Jindra Dimitrova: Když šel syn do školy, říkali, že nerozumí bulharsky
Krajanské konference, která se zabývala češtinou, se zúčastnila i Jindra Dimitrova z Bulharska, která češtinu učí. V rozhovoru pro Radio Praha jsem si povídali o krajanském životě v Bulharsku i dvojjazyčné výchově dětí. Paní Jindra také prozradila, že její seznámení s budoucím manželem bylo romantické.
"Moje cesta do Bulharska by mohla být námětem k filmu. Studovala jsem na gymnáziu, kde jsme měli vedlejší jazyk němčinu. Psali jsme si s jedním gymnáziem v Německu, ale do toho přišly události roku 1956 a bylo nám řečeno, že bychom s tím měli přestat. Předsedkyně naší třídy pak navrhla, abychom si psali rusky a vybrali jsme si Bulharsko. Hoši si vybírali děvčata a holky si vybíraly kluky. Já jsem dostala celkem zajímavý dopis a fotku. Spolužačce Věrce jsem říkala: 'Co to je za Bulhara? Blonďák a modrooký, takových tu máme plno.' Ona se o tom zmínila a po čase mi přišel dopis a fotka, přesně takový Bulhar, jak jsem si přála. Měli jsme hodně společných zájmů. Já jsem hrála na klavír, na housle, zpívala jsem, přednášela. On taky a psal básně. Po škole jsem měla možnost jet do Bulharska na dovolenou. Poslala jsem mu telegram a on na mě čekal na nádraží s velkou kyticí a tak jsme se seznámili. Příští rok přijel s Balkanturistem do Česka, přijel za mnou do Kolína a jak jsem později zjistila, požádal maminku o mou ruku."
A jste spolu dodnes.
"Byli bychom spolu dodnes, bohužel před deseti lety zemřel, ale byli jsme spolu hodně dlouho."
Cítili jste nějaké kulturní rozdíly?
"My jsme si je dost sblížili. Měli jsme hodně společného. Vozila jsem odsud gramofonové desky, večer jsme si sedli, pouštěli různé symfonie a k tomu skleničku vína. Chodili jsme na koncerty, do divadla. Kromě toho jsem pracovala 25 let v radiu ve Varně jako vedoucí vysílání československé redakce pro zahraniční turisty."
Mluví vaše děti česky?
"Mám dva syny a vnoučata. Synové mluví česky, protože jsme česky mluvili doma. Ten mladší s tím měl trochu problémy. Když šel do školy, tak říkali: on nerozumí bulharsky, ale všechno se naučil a žádný problém nebyl. Manžel se taky naučil výborně česky."
Jak vypadal krajanský život, když jste přišla do Bulharska?
"Velmi dobře. Jsme organizovaní ve spolku Československý klub T. G. Masaryka. V Sofii je asi 320 členů. To jsou ti skutečně organizovaní, kromě toho je spousta lidí, kteří nejsou členy. U nás je asi 38 a v Plovdivu kolem 40 členů. Většinou jsou to Češky, které si vzaly Bulhary. Buď se do nich zamilovaly na dovolené nebo se s nimi seznámily v Česku v práci nebo ve škole. Hlavně to byli lékaři a inženýři. Někteří žijí mimo Varnu a tak je zveme na naše akce, ale nejsou členy klubu."
Učíte v Bulharsku češtinu?
"Já jsem učila češtinu na 10. gymnáziu, to je zaměřené na cestovní ruch. Tam jsem učila do důchodu a teď učím v jazykovém ústavu češtinu pro Bulhary, kteří sem jdou do práce nebo studovat. Například u Varny je elektrárna ČEZu, tam jsou zaměstnanci, kteří se učí česky."
Vy jste zmínila, že by bylo dobré zapojit do kurzů češtiny i maminky Bulharky.
"Ano, je důležité, aby věděly, co se jejich děti učí. To už jsou naše vnoučata. Je dobré, aby si maminky nemyslely, že se tam učí nějaké blbosti a že jim to bude vadit ve škole. Máme tam několik Bulharek maminek, se kterými děláme třeba na Vánoce divadelní pořady v češtině. Zpívají s námi, máme pěvecký soubor Kopretinky."
Jezdí k vám hodně hudebních souborů?
"Do Varny jezdí spousta. Teď bude festival loutkového filmu, konají se přednášky, většinou to organizuje České centrum v Sofii."
Jak vypadá Bulharsko před 25 lety a teď? Mnozí Češi tam jezdili a třeba se opět chystají.
"Rekreační střediska jako jsou Zlaté písky, Albena, Slunečné pobřeží, ty jsou na světové úrovni. Je to něco jiného, než co bylo kdysi dávno."
A vztah Bulharů k Čechům?
"Ten je velmi dobrý."
U mikrofonu Radia Praha byla Jindra Dimitrova
