Vůně vanilky
Opět po týdnu, se vám, milí posluchači, hlásí Evelina Himalová. A co uslyšíte? Nejprve o novém českém filmu "Vůně vanilky", který podle scénáře Lucie Konášové natočil režisér Jiří Strach, a jehož premiérové uvedení naplánovala Česká televize právě na tuto neděli: Dramatický příběh o lidské touze, lásce a odpovědnosti se odehrává na pozadí konce 2. světové války, kdy část naší země osvobozovali Američané. Náročnou hlavní roli Anny Zofové, přezdívané Onč, vyhlášené cukrářky, kterou zná celé širé okolí, a kterou náhoda svede s americkými vojáky, ztvárnila Bára Munzarová. Při práci se zde poprvé setkala se svojí biologickou matkou Janou Hlaváčovou, která je v tomto snímku i její matkou filmovou. Další role zahráli například Jiří Schmitzer, Jiří Dvořák, Roman Štolpa, Aleš Háma a Pavel Kříž. Inspirací pro titulní ženskou úlohu se Lucii Konášové stala její prateta, konkrétně epizoda z konce války, kdy tato venkovanka z malého statku, s šátkem na hlavě, šokovala Američany svou znalostí angličtiny. Právě ta Jiřího Stracha nejvíce zaujala...
řekl o svém novém filmu mladý režisér Jiří Strach, který je známý také jako herec - například ze seriálů "Bylo nás pět", "Když se slunci nedaří" a "Duch český", i z celovečerních snímků "Učitel tance", "Bumerang" a z pohádky "Lotrando a Zubejda".
Pod názvem "Svět knihy" se pod záštitou ministra kultury a primátora hlavního města uskuteční v příštích dnech na pražském Výstavišti 8. mezinárodní knižní veletrh. Začne 9. května, potrvá čtyři dny a spojen bude poprvé s filmovou přehlídkou. Čestnou expozici na něm bude mít "Literatura zemí Visegrádu". Hlavním tématem letošního ročníku veletrhu je "Čtenář 3. tisíciletí". Celkově se počítá s rekordní účastí. Sejdou se zde autoři z 28 zemí světa, mezi nimi například Francouzka Camile Laurensová, britsko-maďarský autor Tibor Fischer, Mexičan Sergio Pitol či Polka Olga Tokarczuková. Pochopitelně nebudou chybět čeští spisovatelé a samozřejmě jejich vydavatelé. Kromě veletržního katalogu poslouží letos návštěvníkům "Světa knihy" v dobré orientaci i nový časopis "Knižní novinky", určený pro knihkupce, knihovny, nakladatele a čtenáře, který od dubna vydává Svaz českých knihkupců a nakladatelů, organizátor mezinárodního knižního veletrhu. Podle jeho předsedkyně Jitky Uhdeové vyplňuje mezeru, která u nás už delší dobu existovala. Sloužit by měl rovněž k prezentaci dlouhodobějších nakladatelských záměrů a celému knižnímu oboru při prosazování nových trendů, při řešení legislativních a jiných problémů...
"Knižní novinky jsou čtrnáctideník. Posláním je poskytnout co nejúplnější informace o knihách, které vycházejí. Mají část reklamní - obrazovou, redakční, kde by měly být rozhovory, informace odborné i všeobecně potřebné o knihách, a část bibliografickou. To znamená, tam by měly být záznamy o všech knihách, které v tom předchozím období vyšly, a které jsou na trhu."
Časopis "Knižní novinky" je distribuován je do celé sítě knihoven a knihkupectví v České republice a prostřednictvím Správy českých center Ministerstva zahraničních věcí též na bohemistické katedry a k čtenářům v cizině. Kromě toho je k zveřejňování bibliografie připravena už i webbová stránka. Na veletrhu "Svět knihy" bude speciální číslo "Knižních novinek" rozdáváno bezplatně.
