Přehled tisku

“Odzbrojovací summit Obama - Medveděv v Praze je čirá hrůza. Mocnosti si z nás dělají neutrální území. Rusko-americké jednání v Praze je skvělé. Všechny noviny budou mít slovo Praha na titulní stránce. Co z toho platí,” ptají se Hospodářské noviny a míní, že obojí.

"Příčetná interpretace bude prý podobná kubistickému obrazu a stejně nejednoznačná, jako český vztah k oběma mocnostem. Český relativismus má ospravedlnění: tato země dějiny netvoří, dělá jim jen občas krásné kulisy. "Někdy to opravdu bolí. Tentokrát ne," uzavírají Hospodářské noviny.

Na jiném místě list v komentáři poznamenává, "že Česko by potřebovalo řádnou a funkční vládu s politickým mandátem, která by uměla velkou příležitost, že v těchto dnech hostí jednání mnoha státníků, využít. Ne Washington nebo Moskva, ale Česko samo svou vlastní vinou už delší dobu pohřbívá šance, aby své úlohy hostitele využilo i pro jasné definování a možné uplatnění svých státních zájmů."

Slovo kulisy se objevuje i v nadpisu sloupku v deníku Právo. Podle něj bylo loni jaderné odzbrojení skoro jako pohádka a Češi byli nadšení, že nový americký prezident si vybral za kulisy k tak významnému projevu zrovna Prahu. "Letos mnoho nadšení nevidím, spíš koumáme, co z toho kápne pro nás, co se na Hradě bude podepisovat, našince až tak nezajímá," soudí komentátor.

A do třetice Lidové noviny:

Podle deníku bylo jasné už ve středu, kdy se čekalo na ruského prezidenta Dmitrije Medveděva, protože si prodloužil pobyt na Slovensku o koncert Alexandrovců, že i tentokrát Česká republika poslouží spíš jako cateringová firma a obrazové pozadí. Česko si o tuto roli říká prý už nějakou dobu samo, nejpozději od roku 1994, kdy před pražskou zastávkou Billa Clintona vypukl pořadatelský boj mezi vládou a Hradem, máme sklony prožívat přítomnost amerických prezidentů na opičí způsob: kde si nejmocnější muž planety dá pivo, kolik minut se kterému politikovi podaří urvat, kdo ho pohladí..." Tehdy alespoň šlo o naše členství v NATO, ale dnes jsme stát, který nestojí Bílému domu za námahu, aby sem našel velvyslance. "Asi ho tu nepotřebuje, když máme premiéra, co Obamovi, který se ani nenamáhá ohlásit, ochotně zvedne telefon doma v noci. Byla by to prkotina, ovšem ve státě, který ví, co od Ameriky chce, a neplete si prkotiny s podstatou."

---

Deníky se věnují ale také dalším událostem.

Rut Bízková

Mladá fronta Dnes si například všímá změny ve vedení ministerstva pro životní prostředí. Podle komentáře se národ ve středu upřímně divil, že se ještě teď, nedlouho před volbami, řeší křesla. "Jistě, na křesla nikdy není pozdě. Ani necelé dva měsíce před volbami, ani v případě, že jde o ministerstvo životního prostředí, které se za klíčový úřad s mocným vlivem zrovna nepovažuje.“ Ministryní se zřejmě stane dosavadní náměstkyně Rut Bízková, nicméně podle komentáře stihne tak nanejvýš "uhrabat trávník, ale národní parky nebo případ Prunéřov, kvůli kterému z kabinetu utekl Dusík, stěží tak rychle rozčísne...Ano, má šanci stát se jubilejní, 15. ženou českých vlád. Ale to je tak všechno."

---

Lidové noviny komentují verdikt Okresního soudu v Olomouci - ten vůbec poprvé potrestal komunistického funkcionáře za násilnou kolektivizaci. Někdejší tajemník Místního národního výboru v Brníčku Ladislav Nakládal, který svým podpisem stvrdil vyhnání rodiny sedláka a bývalého legionáře Jiřího Nohavičky, byl odsouzen k dvouletému podmíněnému trestu.

Komentář listu uvádí, že se jedná o komunistického aktivistu jen o rok mladšího než bývalá prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. "Rozpaky, jež takové rozsudky provázejí, asi nelze beze zbytku vysvětlit jen tím, že by měl být do vězení poslán stařec. Hrálo a hraje v tom svou roli to, že na komunistické bezpráví si obyvatelé zvykli tak, jako si zvykají na všechno. Vítězný únor nebo ruská okupace jsou pak prostě fakta, se kterými člověk nepohne, místo aby si kvůli nim uháněl žaludeční vředy, má se podle nich zařídit. Ten, koho praští po hlavě, má smůlu, ale byla to jeho osobní věc a buďme rádi, že to nepotkalo nás."

---

Dominik Duka

Hospodářské noviny přinášejí pod názvem Muž, se kterým mluví Havel i Klaus portrét Dominika Duky, který se v sobotu ujme úřadu pražského arcibiskupa. Jan Jandourek v něm mimo jiné uvádí, že podle lidí, kteří Duku osobně znají, je to člověk bytostně konzervativní povahy, který prý ale rozlišuje mezi svými vlastními názory a tím, jak má navenek vystupovat jako církevní hodnostář. Je tak považován za člověka, který je dostatečně konzervativní, aby byl pro Vatikán přijatelný, ale dost nezávislý na to, aby se nestal jen loutkou, která bude loajálně reagovat na každý záchvěv shora. Dokáže prý bušit pěstí do stolu a křičet, ale také je i podle kritiků schopen racionální dohody.