Sport
V dnešní sportovní rubrice se budeme s Herbertem Bryndou zcela věnovat atletice. Jak nadcházejícímu mistrovství Evropy zdravých sportovců, které se koná v Mnichově, tak šampionátu světovému sportovců postižených, který proběhl v posledním červencovém týdnu v Lille.
"Chci samozřejmě potěšit své fanoušky, potěšit rodinu a udělat radost i sobě; přivézt nějakou velkou medaili. Zúročit to, kvůli čemu trénuji, vzpomenout si na všechny bolesti a problémy, které se během roku objeví. Veškerou bolest je třeba přetavit do té medaile, hlavně proto chci vyhrát. Chci vyhrát také proto, že jsem vyhrál dva největší mítinky, takže nemohu úplně myslet na druhé nebo třetí místo. Ale nebyl bych zcela zklamaný, byla by to medaile, je to sport a stát se může všechno. Soupeři budou také dobře připraveni; stačí jeden chybný krok a někdo jej využije, já se ho pokusím neudělat a byl bych spokojen, kdybych vyhrál."
Které závodníky považujete za největší favority?
"Vidím dva absolutně největší favority: Erkiho Noola a Tomáše Dvořáka. Nicméně, budu tam samozřejmě pokukovat po Magnussonovi a Lobodinovi, který se ukázal ve vynikající formě v Rattingenu a na velký závod se dovede připravit. Určitě se také objeví jeden nebo dva z těch mladších, ať už Žukov nebo Životskij nebo kdokoliv jiný. Co se týče Tomáše, toho sleduji již třetí den na Julisce a myslím se, že je velmi dobře připravený, běhá mu to. Jsem rád, že jedeme oba, že si budeme moci pomoci s odrazy a také jsem rád, že se konečně utkáme zdraví."
S jakým výkonem byste byl spokojen?
"Pokud nic nepokazím, tak by to mělo být mezi 8800 až 9050 bodů, v což podle tréninkových výkonů doufám. Nedovolil bych si to říct, kdyby ty výkony nebyly takové a kdybych necítil, že mám životní formu. Stát se může všechno, je ještě týden, může poklesnout forma a mohou být ošklivé podmínky, i když ty jsou pro všechny stejné."
Pokusíte se v bavorské metropoli o překonání světového rekordu?
"Je to těžké udělat v takovém závodě světový rekord; když řeknu, že chci překonat světový rekord, tak to je jako když někdo řekne, že si chce vylepšit osobní rekord. Ta touha je tam samozřejmě pořád."
Dalšího českého reprezentanta, překážkáře Jiřího Mužíka jsme se zeptali, jak je spokojen se svou formou, s přípravou a jak trávil poslední dny před šampionátem.
"Příprava před šampionátem byla taková klasická dolaďovací, bylo to spíše o větší intenzitě, hodně o regeneraci, hlavně si před závody odpočinout. Myslím, že se to povedlo, jsem hodně natěšený a jak říká Roman: už bych rád závodil."
A stejně jako Romana Šebrleho jsme se zeptali, s jakým umístěním by byl Mužík spokojen.
"Z haly jsem přijel s pátým místem a nebyl jsem moc spokojený, takže bych to chtěl napravit. Na druhou stranu, čtvrté místo také není moc dobré, to je to nejhorší, co může sportovce potkat. Takže uvidíme až tam, budu se snažit o co nejlepší umístění."
A jaký čas by nejlepší český překážkář v Mnichově rád zaběhl?
"Zaběhnout český rekord a urvat co nejlepší umístění."
Oštěpařku Nikolu Tomečkovou označila kdysi Dana Zátopková za velkou naději českého ženského oštěpu. I ona se chystá do Německa.
Nikolo, jste spokojena s aktuální formou?
"S aktuální formou jsem spokojená, vrátila se tam, kde byla před zraněním kolene. Takže musím říct, že se těším a doufám, že předvedu, co je v mých silách."
Jaké máte na šampionátu cíle?
"Před operací jsem měla daleko větší ambice, ve skrytu duše jsem myslela na medaili, ale po těch zdravotních problémech a tom kolapsu by pro mě bylo satisfakcí užší finále. Samozřejmě doufám, že to bude lepší."
A jaký výkon bude podle Vás stačit na medaili?
"Myslím si, že 64 metrů bude stačit, protože ženský oštěp není letos na takové úrovni jako vloni, takže 64 metrů by mělo stačit."
V letních měsících se však nekonají jen mítinky či mistrovství zdravých sportovců. Důkazem toho je mistrovství světa zdravotně postižených, které se konalo ve francouzském Lille od 21. do 28. července. Účastnilo se ho na 1200 závodníků ze 79 zemí a česká devětadvacetičlenná výprava přivezla domů 21 medailí. Česká republika se v hodnocení národů umístila na 15. místě a potvrdila tak pozici světové atletické velmoci.
Václava Janoucha, vedoucího výpravy spastiků tedy pouze části celé výpravy, jsme se zeptali na hodnocení vystoupení svých svěřenců:
"Získali jsme dvě zlaté, čtyři stříbrné a pět bronzových. Ty zlaté získal Roman Musil ve vrhu koulí a Andrea Farkašová v hodu oštěpem. Oba k tomu ještě získali stříbrnou medaili za druhou disciplínu. Co se týče počtu medailí, tak byl nejúspěšnější Roman Kolek, který bodoval jak v kouli, tak v disku a oštěpu."
Právě Romana Musila, který vybojoval v kategorii spastik F33 zlatou medaili ve vrhu koulí a stříbrnou v hodu diskem, jsme se zeptali na spokojenost s medailovým umístěním:
"Tak napolovic, by se dalo říct. V kouli mám letos již lepší výkon, ale zklamaný jsem z disku, protože marně doufám, že porazím svého rivala z Anglie. Tak snad příští rok."
Roman reprezentoval Českou republiku ještě v cyklistice, ve velkém naposledy na paralympiádě v Sydney, rozhodl se ale kolo navždy odložit, proč? Atletika je pro mě, jakožto pro chlapa, který má nějaké proporce, spíše vrhačské než cyklistické. V cyklistice je znát každé kilo a tahat do kopce metrák, to už není pro mě.
Další úspěšnou závodnicí byla vrhačka Vladimíra Bujárková, která ve vrhu koulí v kategorii spastik F37 získala bronzovou medaili a byla s umístěním spokojená:
"Se svým výkonem jsem spokojená, ale mohl být lepší, protože na trénincích házím víc. Trenér Maška říkal, že je to dobré, ale trénovat musím dál."
