Zlatí chlapci z Nagana
Zlatá medaile českých hokejistů ze zimních olympijských her 1998 v japonském Naganu je mimořádný úspěch. Z hráčů, kteří dokázali vyhrát Turnaj století, se stali hrdinové, legendy, hokejoví bozi... Není proto divu, že s přehledem vyhráli i televizní anketu Česká sportovní dvacítka.
Hokejoví experti předpokládali, že se o zlato utkají Američané s Kanaďany, jisté šance se ještě dávaly Rusům, ale s českým týmem se rozhodně nepočítalo. Výběr trenéra Ivana Hlinky měl z šestice elitních mužstev nejméně hráčů z NHL, ale byl to tým, který měl v sobě obrovskou sílu. V brance doslova čaroval Dominik Hašek, svými famózními zákroky přiváděl soupeřovy útočníky téměř k šílenství. Na druhé straně do vlastního celku vnášel obrovskou pohodu a sebevědomí. V kabině si pořádek zjednával zkušený kapitán Vladimír Růžička, Jaromír Jágr byl v nejlepších letech, ostatní se nechali strhnout jejich příkladem a dávali ze sebe víc než by sami čekali. Trenéři Ivan Hlinka a Slavomír Lener namíchali ideální týmový koktejl z 12 hráčů z Evropy a 11 borců z NHL.
"De facto po první třetině, kdyby ta Amerika vedla 3 či 4:0, tak bylo po zápase a mohli jsme jet domů a dneska jsme tu nemuseli sedět. Ještě že chytal Hašek, jinak by medaile byly pryč."
zhodnotil tehdejší situaci útočník Robert Reichel, a obránce František Kučera dodal:
"Když se mužstvu nedaří, tak nevstane dvacetiletý kluk a nezačne mluvit o tom, že musíme přidat. Vstanou ti nejstarší hráči a řeknou: podívejte se pánové, takhle to dál nejde, jinak pojedeme domů. Takže toto se tam událo."
Robert Reichel potvrdil, že velikost mužstva se projevuje, když se příliš nedaří:
Trenér Slavomír Lener si tento okamžik vysoce cení:
"Mně se tam líbilo, že to bylo hodně konkrétní, že to nebylo: my musíme nebo pojďte, jdeme. Říkalo se tam: Hašane, koukej čapat, Džegr, ty tam koukej něco dát. Byly tam i konkrétní jména a ti kluci nijak nazapškli, nezatrpkli. Naopak je to nabudilo. Líbilo se mi, že to bylo takhle konkrétní. My jsme tam s Ivanem /Hlinkou/ seděli a nechali jsem to mužstvo, aby si to vyříkalo. Je důležité, že kabina byla silná, že tam byly osobnosti, které si mezi sebou řekli věci natvrdo přímo do očí. Hráči si řekli, že se musí zvednout. Potom přijdete jako trenéři do kabiny a už dáte jen nějaké spíše taktické instrukce. Takže my jsme to slyšeli, ale neviděli, co se dělo v té kabině, ale byla to obrovská síla. Takže ta první třetina s Amerikou myslím rozhodla o celém turnaji."
Američany čeští hokejisté rozstříleli 4:1 a v semifinále zdolali po samostatných nájezdech 2:1 Kanadu, za níž nastoupily takové hvězdy, jako Wayne Gretzky, Eric Lindros či Brendan Shanahan. Zbývala jediná překážka - Rusko.
Až do 49. minuty to byla velká bitva, která neměla střelce branky. Pak ale zasadil svojí životní trefu Petr Svoboda, ostřílený borec z NHL, kterému český pas dovezli do Nagana trenéři. Po vítězství 1:0 čeští hokejisté vybojovali zlaté medaile. Dominik Hašek na turnaji pochytal 129 ze 135 střel a stal se legendou.
