. Vůbec celý dům je ve velmi špatném stavu. Rekonstrukce bude náročná."
Říká, hospodář českého generálního konzulátu v New Yorku. Na konci roku 2001 přešla budova za 1 dolar do majetku České republiky. Ta se zavázala, že zchátralý objekt opraví a umístí sem svůj konzulát, České centrum a prostor zústane i krajanským spolkům.
Zatímco Národní budova zápasila dlouhá léta o holé přežití, další symbol českého živlu v New Yorku, Bohemian Hall nikdy fungovat nepřestala. České obyvatelstvo Astorie, čtvri ležící na východ od Manhattnu,ji svépomocí postavilo v roce 1910.
"Bohemian Hall je přibližně stejně stará jako Národní budova, sloužila stejným účelům. Nikdy nepřestala fungovat. I když v minulosti rovněž chátrala. Stačilo jen ji rozhýbat, aby to na sebe vydělávalo a to se podařilo vedení asi před deseti lety. Já jsem už druhý prezident společnosti, která už docela dobře funguje. Hlavní akce je festival na Memorial day v květnu. Za ty dva příjde tisíc patnáct set lidí."
Petr Bísek, prezident společnosti Bohemian Citizens' Benevolent Society of Astoria, který je zároveň vydavatelem krajanských novin Americké listy, je představitel jiné emigrační vlny než profesor Povolný. Ten žije v New Yorku od roku 1939. Úspěšný architekt, profesor Kolumbijské univerzity, se o krajanskou problematiku zajímá už od padesátých let, kdy začal pracovat v Americkém fondu pro Československé uprchlíky. Petr Bísek odešel do Spojených států v roce 1965. Jak sám říká, o krajanskou problematiku se dlouhou dobu vlastně příliš nezajímal. Aktivním se stal vlastně až po roce 1989. Dnes stojí v čele jednoho z předních krajanských spolků. Jaký je tedy život newyorských Čechů dnes?
"Dlouho byla jakási puzu. Zejména ti, co přicházeli po roce 1968 neměli zájem pokračovat v krajanském nadšení, ale mám pocit, že poslední dobou se to opět mění. Když to lidem člověk nevnucuje, když jim to předkládá jako přirozenou věc a nabízí kvalitu, tak lidé příjdou. A nejen posedět občas na pivo, ale i pomoci. Na tom našem festivalu mi řeklo pár mladých lidí, jak se na to těší. I na tu kutálku.
Jsou zde fungující spolky. Donedávna majitelem Národní budovy je sedm spolků, z nichž dva tři jsou velmi aktivní. To je Společnost pro vědy a umění, Sokol. I náš spolek, kterému patří Bohemian Hall je aktivní. My máme v devítičlenném výboru společnosti dva mladé lidi do třiceti let. To považuju za velký úspěch. České čtvrtě už nejsou, ale vlastně to soustředění už nehraje roli. Když nabídneme kvalitní program, tak přijedou i z těch předměstí, kam se v minulých letech odstěhovali."
