V Praze se můžete podívat do Šaškovy Paříže
M.Šašek Let č. 59/74 - takto, poněkud netradičně, se jmenuje výstava, která představuje dílo známého ilustrátora Miroslava Šaška. Šašek je v průvodním textu označen mimo jiné jako světoběžník a toto tvrzení dokládá i jeho dílo. V Galerii Villa Pellé jsou totiž k vidění obrázky z jeho průvodců po Paříži, New Yorku nebo Římě. Výstava je otevřena do 7. července 2017.
Pražský rodák Miroslav Šašek vystudoval ČVUT a ještě před II. světovou válkou podnikl studijní cesty do Francie, Německa nebo Belgie. Už od třicátých let také ilustroval dětské knížky. Od roku 1948 žil v zahraničí - Paříži i Mnichově, kde pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. Později se vrátil Paříže a také první kniha z budoucí řady To je...se věnovala právě francouzské metropoli. Po Paříži pak přišla řada třeba na Londýn, Řím, New York nebo Hongkong. Knihy z řady To je... byly přeloženy do mnoha jazyků a získaly řadu ocenění, stejně jako jejich autor.
S Olgou Černou, praneteří Miroslava Šaška hovořil kolega Ian Wiloughby. Svého strýce nikdy nepotkala, zemřel v roce 1980 v Curychu.
„Doma jsme měli jeho knížky v angličtině, němčině, které jsem si jako dítě ráda prohlížela, i když jsem textům nerozuměla. Pamatuji se, že se o něm mluvilo jako o výborném člověku, v rodině jej měli všichni rádi. Bylo nám líto, že ty knížky nevycházejí česky. Doufali jsme, že se režim jednou změní a povede se, aby knížky vyšly i v češtině, což se nakonec podařilo“.
Ale trvalo to dost dlouho, než vyšly...
„Ano, trvalo to dlouho. Po roce 1989, kdy jsme se snažili jako rodina nabídnout knížky do nakladatelství, tak nakladatelé pro nás překvapivě, neměli zájem. Zdálo se nám, že ty knížky už zastaraly, nejsou aktuální a nebyl by o ně zájem. To bylo po roce 1990. Po roce 2000 nastal takový revival, knížky začaly vycházet v reedicích v angličtině, francouzštině a němčině. Seznámila jsem se pak s Jurajem a Terezou Horvátovými z nakladatelství Baobab, kteří Šaška znali a chtěli jej vydat. Tím pádem se texty přeložily a teď knížky vycházejí česky“.
Víte, co dnešní děti na ty knihy říkají? Nejsou podle nich staromódní?
„Myslím, že ne. Mám ohlasy od rodičů, kteří dětem ty knížky čtou a děti se pak chtějí do těch měst podívat. Mám dojem, že ohlasy jsou pozitivní. Zřejmě je to tím, že Šašek z toho města vyhmátnul to podstatné, i když samozřejmě víme, že za těch 40 nebo 50 let se toho dost změnilo, ale to jsou věci, které neovlivní náladu města. Pro děti je i zajímavé hledat, co je dneska už trošku jinak, než tenkrát“.
V čem je pro vás Šaškovo kouzlo?
„Ty obrázky nezastárly a pořád mají co říct i dnešním dětem. Pokud člověk na ta místa zavítá, tak dojem z nich je hodně podobný, jako je na jeho ilustracích“.
Proběhlo hodně takových velkých výstav?
„Tady v Praze je to druhá výstava, první se konala před třemi lety v Galerii Smečky a mezi tím se podařilo získat více originálů, které se tehdy ve Smečkách ještě neobjevily, takže tady jsou vystavené poprvé. Vloni byla velká výstava v Mnichově, k výročí Šaškových stých narozenin“.
