O natočení britského filmu o Bohuslavu Martinů rozhodlo i jeho narození ve věži kostela
Před půlstoletím zažila Polička, rodné město Bohuslava Martinů, malou senzaci - v roce 1966 se sem na několik týdnů „nastěhoval" štáb televizní stanice BBC2, aby tu natočil část dokumentu o životě a díle slavného rodáka. V té době v Británii jeho jméno i hudební dílo znal málokdo. Film s názvem „Music of Exile" (Hudba exilu) měl premiéru v říjnu 1967, před 50 lety, ale z neznámých důvodů nebyl nikdy uveden v Československu. Teprve v loni na jeho existenci upozornil poličský patriot Jan Edlman, který žil čtvrt století v Británii. A tak se nyní film poprvé v Poličce promítal.
Poněkud poetický název filmu Hudba exilu, je nanejvýš přiléhavý, protože Bohuslav Martinů strávil značnou část svého života v zahraničí a zemřel ve Švýcarsku. Po německé okupaci Československa v roce 1939 se jako horlivý vlastenec ve Francii hlásil do československé zahraniční armády, ale byl odmítnut pro svůj věk. Tehdy mu bylo 49 let. Režisér filmu Anthony Wilkinson se narodil v Anglii o rok později. Vyprávěl, co ho inspirovalo k natočení filmu o Bohuslavu Martinů:
„Byl to můj zájem o geniální skladatele, kteří pocházeli z osamělého nebo nešťastného prostředí. Uvažoval jsem o filmu o Carlu Nielsenovi, řediteli hudby v Kodaňské opeře. Byl to velký skladatel, který se narodil na izolovaném ostrově, kde se jeho chalupa propadala do země. Slyšel cikánského houslistu, což změnilo jeho život. Tehdy jsem hovořil v BBC s Brianen Largem, který mi řekl: A co takhle film o Bohuslavu Martinů? Já na to, Bohuslavu kdo? Brian Large mi vysvětlil, že český skladatel Bohuslav Martinů se narodil v malém městečku v Poličce v kostelní věži. Tak jsem si řekl, narodit se v kostelní věži, je mnohem víc fotogenické na námět pro film, než někdo, kdo se narodí v chalupě, která se propadá do země. Brian Large mi pak ukázal spoustu rukopisů a hudby Bohuslava Martinů, a já jsem si tu hudbu okamžitě oblíbil. Je naprosto mimořádná“, řekl Anthony Wilkinson.
O film má zájem Nadace Bohuslava Martinů
Jedním z Poličanů, kteří režiséru Wilkinsonovi v roce 1966 pomáhali při natáčení filmu, je Jan Edlman. Jak se k tomu dostal?
„Já jsem tady studoval dávno už neexistující Univerzitu 17. listopadu angličtinu a ruštinu. Byl jsem jeden z mála lidí tady v Poličce, který byl schopen mluvit anglicky. Když sem přijel štáb BBC v roce 1966, tak sháněli někoho, kdo by jim tady dělal děvečku pro všechno. Někdo mi tu práci s nimi dohodil. Tak jsem se motal okolo natáčení zhruba tři týdny, co tu byli“.
Jak jste se dostal k tomu, aby se po tolika letech tady vysílala premiéra?
„Bylo to víceméně náhodou. Když jsme se vrátili z Británie, kde jsme žili čtvrt století, tak jsme se zapojili do činnost spolku Náš Martinů. Je v něm 25 nadšenců, kteří se zabývají Bohuslavem Martinů, chodí na koncerty a dělají různé akce. Promítal se tam film Otvírání studánek z roku 1955. A já jsem se zmínil, jestli znají tento film z roku 1966 Hudba exilu. A nikdo o tom nevěděl. Tak jsem si říkal, že by stálo za to ho promítnout. Navíc letos je 50. výročí promítání filmu v BBC v říjnu 1967. Kontaktoval jsem pana Wilkinsona. Poslal jsem mu email, že máme zájem film promítnout, jestli by s tím souhlasil. Po týdnu mi poslal DVD s filmem. Nebyly tam titulky, neměl jsem scénář. Tak jsem se pustil do překládání, udělal jsem k tomu titulky a během půl roku se film promítá tady v Poličce. Jsme rádi, že sem přijeli pan Wilkinson i pan Large, což je kapacita, jeden z největších muzikologů na světě. Pracuje a žije v USA v New Yorku. Měl v té době cestu do Evropy, tak přijel taky. Byli jsme se s nimi podívat po městě, na věži kostela. Byla to všechno náhoda, ale vyšla“.
Domníváte se, že to bude mít ještě širší publicitu, že se to bude někde znovu vysílat?
„Zájem je. Mluvil jsem s lidmi z Nadace Bohuslava Martinů, kteří by chtěli, abych jim film věnoval. Tam je samozřejmě otázka autorských práv. Ale byli bychom rádi, aby film nezapadl, aby to nebylo jen jedno představení tady, aby se to mohlo promítnout třeba v televizi na Artu, když bude výročí úmrtí nebo narození Bohuslava Martinů. Tady se natočilo několik filmů, několik dokumentů o Martinů, ale byly to české dokumenty. A tohle je pohled zvenčí“.
