Hrozen z Velkých Bílovic hraje českým krajanům v Argentině
Sté výročí příchodu prvních českých přistěhovalců do oblasti Chaca a města Saenz Peňa si v těchto dnech připomínají naši krajané v Argentině. Jako první se do vzdálené země vydali obyvatelé z moravských Velkých Bílovic. To je také důvod, proč se bílovičtí účastní i letošních oslav.
Podle starostky Marie Vlkové se tam vydal i folklorní soubor Hrozen:
"Je to kulturní těleso, Slovácký krúžek Hrozen, velkobílovičtí muzikanti. A já se svým manželem, kteří jsme dostali přímé pozvání jak pana starosty Gerarda Cipoliniho, tak také krajanů z českého spolku sídlícího v Saenz Peňa."
Jak se vlastně první přistěhovalci z Čech nebo spíš z Moravy do Chaca dostali? Odcházeli tam od počátku 20. století:
"Tehdejší obyvatelé obce Velké Bílovice odešli za prací a za živobytím, hledali v meziválečné době nový způsob života. Dodnes potomci krajanů, kteří tam odešli, pracují na svých zemědělských farmách. Dodnes se věnují tomu, proč se tam odebrali, to znamená pěstování zemědělských plodin, ponejvíce bavlny. Proto je taky založeno české družstvo na zpracování bavlny a zemědělských produktů."
Krajané v Chacu ovšem hlavně v prvních desetiletích nepřerušili kontakty se svou původní vlastí:
"Od té doby se stopa, která tam směřovala, pořád sledovala, pořád ji nějak vnímali. Ti, co odešli a nechali tu své příbuzné a známé, s nimi byli pořád nějak v kontaktu. V roce 1947 se na vládní výzvu několik potomků našich krajanů vrátilo, ať už z toho důvodu, že je neuživila půda, anebo si chtěli založit vlastní život a čekali, že v Československu najdou něco jiného. Na vládní výzvu se tak vrátili domů. Ta provázanost je tam od 20. století trvalá."
Po roce 1948 se však přeci jenom vzájemné vztahy s Argentinou hodně omezily. Podle Marie Vlkové se je ale podařilo před časem znovu navázat:
"Začalo to datem 1. října 2009, kdy přicestoval starosta města Saenz Peňa Gerardo Cipolini k nám, do města Velké Bílovice, na oficiální návštěvu. Při ní bylo sjednáno memorandum o spolupráci, zaměřené především na provázání kulturního a společenského života mezi českými krajany, žijícími v argentinském Chacu. Tam to vše začalo."
Sama starostka se brzy přesvědčila, že čeští krajané v Chacu si i v dalších generacích udrželi své české kořeny:
"Když jsem tam byla já poprvé v roce 2011, byla jsem velmi překvapená, protože jsem skutečně španělský slovník nepotřebovala. Ta komunita má úžasné vlastenecké cítění, zachovává si svou identitu. Peče české buchty, vaří českou kuchyni, vzpomíná na české zvyky, hraje divadlo. Byla jsem z toho tak překvapená, že jsem se neubránila slzám. vyronila jsem tam víc slz, než kdykoliv jindy a za jakýchkoliv jiných okolností. Bylo to velmi milé. poutavé, citlivé, srdečné, upřímné, nevím, jaký bych ještě přidala přívlastek. Prostě to nejlepší, co mne kdy potkalo."
Čeští krajané v argentinském Chacu dodnes znají i písničky, které si přinesli z Moravy:
"Udržují je, mají dokonce svůj sbor, kde zpívají. Proto jsme taky nevolili mladší kapelu, která by s námi mohla jet, ale bílovické muzikanty, kteří dokáží naslouchat hlasu jejich srdce a jejich požadavkům na staré písně, které se tu už zpívají méně. Jsou hodně dávné, ale ne zapomenuté, a tito muzikanti je dokáží reprodukovat. Dokáží krajanům vyjít natolik vstříc, že věřím, že je uspokojí a jejich přání jim na této misi splní."
Podle Marie Vlkové jsou mezi starými písněmi i takové, na které se na Moravě už skoro zapomnělo:
"Mají tam takové písničky, které já třeba znám, ale neslyším je zpívat u nás mezi mládeží nebo na našich tradičních kulturních akcích. Mají je prostě tak, jak si je odnesli. Mají nářečí, mluví dialektem, mají to zkrátka v sobě. Mají to oslyšené, není to naučené. To je pro ně ta identita, kterou si pořád uchovávají."
K tomu jim pomáhají i čeští učitelé, které do Argentiny už několik let vysílá český stát:
"Ministerstvo zahraničních věcí podporuje tyto svazky tím, že vysílá do těchto oblastí učitele českého jazyka. Ve městě Saenz Peňa, kde budeme pobývat nejdéle, je učitelka českého jazyka, vyučuje tam a tvrdí, že má na starosti ještě další dvě města. Počet žáků je teď nejvyšší. Nejsou to ale nejmladší generace, ale víceméně ty střední nebo starší generace. Mají ale vůli se učit."
Starostka Vlková se už přesvědčila, že čeští krajané mají v Argentině respekt:
"Podle slov pana starosty, a my jsme na to náležitě hrdí, má město Saenz Peňa necelých sto tisíc obyvatel. A z toho čtyři tisíce jsou Češi. A tito lidé zde tvoří a drží prestiž města. To se moc dobře poslouchá."
Krajané se v posledních letech také častěji než dřív vracejí na návštěvu do České republiky. Někdo na kurzy českého jazyka do Dobrušky, jiní třeba jen na návštěvu příbuzných:
"Jezdí sem rodina Černých, rodina Česalů, to jsou běžná, typická velkobílovická jména. Takže provázanost tam je. Věřím ale, že teď v rámci memoranda, které se sjednalo, a v rámci prohlubujících se vztahů to bude ještě aktivnější a častější. A věřím, že tato frekvence bude zachována, protože to jsou přátelé, kterých není nikdy dost. Jsou to lidé, se kterými se člověk rád setkává. A když jsem tam byla v roce 21011, tak mi tam skutečně s nimi bylo velmi dobře. Cítila jsem, že jejich srdečnost a otevřenost je upřímná. A o to lépe se tam člověk cítil. Tak věřím, že to bude pokračovat."
A kam se tedy bílovičtí muzikanti za svými krajany v Argentině ještě podívají?
"Budeme se s nimi potkávat v pěti argentinských městech. Samozřejmě nevynecháme hlavní město Buenos Aires, kde začínáme. Následně se přesuneme do města Saenz Peňa. Tam budeme hostovat na té hlavní, šestidenní oslavě, která je tam připravována v rámci stého výročí prvního osídlení argentinského Chaca českými krajany. O to je to pro nás patriotičtější a tím víc jsme na to hrdi, že tím prvním českým krajanem byl právě náš občan Petr Šašvata z Velkých Bílovic. Potom budeme hostovat ve městě Resistencia a pak ve městě Las Breňas. A svou kulturní misi a společenskou událost zakončíme v oblasti Misiones ve městě Oberá."