"Program zahajovacího koncertu je sestaven výhradně z děl českých skladatelů, ve světě známých - Janáčka, Martinů, Dvořáka. Zvlášť ta poslední dvě jména nejsou pro naše krajany v zahraničí bez zajímavosti: Bohuslav Martinů prožil většinu života v cizině, zprvu dobrovolně, na studiích, pak za války nedobrovolně, a do Československa se vlastně už nikdy nevrátil. A okolnosti pobytu Antonína Dvořáka v Americe jsou také dostatečně známé. Zazní Dvořákova 'Novosvětská', o níž se říká, že je to nejhranější symfonie světa. Takže tímto slavnostním koncertem, který bude přenášet na svém prvním programu Česká televize, festival zahájíme. Zakončíme jej slavnostním předáváním cen 12. května. Budeme v České televizi přenášet jenom ten samotný akt předávání bez dalšího uměleckého programu, protože na něj naváže přímý přenos zahájení 'Pražského jara' s tradiční Smetanovou 'Mou vlastí'. Čili to jsou ty okrajové dny festivalu. Dále bude naplněn různými setkáními s význačnými světovými producenty, bude na něm možnost zhlédnout to, co vlastně na obrazovce v oblasti hudby a tance v posledním roce ve světě vzniklo, a zajímavá bude i řada dalších doprovodných akcí."
Tolik ředitel 39. ročníku mezinárodního televizního festivalu "Zlatá Praha" Tomáš Šimerda. Nutno dodat, že zájemci o hudbu na obrazovce budou mít na festival vstup volný. Dějištěm bude Obecní dům. Vybírat budou moci z nabídky více než 150 pořadů z celého světa.
Poprvé v Praze se v minulých dnech představil americký výtvarník, architekt, herec, tanečník a režisér Robert Wilson, světově proslulý svým vysoce stylizovaným pojetím divadelního umění. V Národním divadle režíroval Janáčkovu operu "Osud". Představení s výraznou světelnou režií a strohými pomalými abstraktními gesty pěvců, které nastudoval dirigent Jiří Bělohlávek a v němž se sešli na jevišti Eva Urbanová, Štefan Margita, Ivan Kusnjer, Roman Janál a další, v mimické roli též ve světě uznávaná česká pěvkyně, sólistka hamburské opery Soňa Červená, vyvolalo mimořádně příznivou odezvu publika. O raném a téměř sto let neuváděném díle Leoše Janáčka, hovoří dramaturg Národního divadla Jan Panenka...
"Janáčkův 'Osud' měl být součástí Janáčkovského cyklu do roku 2004. Janáčkův 'Osud' se podařilo nastudovat, což jsem velice rád, protože je to jeho neznámá opera, která vlastně v Praze zazněla poprvé. Vznikala v době, kdy Janáček prožíval velmi obtížné životní období. Zemřela mu dcera Olga, jeho 'Její pastorkyňa' byla odmítnuta pražským divadlem. On odjel do Lázní Luhačovic léčit si nervy, a tam se setkal se zvláštní dámou, paní Kamilou Urválkovou, která poslala k jeho stolu tři rudé růže. To Janáčka zaujalo, povídal si s ní a dozvěděl se její zajímavý osud; že totiž o ní napsal skladatel Čelanský, dnes už neznámý, výborný dirigent, operu 'Kamila', nepříliš asi ušlechtile, protože vyprávěl o důvodech jejich rozchodu. "
"Kamila Urválková byla tím dotčena a Janáček pro svůj enthusiasmus zahořel, a slíbil jí, že o ní napíše také operu. Hned začal psát, a vložil do ní svůj příběh - jak přijel do Lázní Luhačovic, setkal se tam s paní Urválkovou, atd. atd. Během té práce však zjistil, že to není nosné téma, proto operu velmi předělával. Nicméně je v ní velké množství autobiografických prvků, které, když ne příliš známe, tak té opeře vlastně nerozumíme. To je důvod, proč to libreto je takové jako záhadné, a proč se ta opera nehraje, protože jinak hudba je strašně krásná. A my jsme uvažovali v tom smyslu, že pan režisér Wilson je umělec, který netvoří reálné vztahy v té opeře. To, co on komponuje na tom jevišti, je vlastně jakýsi krásný obraz. On také říká, že 'vidí hudbu' nebo že 'slyší obrazy', což jsou velmi zajímavé termíny. Takže co on nabízí, není to divadlo v tom našem slova smyslu, co chápeme, že teda vztahové divadlo, že se tam odehrává nějaký příběh, ale když to řeknu hodně zjednodušeně, tak je to vlastně nádherný kostýmovaný výtvarný koncert."
