Češi vyráželi za dobrodružstvím "Na vlnách pod plachtami"
Plavili se po moři, zažívali dobrodružství. Cestovali do Svaté země, bojovali s piráty, jeden z nich byl naopak podílníkem na korzárské lodi. Dnes se vydáme do historie, konkrétně do období 16. a 17. století, kdy se "Na vlnách pod plachtami", jak se jmenuje výstava v Hradci Králové, plavili i Češi. Muzeum východních Čech nabízí osudy pěti z nich.
"Čechů jsme vybrali jen několik. Byla jich celá řada, ale snažili jsme se vybrat určité osobnosti," uvedl Stanislav Hrbatý, který výstavu připravoval.
Prvním z nich je Oldřich Prefát z Vlkanova. Pocházel z bohaté měšťanské rodiny a v Praze založil dílnu na výrobu měřících přístrojů, astronomických a matematických pomůcek. Roku 1546 se vydal do Benátek a odtud na pouť do Svaté země. Cestu velmi podrobně zdokumentoval a vydal svůj deník. Cesta tam i zpět trvala půl roku. V cestopisu velmi barvitě líčí, jak vypadala loď, na kterou se nalodil a co měli k jídlu.
"Podrobně, což je zajímavé, líčí i smlouvu, kterou měli s patronem lodi, a co vše pro ně musel udělat."
Co vše jim musel zajistit?
"Smlouva je zajímavá tím, že řeší naprosté detaily. Za 45 benátských korun na osobu měli služby all inclusive. Někteří poutníci platili jen deset korun, ti to měli bez stravy a dalších věcí. Ale za 45 korun jim patron musel zajistit, že budou dostávat chléb, víno, maso, sýr, ovoce a čistou vodu. Je tam přímo specifikováno, že voda nesmí být zatuchlá. Posádka s nimi nesměla jísti, aby nežebrala o jídlo. Když dojeli do Svaté země, tak jim měl zajistit doprovod, zaplatit za ně veškeré poplatky, které byly vymáhány v souvislosti s cestou do Jeruzaléma. A to vše pod pohrůžkou pokuty. Zároveň by mu propadl veškerý majetek, včetně lodi. Pro toho patrona to bylo asi velmi rizikové. Ve srovnání s Kryštofem Harantem z Polžic a Bezdružic, který je dalším ze zmiňovaných poutníků, a podnikl podobnou cestu, se později poměry v dopravě už změnily. Sami si museli kupovat jídlo, trvanlivé potraviny jako suchary, uzené jazyky, parmazán, mandle, fíky, rozinky, víno. To vše měli schované v truhle, kterou si zakoupili a na které spali. Vedle toho si ještě nechali ušít kutny, které byly podobné oděvu františkánů, aby se do arabského světa vydávali jako duchovní. Asi už ten arabský svět nebyl tak vstřícný. Píše, že se zmnožily různé poplatky a povolení, které museli hradit. Haranta tam dokonce potom okradli. Takže srovnání stejné cesty Oldřicha Prefáta a Kryštofa Haranta je zajímavé."
Jaký je časový rozdíl mezi jejich cestami?
"Oldřich Prefát jel v roce 1546 a Kryštof Harant se vydal na cestu v roce 1598 spolu s Heřmanem Černínem z Chudenic."
To není příliš velký časový odstup.
"Není, ale ty podmínky se pravděpodobně dramaticky změnily, protože Prefát líčí, že o ně bylo velmi dobře postaráno. A Kryštof Harant dokonce musel uplatit nějakého úředníka, aby jim postoupil svou kajutu."
Češi zažili i morovou karanténu
Jak dodal Stanislav Hrbatý, další z Čechů, který cestoval v polovině 17. století, byl Šimon Alois Tudecius. Budoucí děkan pražské lékařské fakulty se jako student vydal roku 1656 do Itálie, a tam se nechal najmout jako dobrovolník na papežskou loď. Ve společnosti šlechticů, vojáků i otroků strávil téměř tři roky.
