Kateřina Kombercová: miluju pražskou Kampu i vídeňský Naschmarkt

Minulý týden jsem Vás pozvali na festival světla Signál, který je teď v plném proudu. Na jeho propagaci směrem do zahraničí se podílí česká krajanka Kateřina Kombercová. Ve Vídni žije už 15 let. Propaguje českou kulturu v Rakousku a rakouskou zase v Česku a přijala pozvání do studia Radia Praha.

"Mám tu čest, abych propagovala nejenom Signál, ale i Prahu a Českou republiku v dobrém světle za hranicemi."

Žijete ve Vídni už 15 let. Jaká byla ta vaše cesta?

"Žije tam stále můj otec a narodil se tam můj děda, který založil první módní časopis. Mám tam své kořeny, asi mě něco do Vídně táhlo. Neměla jsem v úmyslu tam studovat, ale stalo se to. V roce 1999 jsem začala studovat obor žurnalistiky a dějin umění a anglistiky na Vídeňské univerzitě."

Jaké jsou rozdíly ve vzdělávání, překvapilo vás něco?

"Měla jsem trošku větší volnost. To mě víc vyhovovalo. Mohla jsem si program na univerzitě individuálně vybrat sama. Byla jsem i rok na gymnáziu a bylo to takové volnější, víc kreativnější. Jelikož jsem měla rakouskou maturitu, tak jsem se dostala okamžitě na univerzitu. Tam to během prvního ročníku dost "proházejí". Buď člověk jde dál, nebo na to nemá. Nebyli jsme v té době v EU, takže možná ten začátek nebyl úplně jednoduchý. Studium samotné bylo fajn, měli jsme podporu od profesorů a měli jsme všechny možnosti."

Co jste si představovala, že budete dělat po studiu?

"Já jsem měla vždycky jasno, že bych chtěla dělat v oboru umění a kultury. Umělkyní jsem se bohužel stát nemohla, tak jsem volila trošku jinou cestu, abych spojila Česko a Rakousko prostřednictvím umění a různých kulturních festivalů a akcí. Po studiu jsem byla zaměstnaná v EU v agentuře pro lidská práva, ale pak jsem se rozhodla osamostatnit a věnovat se tomu, pro co mám vášeň."

Která byla vaše první samostatná akce, co jste připravovala?

"První větší akce bylo zastupování kapely Charlie Straight za hranicemi České republiky. Zorganizovala jsem jim koncert ve Vídni v rámci festivalu Wawes Vienna a díky tomu se potom kluci dostali na turné do Brightonu na The Great Escape festival v Anglii."

Dneska komunikujete s médii v rámci festivalu světla Signál, kde se očekává až 400 tisíc lidí. Jak dlouho trvalo, než jste se propracovala k tomu, že zastupujete takto velký festival?

"Já mám docela krátkou kariéru. Začala jsem pracovat na prvním ročníku, což bylo loni. Měla jsem štěstí, že si mě vybrali na zahraniční PR. Myslím, že se to povedlo, a že letos bude mít festival stejný úspěch, že budeme mít i návštěvníky ze zahraničí, z Rakouska, Německa, Anglie."

Spolupracujete s některými Čechy v Rakousku?

"Zastupuji Elenu Steiner, která má momentálně výstavu v Tančícím domě v Praze. Výstava se jmenuje Body Talks. Byla zahájena minulý týden a je to její premiéra v České republice. Je to velice zajímavá umělkyně, která dělá trojrozměrné fotorealistické malby."

Setkáváte se ve Vídni s krajany?

"Setkala jsem se například s operním pěvcem Adamem Plachetkou, nemůžu zapomenout na pana Jiřího Grušu, spisovatele a překladatele, který byl ředitelem na Diplomatické akademii, kde jsem taky studovala."

Co děláte pro udržení dobré češtiny?

"Češtinu si udržuju jedině tak, že píšu. Pořád dělám nějaké rozhovory. Asi své děti budu učit odmala třem jazykům: angličtině, němčině a češtině. Česky musí umět určitě. Já sama žiju na dvou místech, v Praze i ve Vídni, pro mě je nejlepší tahle kombinace. Nechci žít jen ve Vídni nebo jen v Praze, stále pendluji mezi dvěma městy."

Jak často jste v Česku?

"Skoro každý měsíc. Naštěstí to není tak daleko, čtyři hodiny."

Vy jste se zmínila, že dědeček byl hudební skladatel, vy jste taky umělecky založená, co všechno jste v mládí dělala?

"Já jsem toho dělala víc. Chodila jsem zčásti na konzervatoř hrát na klasickou kytaru. Kytaře jsem se věnovala asi 15 let. Pak jsem chodila třikrát do týdne na balet. Existoval vysokoškolský umělecký soubor, který spadal pod Karlovu univerzitu a tam jsem chodila na tréninky. Bylo to na Petřinách a na to mám hezké vzpomínky. Takže hudba a tanec."

Hrajete ještě dneska?

"Bohužel ne, ale ráda bych. Někdy si myslím, že bych ráda hrála třeba na elektrickou kytaru nebo bych se chtěla naučit na saxofon, ale čas není."

Co připravujete dalšího po Signálu?

"Teď pracuji na větší akci, o které zatím nemůžu prozradit další detaily. Do tří týdnů dělat rozhovor s jednou rockovou hvězdou a také fotografem Bryanem Adamsem. Setkala jsem se s ním minulý rok a vznikla spolupráce. To je můj plán na příští dva týdny a potom Pražské Quadriennale. To se bude konat příští rok v červnu a oslovili mě ohledně vzájemné spolupráce, tak uvidíme."

Která máte oblíbená místa v Praze a ve Vídni?

"Těch míst je víc. Miluju centrum Prahy, Kampu. A ve Vídni asi čtvrtý okrsek kolem Naschmarktu, tam je taková umělecká scéna, docela to tam žije a v létě je to fajn."