Hrdinové z Londýna: Čechoslováci bojovali v Britské armádě i za Velké války
Kdo byli „Hrdinové z Londýna“, kteří za Velké války bojovali v řadách Britské armády a kteří stojí dodnes ve stínu známých legionářů z Ruska, Itálie nebo Francie? Na tuto otázku hledá odpověď nová kniha historika Tomáše Jakla a jeho kolegů.
„Hvizd zákopové píšťalky nás přenesl o sto let zpět do doby Velké války za civilizaci. V roce 1914 nabídlo sto českých krajanů své služby Velké Británii. Británie ale tehdy měla dost svých starostí s mobilizací své armády, takže jejich nabídku s díky odložila. Před sto lety, na konci roku 1916, byla tato nabídka nakonec přijata. Na jaře roku 1917, což si právě touto prezentací knížky připomínáme, došlo k největší vlně vstupu českých a slovenských dobrovolníků do řad Britské armády“, popisuje Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu. Podle jeho ředitele Aleše Knížka je publikace Hrdinové z Londýna důležitým příspěvkem k dějinám I. světové války a vzniku samostatného Československa.
„Je to publikace, která poprvé ukazuje to, jakým způsobem se naši českoslovenští dobrovolníci zapojili do bojů po boku britské armády. Na publikaci se pracovalo docela dlouho a nebylo to jednoduché. Využívali jsme i archivy ve Velké Británii. K tomu právě instituce jako je Vojenský historický ústav slouží a snaží se v zahraničních archivech najít co nejvíce možného, co má vztah k českým zemím, k Československu a k období I. světové války. Většinou všichni známe legie v Rusku, naše vojáky v Itálii, Francii, naše zahraniční vojáky v Srbsku. Tohle ale byla po dlouhá léta opomíjená část historie československého zahraničního vojska“.
Potomci československých vojáků žijí v Británii dodnes, v Česku je připomíná prapor
V době vypuknutí 1. světové války žila ve Velké Británii asi tisícovka krajanů:
„Byli to hlavně číšníci, těch bylo 222, krejčí 208, byli tam i další profese, třeba řezbáři, ženy pracovaly jako pomocnice v domácnosti. Byli tam i umělci jako Vladimír Ambroz nebo Adolf Lotter, autor Tankové jízdy, která na prezentaci knížky zazněla. Byli tam i vědci jako Josef Baudyš, který se zabýval keltskými jazyky, byl členem filologické společnosti. Vůdčím duchem byl František Kopecký, malíř miniatur“.
Kolik z nich se potom zapojilo do odboje a kdy?
„V roce 1914, v den vstupu Velké Británie do I. světové války nabídla Česká legie, kterou si založili, 106 jmen mužů, kteří byli okamžitě ochotni vstoupit do britské armády. Do konce války se ten počet vyšplhal na zhruba 350 mužů“.
Proč vůbec neutvořili legie, jak je známe z Ruska nebo Francie? Oni jsou vlastně málo známí právě proto.
„Je to tak. Oni vlastně na přání T.G.Masaryka vstupovali do různých pluků britské armády, aby šířili povědomí o tom, že existují Češi, respektive Čechoslováci, a aby vlastně svým osobním příkladem konali tu nejefektivnější propagandu československé věci. Když pak vznikla československá armáda ve Francii, tak někteří z nich žádali o převelení tam. Právě ze zmíněných důvodů, aby ukázali svou ochotu sloužit tam, kde je potřeba, tedy i v té Britské armádě, tak zůstali až do konce své služby vojáky Britské armády“.
Zúčastnili se tito českoslovenští vojáci nějakých významných bitev, jako to známe třeba u Roty Nazdar nebo u ruských a italských legií?
„Čechoslováci v britské armádě se zúčastnili v podstatě všech důležitých bitev, které probíhaly od roku 1917 do konce války - obrany Ypres v Belgii, bojů u Cambrais, bojů v Palestině a Mezopotámii proti Turkům, stodenní ofenzivy, posledních tří měsíců bojů na Západní frontě. Z tohoto hlediska je účast československých dobrovolníků velmi reprezentativní“.
Když válka skončila, tak se mnozí českoslovenští vojáci vraceli domů, do vlasti, kterou pomáhali vybojovat, jak to bylo u těch krajanů v Británii?
„Někteří se vrátili do vlasti, sdružovali se v klubu francouzských legionářů, byli považováni za první vlnu legionářů. Část pak podle svých původních záměrů zažádala ve Velké Británii o naturalizaci. Jejich potomci tam žijí dodnes“.
Setkal jste se s některým z nich?
„Setkal jsem se s potomkem prvního československého tankisty, který ale dožil v Československu. Po skončení I. světové války se vrátil do Československa, pak chtěl jít zpět do Velké Británie a vzít tam svoji sestru. Ona ale nedostala povolení, tak zůstal v Československu. Sloužil jako financ na Podkarpatské Rusi a dožil v Praze“, říká historik Tomáš Jakl k osudům československých veteránů z britské armády. Pokud bychom otevřeli jeho knížku, dočetli bychom se, že na své bývalé spolubojovníky Britové nezapomněli: „Ještě 9.května 1936 věnovala Britská legie československým veteránům z Britské armády prapor. Slavnost předání organizoval kruh francouzských legionářů, a přestože se jej nemohl zúčastnit zástupce Britské legie, který pro poruchu letounu uvízl u Kolína nad Rýnem, proběhlo předání na britské ambasádě důstojně a praporu požehnal i anglikánský kněz. Prapor se ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha dochoval dodnes“.
