Prezident Klaus se ve Vídni setkal i s českými krajany
Setkání prezidenta Václava Klause s českými krajany ve Vídni, návštěva chorvatských učitelů češtiny ve školách na Ostravsku a pomoc, kterou Ostravané poskytují krajanům v Rjece při stavbě jejich Českého domu, a na závěr rozhovor s dr. Vladimírem Kabešem, jednou z nejvýznamnějších osobností českého exilu na Západě - taková je nabídka naší dnešní krajanské rubriky.
"Děkuji pěkně, že jste obětovali toto jarní odpoledne a místo, abyste dělali něco bohulibějšího, přišli jste sem, setkat se se mnou. Já si toho opravdu vážím, je to milé, je to hezké. My jsme dnes absolvovali poslední ze čtyř návštěv, které jsem si předsevzal, návštěvy čtyř sousedních států. U každé této cesty jsme měli myšlenku, že se potkáme s krajany. Vídeň je sice poslední, kam jsme přijeli, ale zas je jediná, kde jsme se s krajany setkali. A já jsem tomu skutečně rád. Myslím, že rozhovory, které jsme měli s prezidentem Klestilem, s předsedou parlamentu i s předsedou vlády, byly velmi přátelské, velmi osobní a mám pocit, že to je dobrý vklad do budoucnosti česko - rakouských vztahů. Já samozřejmě vím velmi dobře, že kvalitu těchto vztahů nedělají setkání prezidentů. Vím velmi dobře, že je dělají tisíce mezilidských kontaktů a že je v nemalé míře ovlivňujete i Vy, kteří zde žijete a kteří mluvíte česky. My si vážíme Vašich aktivit při udržování dobrých česko - rakouských vztahů, při udržování českého života, české komunity, české kultury, české tělovýchovy tady v Sokole a tak dále. Toho všeho si vážíme a myslím, že to jsou ty správné produktivní ostrůvky. A je jen dobře, že je máme, a jen jen dobře, jestli je pan velvyslanec podporuje."
Václav Klaus připomněl, že v uplynulých třinácti letech navštěvoval Rakousko nejméně třikrát, ale někdy i desetkrát za rok, a je to tak jedna ze zemí, kam zajíždí nejčastěji. I letos se sem vypraví ještě několikrát - za měsíc se například v Salzburku na pozvání rakouského prezidenta Thomase Klestila sejde s dalšími šestnácti prezidenty středoevropského regionu.
Téměř čtyři desítky učitelů z chorvatského Daruvaru, kde žije početná česká menšina, pobývaly v těchto dnech na Ostravsku. Na zdejších základních školách chorvatští učitelé získávali nové zkušenosti, jak česky vyučovat například dějepis nebo přírodopis. Podle předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku paní Lenky Janotové se totiž jen v samotném Daruvaru a jeho okolí česky učí zhruba tisíc dětí.
"Abychom našim učitelům z Chorvatska pomohli, aby se zdokonalili v českém jazyce, pořádáme každé dva roky díky Ministerstvu zahraničních věcí České republiky, Ministerstvu školství Chorvatské republiky a správám jednotlivých měst České republiky pětidenní semináře, jejichž cílem je zdokonalování v českém jazyce a poznávání pamětihodností. Tentokrát je nás tady v České republice třicet sedm. Důraz klademe na hospitování ve školách, na jednotlivých vyučovacích předmětech, poznáváme, jak se tady učí, a vůbec všechno, co souvisí s výukou. Samozřejmě je nám nabídnut i program kulturního zaměření, takže navštěvujeme i jednotlivé pamětihodnosti a kulturní složky."
Nejde však o jedinou pomoc, kterou na Ostravsku našim krajanům z Chorvatska nabídli. Sedm ostravských městských obvodů přispělo částkou čtvrt milionu korun na výstavbu Českého domu v Rjece. Jak řekl starosta Moravské Ostravy Lubomír Karpíšek, na této pomoci se ostravští starostové dohodli při návštěvě Chorvatska v roce 2001. Kromě Záhřebu, Daruvaru a Opatije tehdy navštívili i Rjeku:
"Při návštěvě České besedy v Rjece jsme zjistili, že žijí v takových skromných podmínkách, že mají pronajaté prostory, že mají velkou touhu si postavit svůj vlastní dům a že tedy shánějí materiál. Materiál z toho důvodu, že je v Chorvatsku drahý, a navíc když by se nakoupil u nás laciněji, tak ho lze dovézt do Chorvatska bezcelně. A my jsme se tam při těch rozhovorech zavázali, že co bude v našich možnostech, tak uděláme pro to, abychom jim nějaký materiál tady sehnali."
