Kde naděluje Mikuláš? Třeba na Islandu, Novém Zélandu nebo v Americe
Kdyby děti ve Francii znaly mikulášskou nadílku, moc by se jim líbila. Myslí si to alespoň Hugo Dokládal z České školy bez hranic v Paříži. O co tedy přicházejí děti v zemích, kde se Mikuláš neslaví, a co si naopak užívají české děti po celém světě, tomu se budeme věnovat v rubrice Češi v zahraničí. Bude se v ní zpívat, recitovat i chrastit.
Lámali jste si někdy jako děti hlavu nad tím, jak to, že Mikuláš stihne podarovat o jediném večeru všechny hodné děti? A to jste ještě nevěděli, že jeho revír není jen v Česku, ale po celém světě. Třeba i ve Francii, kde letos dorazil na ambasádu a tam mu podobnou otázku položil Hugo:
Mikuláši, kde ses tu ve Francii vzal?
„Já jsem svatý Mikuláš a my svatí jsme v nebi. Z nebe, od nebeské brány, je to všude stejně daleko“.
V tom, jak může Mikuláš obejít půlku světa, ne-li celý, máme tedy jasno.
Z Paříže Mikuláš zamířil na východ, do Německa, kde se zastavil v české škole Schola Bohemica v Düsseldorfu. Vznikla před třemi lety a chodí do ní předškolní děti i školáci. Na Mikuláše tam čekalo a dočkalo se 35 dětí a 30 rodičů. Svou nadílku si vykoledovaly i děti z 1.třídy.
Mikuláše netrpělivě vyhlíželi také v Mnichově. Do České školy bez hranic tam chodí děti od 18. měsíců, v prostorách Českého centra se scházejí nejen kvůli učení, ale i k právě takovým akcím, jako je mikulášská. Vítány na ní byly nejen písničky a básničky, ale také vánoční cukroví.
A protože je z nebe všude stejně daleko, vyrazil Mikuláš i na Island. Česká škola a s ní i spolek Čeština na Islandu tam sídlí v hlavním městě Reykjavíku, děti tam ale jezdí z celého ostrova. Spolek Čeština na Islandu už funguje pět let a u jeho zrodu stály Renata Emilsson Pešková a Zdenka Motlová. Na Islandu ale nechodí jen Mikuláš. Zvláště Ježíšek tady má velkou a početnou konkurenci.
Těšíte se na Vánoce?
„Ano, protože dostaneme dárky“.
A kdo vám je přinese?
„Mikuláš a 13 skřítků“.
A co je to za skřítky?
„Islandští skřítci“.
Kam dávají dárky?
„Do ponožky v okně“.
Dáváte na oplátku vy něco skřítkům?
„Třeba jeden má rád skyr, tak mu dáme skyr. Druhý má rád něco jiného, tak mu to dáme“.
Naděluje sice někdo jiný, ale přání, ta jsou stejná v Česku i na Islandu. I tam doufají, že budou bílé Vánoce a pilně se na ně připravují. Vyrábějí přání a nacvičují písničky.
Z Islandu se pak Mikuláš s chlupatým i opeřeným doprovodem vydal na jih a dorazil do Dallasu, kde sídlí Česká škola Václava Havla. Jeho nadílka nebyla zadarmo, už na pozvánce bylo jasně napsáno, že odměna přijde jen za básničku, písničku nebo koledu. Na koho se případně nedostalo, mohl ještě třeba zkusit koledovat u účastníků soutěže o nejlepší bramboračku. Přihlásit se do ní ale mohli jenom ti, co umí takovou, co po ní loupe za ušima a dostavit se měli i s šestilitrovým hrncem a naběračkou. Vítězkou se stala Martina Konrádová. Mikuláš měl v Dallasu hodně práce, na besídku dorazilo 230 lidí.
Na Mikuláše čekaly také děti ve městě Tuaranga na Novém Zélandu. Přišlo jich více než 30 a v teplém dni se jim prý velmi hodila klimatizace. Mikuláše tady slaví už pátým rokem. Letos kromě nadílky a zpívání došlo i na divadélko, stylově byl vybrán kus Čert a Káča. A i tady si děti připravily tradiční básničky a písničky. Třeba jako šestiletá Zoe Abbot, která zazpívala My jsme muzikanti. Muzikanty mohl Mikuláš slyšet kdekoliv, ovšem následující básnička ho nemohla nechat na pochybách, kde se právě nachází. Přednášela ji Nicolka Dunfordová:
„Mikuláši, hodný páne, my tě tady přivítáme. Básničky jsme se naučili, hodní jsme celý rok byli. Co to neseš ve tvém koši, ptaj se holky, ptaj se hoši. Je ti holko v kabátě a čepce? My tu máme léto, přece. A s čertem a andělem do moře se koupat jdem. Na Zélandě není mráz, za rok přijďte zas!“