Popisuje radosti i strasti na benátských válečných galérách. Zažil několik vojenských střetů, kdy museli bojovat s tureckými loděmi nebo se snažili dobývat nějakou část na pevnině. Prošli i karanténou.
"Vypukl mor, a oni byli vzati do karantény, nepustili je do přístavu. Zpětně potom vzpomínal, že setkání s morovou nákazou pro něj byla velmi cenná zkušenost, už jako pro vystudovaného lékaře a děkana pražské lékařské fakulty."
Václav Hollar zažil boj s alžírskými piráty
Dalším Čechem, který objevoval na lodích cizí země, byl známý rytec Václav Hollar. I když většinu života prožil v cizině, zůstal Čechem a dával to najevo. Známá je například i forma jeho jména Wenceslaus Hollar Bohemus.
Za pobytu v Anglii vytvořil krásné grafické listy s tématikou lodí a veduty anglických přístavů. Na sklonku svého života doprovázel anglickou diplomatickou misi do marockého Tangeru.
"Tam měli Angličané pevnost, kterou zdokumentoval. V Maroku pobyl zhruba tři měsíce. Pak se vracel do Anglie a při zpáteční cestě byla jeho výprava na lodi Mary Rose napadena alžírskými piráty. Tuto bitvu pak zachytil i na grafice s popisem, jak se to odehrávalo. Skoro každý z těchto Čechů má nějakou zkušenost s námořní "bitvičkou". I Oldřich Prefát z Vlkanova byl při zpáteční cestě napaden tureckými galérami a někteří námořníci z jeho lodi byli zajati. Popisuje i přípravy na bitvu. Oni tu loď vidí, ale dopluje až druhý nebo třetí den. Preventivně se připravovali na boj a to se jim vyplatilo. Dostávali od patrona instrukce, co mají dělat, za co se mají schovat. To bylo v 16. století. Václav Hollar zažil bitvu v 17. století, kdy na ně lodě najížděly a střílely. Po zhruba dvou dnech se anglické posádce podařilo rozervat nepřátelům plachtu a poškodit ji. Pak se loď odklonila, ostatní ji následovaly."
Augustin Heřman zmapoval Maryland
Mnozí Češi s korzáry na svých cestách bojovali, jeden z nich se však korzárem stal. A tím je Augustin Heřman, mořeplavec, obchodník a kartograf. Stal se prvním Čechem, který se v Americe prokazatelně usadil.
"Původně emigroval s rodinou do Holandska. Pak se ve službách Západoindické společnosti vydal v roce 1633 do Severní Ameriky, kde začal podnikat. Byl činný nejen v námořní dopravě, ale také jako podílník korzárské lodi.Podílel se na výpadech na španělské lodě plující z Jižní Ameriky. Později zmapoval Virginii a Maryland pro Lorda z Baltimoru. Za to dostal kolonii Maryland. Jeho mapa byla velice ceněna, na tu dobu byla velmi podrobná a vycházelo se z ní ještě několik pozdějších let."
Na mapu přidal i svůj portrét a kolem něj nechal vyrýt své jméno s přídomkem Čech - Augustine Herrman Bohemian. Také pozemky, které dostal, pojmenoval Bohemia Manor, tedy České panství, a postavil si tam velký dům.
Heřmanovým dílem je také jedno z prvních vyobrazení New Yorku z roku 1650. Zajímavé je, že bylo objeveno pracovníky Rakouské národní knihovny ve Vídni teprve v roce 1992. O Heřmanovi vyšla i kniha, jejímž autorem je českoamerický historik Tomáš Čapek.
Na Augustina Heřmana se nezapomnělo ani dnes. Replika jeho lodi dnes pluje po Středozemním moři a jednou byla i v Americe. Jejím kapitánem je Josef Dvořák z Hradce Králové.
