„Myslím, že hodně Japonců bude překvapeno,“ říká japanolog o epopeji
V Tokiu začala před několika dny výstava Slovanské epopeje. 20 monumentálních pláten od Alfonse Muchy se stalo stěžejní částí Roku české kultury, který v „Zemi vycházejícího slunce“ právě probíhá. Na vztah Japonců k Muchovi a Slovanské epopeji jsem se zeptala japanologa Petra Holého.
Pane Holý, vy jste se účastnil vernisáže? Můžete popsat, co se na ní dělo?
„Vernisáž proběhla opravdu ve velkém stylu, podle mých propočtů se jí účastnilo více než tisíc lidí. Po proslovech významných osob se šlo do galerie, hrálo tady i české těleso. Ta vernisáž byla skutečně skvělá“.
Proč vlastně vůbec epopej putovala do Japonska? Co se Japoncům na ní líbí?
„Málokdo v České republice ví, že když se v Japonsku řekne české malířství, tak mnoho Japonců si pod tím vybaví hlavně Alfose Muchu. Je to ale trošku složitější. Hodně Japonců si totiž zase myslí, že Mucha, kterému tady říkají ´Myša´, byl vlastně Francouz. Vůbec je nenapadne, že by to mohl být Čech. Ta historie je velmi dlouhého data. Mucha původně v Japonsku ani nebyl představován pod svým jménem. Známe několik japonských malířů, kteří Muchu napodobovali, ačkoli zase secese se japonským uměním inspirovala. Zezačátku se v Japonsku jméno Mucha tedy moc neobjevuje. Zlom nastává na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy majitel firmy na výrobu fototechniky Kimio Doi začal Muchu nakupovat ve velkém, chtěl udělat radost své manželce a měl na to peníze. Tehdy se, pokud vím, seznámil s panem Jiřím Muchou, synem Alfonse Muchy. Poutalo je pak po dlouhá léta velmi silné přátelství. V osmdesátých letech pak tady byla uspořádána první velká Muchova výstava“.
Proč jim padl do oka právě Mucha? Vy jste zmiňoval, že secese částečně vycházela z japonských vzorů, je to třeba tento důvod?
„Já si myslím, že ano, japonský národ, když se podíváme na jeho umění, miluje dekorativnost. A to podle mého názoru Mucha samozřejmě splňoval. Bavíme se teď o jeho plakátech, o jeho reklamních věcech. Právě z tohoto důvodu si osobně myslím, že epopej bude pro Japonce překvapením, protože tady se nejedná jen o dekorativnost, je to Muchovo pozdní dílo, kdy už dospěl, musel se vyrovnávat s vlivy s okolí a nových stylů. Ty obrazy, jak všichni Češi vědí, jsou někdy trošku strašidelné apod. Myslím si, že v tomto slova smyslu bude mnoho Japonců, kteří tu epopej neznali, bude překvapeno“.
Češi přece jen trochu rozumí tomu, co na těch obrazech je. Minimálně náladě, důvodu, proč vznikaly. Dostane třeba japonský návštěvník nějakou informaci o tom, na co se dívá, o co se v tom výjevu jedná?
„Ano, samozřejmě. Japonské výstavnictví je na světové špičce. U každého z těch dvaceti velkých pláten je sáhodlouhá legenda o tom, co je tam znázorněno, co znamená která barva či gesto. Japonci milují příběhy a epopej je hlavně o příbězích. V tomto ohledu nemusíme mít starost, ta výstava je úžasně nainstalována“.
Češi očekávají, že návštěvnost se bude pohybovat okolo 250 000 lidí. Je to reálné?
„Myslím si, že je to určitě reálné. Jenom Tokio má více obyvatel, než celá Česká republika dohromady. Podobné výstavy jsou tady velmi sledovány. Já jsem byl v té galerii první den po otevření výstavy a od vchodu do galerie se táhla dlouhá fronta, která se pak dělila na dvě další fronty. Ta v prvním patře čekala na Muchovu výstavu. Myslím si, že ten zájem bude velký, Japonci jméno Mucha velmi dobře znají“.
Zaznamenal jste i nějaké reakce v médiích?
„Ano, těsně po té vernisáži, která byla ve 4 hodiny odpoledne japonského času, v osm hodin v hlavním zpravodajství televize NHK, to je veřejnoprávní program, byla informace, že se konala vernisáž. Objevilo se to v rádiu, je toho plný internet. Musím ale říct, že ty informace se vztahují na oblast Tokia a Jokohamy. Například v oblasti západního Japonska, tam je třeba Kjóto apod., tak tam je těch informací samozřejmě méně. Informace se samozřejmě vztahují na oblast, kde jsou aktuální a to je v tomto případě Tokio“.
Slovanská epopej bude v Národním centru umění v Tokiu vystavena do 6. června, jen za první den si ji prohlédlo na 4000 návštěvníků.