Robert Reichel zdůraznil jednu ze základních skutečností, které vedly k úspěchu:
"Já si myslím, že bylo dobře, že jsme s nimi hráli dvakrát. Myslím, že ten první zápas jsme neodehráli špatně, ale nevyhráli jsme ho. Pak ve finálovém zápase nás to nebudilo ještě víc. Řekli jsme si, že dvakrát s Ruskem nemůžeme prohrát. Když jsme se podívali na sestřihy z toho zápasu, tak de facto si Rusové neudělali proti nám šanci, což si myslím, že proti takovému mužstvu jako Rusko s těmi hvězdami, co tam měli, bylo něco neuvěřitelného. Ten první zápas nám pomohl v tom, že jsme byli ještě víc připraveni ještě víc na ten zápas, než kdybychom s nimi hráli jednou."
Také trenér Slavomír Lener sdílí názor, že ve finále to už jen byla otázka, jak a jakým skóre soupeře porazit:
"Dá se to vycítit, to je prostě cítit ve vzduchu, že do toho zápasu nejdete jestli vyhrajete nebo prohrajete, nejdete s takovou tou nervozitou. Ale spíše najít cestu, jak to vyhrát. Tam bylo jasné to finále. My už jsme šli minimálně jako rovnocenný soupeř. To, co říká Robert: neprohrajeme podruhé, jenom najít cestu. A my jsme našli tu cestu, jedna buly vyhraná a jeden gól od modré čáry. Můžu říct, co jsme se o tom bavili s Ivanem, i jako trenéři jsme vůbec nebyli nervózní, že ten zápas můžeme nějak prohrát, jenom kdo ten gól dá, kdy ho dá a jak ho dá."
Všichni se jednoznačně shodují v názoru, že vedle hráčů byl hlavním strůjcem naganského úspěchu tragicky zemřelý trenér Ivan Hlinka. Robert Reichel oceňuje jak jeho vedení mužstva, tak jeho složení:
"Já si myslím, že tohle mužstvo de facto skládal někde doma u piva, nějak si to tam napsal a složil mužstvo, jak ho znám. Viděl jsem ten papír, kde měl přeškrtaná jména. Něco si doma upekl, to byl on. Jemu to vždycky bliklo a na takových akcích to vždycky nějak dal dohromady."
Na hráčské lavičce k němu měl nejblíže Slavomír Lener:
"Ivan na tohleto prostě měl obrovský cit a hrozně ho to bavilo. Říkal: 'Slávo, ty si trénuj, ty si dělej soupeře.' On měl cit pro to, vybrat ty správné hráče. Samozřejmě musel dát dohromady 10 Evropanů a 10 zámořských hráčů, dát dohromady všechny tyhle hvězdy, kdo bude kapitánem. Tenkrát řekl Řůžovi, hele, budeš v kondici, pojedeš na Izvestie, nebo jak se ten turnaj jmenoval, musíš to absolvovat. Růža prostě byl ten správný kapitán, a tak dále. On na to prostě měl cit. Sestavu měl dopředu napsanou a fungovalo to. Jeho obrovsky bavilo si s těmi jmény hrát, přehazovat, kdo s kým bude hrát."
A ještě jednou dostane slovo Slavomír Lener. On totiž tehdy prohrál sázku. Slíbil, že když český tým získá zlaté medaile, oholí ozdobu své tváře - bohatý knír:
"Ten knír, to byla sázka. Musím se přiznat, že když jsme ji někde v televizi uzavírali, tak jsem to neviděl moc reálně, že o ten knír přijdu. Kluci to ale nenechali náhodě. A bohužel se to dělo zrovna v autobuse na cestě na letiště. Hodili mi tam nějakou deku na hlavu, v ní vystřihli díru, paní Jágrová půjčila nůžky na nehty, takové ty malinkaté, zahnuté, a Robert s Ivanem, a myslím, že ještě Jarda Jágr mě tam operovali knír. Já jsme se víc než o knír bál o oči."
