Stovky lidí si v Ležákách připomněly vypálení osady nacisty

Stovky lidí si v neděli připomněly na místě bývalé osady Ležáky na Chrudimsku 62. výročí jejího vypálení nacisty. Na místě, kde stojí na půdorysech devíti domů žulové náhrobky s vytesaným křížem, uctili památku vyvražděných obyvatel. Pietní vzpomínky se zúčastnili například hosté z Velké Británie, Nizozemska, Francie a Ruska. "Těch 62 let je zhruba doba, kdy končí takzvaná generační paměť, paměť přímých účastníků a těch, kteří o událostech slyšeli od svých nejbližších. Začíná se vytvářet jakási kolektivní paměť a my bychom měli v těchto letech podat těm, kteří přijdou po nás, co nejvýstižnější charakteristiku toho, co se tu stalo a co to znamenalo," řekl ČTK předseda Senátu Petr Pithart, který každoročním účastníkem pietní vzpomínky. Letošní rok je podle něj významný i proto, že se po letech otevřely archivy Velké Británie a potvrdily význam atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha pro spojenecké armády. "Potvrdilo se, že Francie a Velká Británie skutečně odvolaly svůj podpis na hanebné mnichovské smlouvě ani ne tak pod dojem atentátu, ale reakce české veřejnosti na něj," řekl Pithart.

Ceremoniálu, kdy hosté pokládají postupně květiny ke každému pomníčku ve vypálené osadě, se zúčastnily také sestry Šťulíkovy, které jediné masakr v Ležákách přežily. Dnes žijí obě nedaleko a na místo se ony i jejich rodiny vracejí mnohokrát do roka. "I přes 62 let, co byly vypáleny Ležáky, vzpomínky stále bolí. Nejvíce obdivuji svého tatínka Josefa Šťulíka, který se sám přihlásil gestapu ve Vrbatově Kostelci, a tím zachránil před zničením sousední vesnici," řekla Marie, provdaná Jeřábková. Její sestra Jarmila Doležalová, jíž byly v době zničení obce necelé tři roky, si z tragické události nic nepamatuje. Osadu, v níž žila, zná pouze z fotografií. "Teď jich máme doma spousty. Nejstarší dcera se o Ležáky hodně zajímá. Vyhledává materiály a ráda by vydala knihu," řekla ČTK.

Ležáky nacisté vypálili 24. června 1942 v odvetě za atentát na Heydricha, dva týdny po vyhlazení středočeských Lidic. Dospělí obyvatelé byli odvlečeni do Pardubic a ještě téhož dne bez soudu popraveni. Děti byly poslány do vyhlazovacího koncentračního tábora v polském Chelmnu. Údolí s roztroušenými žulovými pomníky je národní kulturní památkou.