Musíte si zvyknout na zamračené prodavače, pak už jde všechno dobře

Příjemný, pohodlný, levný a bohatý na pracovní příležitosti – tak popisuje život v Česku Daniela Zepedová z Chile. Zvyknout si na zdejší životní styl nebylo těžké, až na malé výjimky.

Daniela Zepeda, foto: archiv Daniela Zepeda

„Lidi jsou tady velmi vážní. Ze začátku, když jsem přišla do obchodu pro jídlo, vždycky jsem se nejdřív lekla, že jsem udělala něco špatně, někoho jsem urazila, a proto se na mě dívají tak rozzlobeně. Skoro jsem měla strach jít nakupovat.“

Daniela si postupně na chladné způsoby českých prodavačů zvykla. Mladá generace se jí už zdá uvolněnější, proto věří, že časem bude atmosféra v obchodech, kavárnách nebo barech přátelštější.

Češi si drží odstup, navázat přátelství proto není úplně jednoduché. Učitelka z Chile přitom oceňuje i druhou stranu téže mince, Češi podle ní dávají najevo větší respekt a úctu jeden k druhému, než je zase zvykem v jiných zemích.

„Nikdo vám do vašeho života nemluví, můžete si dělat, co chcete. Všichni vám dají pokoj. Můžete si žít svůj vlastní život podle vašeho uvážení.“

Časem se všichni přizpůsobí a Daniela není výjimkou.

„Samozřejmě, zvyknete si, jak to tady funguje. Například v dopravních prostředcích lidé nemluví příliš hlasitě, takže když do metra nastoupí skupina italských turistů a mluví velmi hlasitě, trochu mi to vadí. Když přijdu domů, zuju si boty. U doktora nebo v bance každý respektuje pořadí, v metru se lidé nestrkají na nástupišti, většina má jízdenku.“

Daniela Zepeda, foto: archiv Daniela Zepeda

Daniela pracuje s dětmi. V chování svých žáků nevidí velké rozdíly ve srovnání s chilskými dětmi, ale přece jenom si myslí, že české děti by si zasloužili větší vřelost.

"Připadá mi divné, že tříletý chlapec slaví narozeniny a podává lidem ruku, ti se mu dívají se mu do očí a blahopřejí mu. Klukovi jsou tři! Podle mě by ho měli obejmout. To mi přijde divné. “

Daniela Zepedová jmenuje další výhody života v české společnosti "Byla jsem o berlích, a když jsem nastoupila do autobusu, všichni se postavili, aby mi uvolnili místo."

Češi rádi plánují, spontánnost není jejich silná stránka, říká paní Daniela.

"Říci Čechům v pondělí, že spolu něco podnikneme tuto v sobotu, není možné, protože už sobotu naplánovali dva měsíce dopředu. Vždy byste je měli informovat měsíce předem. V zimě tráví víkendy na horách, v létě na chatě. Všechno je přesně naplánováno. Rádi chodí ven, když alespoň trošku vyjde sluníčko, hned jdou do hor nebo aspoň do parku.“

Paní Daniela se v tomto směru výborně integrovala do místní společnosti. Našla si totiž nový, typicky český koníček – houbaření.