Štěpán Pírko: Příčinou krize je nadměrná spotřeba, lékem konkurenceschopnost
Mezi nejskloňovanější pojmy této doby bezpochyby patří ekonomická krize. Známe vlastně její skutečné příčiny, abychom ji uměli správně léčit? A jak dlouho pak léčba potrvá? Jeden z možných pohledů na tuto problematiku nabízí ekonom Štěpán Pírko ze společnosti Colosseum, která obchoduje s cennými papíry.
Výkony ekonomik klesají, podniky propouštějí, domácnosti šetří, státy se zadlužují. Takový je převládající obraz současného světa, který si říká ekonomicky vyspělý. Někteří analytici se snaží najít záblesky světla pozorováním burzovních indexů a alespoň ojedinělých růstů. Vy ale upozorňujete, že to mohou být v jistém smyslu jen fatamorgány, protože některé pozitivní podněty nepřicházejí standardní cestou, ale z masivní podpory a z finančních injekcí států. A že se možná mění pojetí ekonomiky, která byla po desítky let zvyklá na obrovský růst úvěrů, které tu ekonomiku táhly. Co bude následovat? Máme si zvykat už jen na nižší a velmi pozvolné růsty nebo jaké hybatele ekonomiky budou ty zásadní v příštích letech, možná desetiletích?
"Spousta politiků a finančníků se snaží léčit ty současné neduhy a já se domnívám, že by se měli více věnovat té diagnóze pacienta, protože ta léčba, co se používá, tak podle mého soudu neodpovídá tomu, jaká je příčina té nemoci."
A jaká je vaše diagnóza?
"Já si myslím, že se příliš mnoho stimuluje a příliš mnoho se vrhá peněz do oběhu a dalších státních podpor s tím, že všeobecně uznávaná diagnóza je taková, že je nedostatečná spotřeba, že spotřebitelé šetří a je potřeba je podpořit. Nicméně moje diagnóza je taková, že skutečnou příčinou toho, kde jsme teď, je naopak nadměrná spotřeba. Takže to, že ji budeme podporovat, je holý nesmysl.
Zhruba posledních 20 až 30 let Západ neustále na jedné straně bohatnul a zvyšoval svoji spotřebu, lidé žili ve větších domech, jezdili většími auty, měli stále vyšší nároky na energie a podobně. A na konci 80. let se rozpadl sovětský blok, vznikla spousta nových svobodných států a zhruba v té době se začal rozvíjet ve velkém internet. A to jsou podle mě příčiny, které strhly určitou bariéru, která najednou umožnila světu daleko víc fungovat jako jeden velký celek a teď se ukázalo, že ten Američan, který si jezdí dvěma velkými SUV a má obrovský dům a pracuje 7-8 hodin denně, má obrovskou spotřebu a produkuje toho relativně málo.
A na druhém konci zeměkoule je Číňan, který žije na pár metrech čtverečních, masitá strava je jednou za týden a o autu si ani nesní, rád by si koupil nové kolo, tak že ti lidé na druhém konci světa dokáží produkovat de facto velmi podobné zboží, akorát že za mnoho-mnohonásobně nižší náklady.
A teď z toho vznikl velký nesoulad a začalo se takzvaně outsourcovat, v 90. letech se nemluvilo o ničem jiném, a bralo se to jako velmi pozitivní, že americké a další západní firmy si najímají ty levné Asiaty a Čechy a další a že se na tom dá výborně zbohatnout a že de facto Američané nemusí pracovat a vyspělé země nemusí pracovat, protože pracují ti chudí. To vede k současnému fungování světa.
Na jedné straně ten Západ si stále chce udržet tu svoji vysokou životní úroveň, vysokou spotřebu, ale nic nevyrábí. Všechno se vyrábí na Východě nebo v těch nových zemích, kde lidé žijí relativně skromně a proto vytvářejí obrovské hodnoty, vytvářejí obrovské úspory a půjčují ty úspory těm takzvaně bohatým a oni si stále udržují tu svoji úroveň jedině díky dluhům. A to najednou skončilo, protože samozřejmě takovýto nesmysl nemůže dlouhodobě fungovat, a ta míra zadlužení se dostala do tak obrovské úrovně, že už nebylo možné ji dál zvyšovat. A to je ta pravá příčina té krize. Ta příčina není v tom, že by banky špatně zainvestovaly do nějakých derivátů, to jsou jenom symptomy té krize, příznaky."
A co je teda lékem?
"Ať se státy a centrální banky snaží sebevíc, tak lékem a konečným řešením té krize je pouze to, když se Západ opět stane konkurenceschopným s tím zbytkem světa. Nebo by se musely teda znovu zavřít hranice, ukončit globální obchod, zrušit internet, a pak by samozřejmě třeba něco podobného mohlo fungovat dál. Ale v těch otevřených hranicích se právě bude neustále přesouvat výroba tam, kde je to výhodnější, a tam se budou vytvářet hodnoty. Takže lékem je jedině to, když se Západ stane znovu konkurenceschopným.
Což se dá polemizovat o tom, jakou cestou k tomu dojde. Může to být tím, že Západ vymyslí něco opravdu geniálního, jako třeba internet, a udrží si tu svoji konkurenční výhodu nadále. A druhá, podle mě realističtější cesta, jak k tomu dojde, je postupné zchudnutí toho Západu natolik, že de facto svoji obrovskou spotřebu bude muset omezit, protože nebude mít tolik peněz na auta, na energie a na konzum.
Prognózy slibují na příští rok České republice drobné zvýšení HDP, byť v řádech desetin procenta. Věříte tomu, že už můžeme mluvit o nějakém obratu od poklesu k růstu?
"Pozitivní je, Česká republika a další ty tzv. emerging markets, rozvíjející se trhy, jako jsou Čína, Indie, Brazílie, Rusko, jsou v jiné fázi toho dlouhodobého ekonomického cyklu, kde já vidím jako hlavní věc míru zadlužení lidí. My jsme daleko méně zadlužení a máme daleko nižší životní úroveň, takže máme daleko lepší výchozí podmínky pro tu krizi, oproti například tomu Západu, který je extrémně zadlužen a má vysokou životní úroveň – a to je špatná kombinace – takže ten Západ bude dlouhodobě tažen dolů, zatímco ty rozvíjející se země mají podmínky pro to, že ta krize pro ně nemusí být nějaký dlouhodobý úpadek. To já si myslím, že nebude.
Já si myslím, že česká ekonomika i další tyto rozvíjející se trhy budou pozvolně růst. Asi to nebude takový synchronizovaný růst, jako jsme byli svědky v 90. letech, když celá světová ekonomika rostla, ten Západ bude hodně tlumen neustále, ale právě ty nové ekonomiky mají daleko lepší výchozí podmínky a proto jsem optimista."