Tuto středu tak zástupci Ostravy a České besedy v Rjece mohli podepsat smlouvu, podle níž Ostraváci darují krajanům stavební materiál za 250 000 korun. V samotné Rjece fungují při České besedě tři folklorní soubory i amatérské divadlo, pořádají se tu také kurzy češtiny. Pro všechny tyto aktivity bude nový dům, s jehož výstavbou se začne ještě letos, jednou sloužit.
Sekretář Mezinárodní komise právníků v Haagu a Ženevě, předseda světového sdružení nevládních organizací při Spojených národech v Ženevě, právní konzultant ve Washingtonu a zakladatel řady krajanských společností, například Společnosti pro vědy a umění a American Friends of the Czech Republic - tím vším byl a dosud ve svých pětaosmdesáti letech je jeden z našich nejvýznamnějších krajanů ve Spojených státech, právník Vladimír Kabeš. Zastihla jsem ho při jedné z jeho zatím posledních návštěv v Česku, při loňské světové konferenci SVU v Plzni. Zajímalo mne, jak z pohledu ze zahraničí hodnotí současný vývoj České republiky:
"Já mám ten pocit, že tato země se neobyčejně dobře vyrovnala s problémy svého hospodářského zatížení komunistickým režimem v těch prvních deseti letech, kdy nastal rozvoj, a ten byl potom v posledních čtyřech letech vlády ještě umocněn značnými investicemi zahraničního kapitálu. To samo o sobě neznamená, že to přináší do státní kasy tolik peněz, kolik, by si člověk z těch investic představoval, ale je to důkaz důvěry, kterou zahraničí chová k nám a to je myslím velmi důležitý krok dneska, zejména v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Kde je snad třeba být trošičku opatrný, je sociální program vlády, a to je nadměrné přerozdělování, tak říkajíc, nadměrné sociální služby, které jsou absolutně na místě, potřebné, dokonce nezbytné v územích postižených nezaměstnaností a jinými problémy průmyslové výroby. I když tuto stagnaci musíme potírat, tak si musíme být vědomi, že, jak říká staré české přísloví, člověk může utrácet jenom kam košile stačí. My si musíme také být vědomi toho, že Evropská unie se zamýšlí postavit na odpor proti jakýmkoliv rozpočtovým výstřelkům, které by zatížily finance členských nebo kandidátských států. Do roku 2004 tedy budeme muset vyřešit otázku nadměrných ztrát, které naše rozpočty dnes představují."
Teď bych tu otázku otočila. Mluvili jsme o situaci v Čechách. Jak se podle Vás vyvíjí a zda vůbec se nějak vyvíjí krajanská komunita Čechů žijících v zahraničí?
"Já bych řekl, že krajanská komunita prošla několika obdobími své činnosti. Pochopitelně v dobách kritických nebo politicky neobyčejně tíživých, jako byla nacistická okupace a později komunistická vláda, tam se ovšem ti krajané soudržně postavili za celou věc, pomáhali vehementně ve všech případech, kde bylo možno, buď disidentům nebo jiným politických subjektům v jejich pozitivním postoji vůči Československu, tak tyto elementy se pochopitelně dneska přeměnily, poněvadž krize vlastně nehrozí. Máme tady ale nyní dva subjekty. Máme krajanskou veřejnost z 19. a z počátku 20. století, která se pořád ještě hrdě hlásí ke svým kořenům, a máme krajanskou veřejnost osmačtyřicátou a osmašedesátou, jak ji nazýváme, která má zcela jiné představy a zaměření. Chceme-li dosáhnout něco ve formě finančních příspěvků nebo humanitních akcí, spoléháme dnes více na ty staré, na ty dneska Američany druhé nebo třetí generace, kteří už nevyrostli v České republice, nenarodili se tu a také už česky nemluví, ale kteří mají dneska mnohem větší sentimentální vztah, nežli ti osmačtyřicátníci a osmašedesátníci, kteří se považují, pochopitelně právem, pokud nabyli státní občanství České republiky, za součást českého veřejného života a prodělávají s ním všechny dobré i zlé stránky, jak se dneska jeví z jejich očí. To už tudíž není sentimentální, to je spíš racionalistický přístup, a to ovlivňuje také jejich postoj k věci."
Rozhovor s dr. Vladimírem Kabešem, jednou z nejvýznamnějších osobností českého poválečného exilu, ukončil nejen naši krajanskou rubriku, ale celé dnešní vysílání.
