Češky v Itálii zavádějí přezouvání i ve svých rodinách
Řím, Neapol, Milán, Bologna a Florencie...ve všech těchto ryze italských městech můžete narazit na děti, které se ve svém volném čase učí třeba o Přemyslovcích a snaží se proniknout do tajů českého časování a skloňování. Všude tam totiž fungují české školy. Navzájem se podporují, vyměňují si zkušenosti a pořádají setkání.
„To je bruschetta, opečený chléb, s rajčaty a česnekem a to jsou rýžové koule, asi s olivami, ale to poznáme, až je rozkrojíme“.
Vyznat se v jídlech, které leží na stole, mi pomáhají paní učitelky z českých škol v Itálii. Na jihu se už dávno zabydlely, přesto si vzpomínají, co je při příchodu nejvíce překvapilo. Skoro u všech zaznělo jedno slovo: přezouvání.
„Mé první faux pas spočívalo v tom, že jsem přišla do rodiny a zula jsem se, což Italové nedělají. Ale musím říct, že spousta Češek doma tento praktický zvyk zavádí a docela s úspěchem“, směje se Soňa Alfieri z Milána.
Souhlasí s ní i Zdenka Skorunková z Florencie, ale zmiňuje i jiné rozdíly.
„Já jsem tady přes 25 let, takže první věc, která mě překvapila, byla, že jsem v šest hodin večer dostala čerstvý chleba. Dneska už je to v Česku běžné, ale já jsem vycházela z úplně jiné reality, než je ta současná. Velmi na mě zapůsobila kultura stolování“.
Čechů v Itálii žije podle údajů ministerstva zahraničních věcí okolo 4000. A většinu prý tvoří ženy, jejich děti pak často chodí do českých škol.
„99 procent dětí, které učíme, pochází ze smíšených rodin, kdy maminky jsou Češky a tatínkové Italové. Můžeme asi říct, že česká emigrace do Itálie je převážně tvořena ženami, které se sem vdaly“.
Čeština na univerzitě
Výjimkou, která potvrzuje pravidlo, je Ludmila Machátová.
„Ještě jsem se sem nevdala. Přišla jsem sem pracovně před šesti lety s tím, že sem jdu na rok jako lektorka do Benátek. No a už jsem tady šest let.“
Jako lektorka čeho?
„Jako lektorka českého jazyka na univerzitě Ca' Foscari a už šest let pendluji mezi Prahou a Benátkami.“
Chcete tedy říct, že se v Benátkách na univerzitě učí čeština.
„Nejen v Benátkách, v Itálii se učí čeština na univerzitě v Padově, v Udine, v Římě a v Neapoli“.
Jak jste si zvykla na stravu?
„Na jídlo si zvykám obecně dobře, protože ráda jím, takže s tím nemám problém v jakékoliv zemi“.
Češi si pod italskou kuchyní představí těstoviny. Vy jste ale říkala, že v Benátkách je to trochu jinak. Co je typické pro Benátky?
„Jednotná italská kuchyně, jak si to představují turisté, neexistuje. Každý region a mnohdy každé město tím, že mělo jiný historický vývoj, tak má i jinou kuchyni. Záleží také na tom, jestli je město v horách, u moře atd. Co se týče Benátek: tam se jedí hlavně ryby, další specialitou jsou pak játra a taky se tam hodně popíjí".
To ale i tady...
„Ale v Benátkách víc. Tam se začíná ráno“.
Tak, jako Češky ovlivnila Itálie, i ony svou novou rodinu a sousedy seznamují s českými zvyky. A tak se leckde nejen přezouvá, ale také zpívá, slaví Vánoce a samozřejmě alespoň trochu vaří.
