Jiří Korecký se až v patnácti letech dozvěděl, že je lidické dítě
Zázraky se dějí, chtělo by se říct nad životním příběhem Jiřího Koreckého Kříže. Už to, že vůbec přežil druhou světovou válku, je takový zázrak. Jiří Korecký je totiž "lidické dítě". Narodil se půl roku po vypálení Lidic, jeho otec byl spolu s ostatními lidickými muži v Lidicích popraven a jeho maminka skončila v koncentračním táboře Ravensbrück. Jiří se s ní setkal až po šestnácti letech. Dnes žije ve Švýcarsku a stal se tam úspěšným podnikatelem. A právě tam, při nedávném setkání krajanů v Ženevě, vyprávěl pro Radio Praha svůj životní příběh. Vysvětlil i to, co ho vlastně přimělo odejít z Československa do exilu:
"Lidé se musejí uvědomit, že okupace byla dvakrát. Nebyl to jen Hitler, ale byli to taky Rusáci. To byl důvod, proč jsem odešel. Už jsem byl dost starý a věděl jsem, co bude."
Kdy a jak jste se vůbec dozvěděl, že jste lidické dítě?
"Ta historie je dost problematická. Měl jsem se dostat do německé rodiny a nakonec jsem se dostal do rodiny české. A musím říct, klobouk dolů! Ti lidé byli tak hodní, dali mi všechno. Dali mi směr. Říkám zaplať pánbůh, že jsem se dostal do české rodiny."
Jak dlouho po lidické tragédii jste se narodil?
"Bylo to 11. 12. 1942. Po půl roce. Maminka byla asi tři měsíce v jiném stavu."
Měl jste v té době nějaké starší sourozence?
"Neměl, já jsem byl nejstarší."
Maminku odvezli do Ravensbücku a vy jste se narodil tam? Nebo ji převezli někam jinam?
"To je velká otázka. Maminka se jmenovala Seidlová. To je teoreticky německé jméno. Můj dědeček mluvil velice dobře německy. A myslím, že je to asi ten důvod, že můj původ byl možná německý, že mne chtěli udržet. Jinak bych tu myslím asi taky nebyl. Nevím..."
Kde jste se tedy narodil? Víte to?
"Narodil jsem se v Praze v Dykově ulici v Praze, ve vile Charlotty Masarykové. A po čtrnácti dnech odvlekli maminku zase do Ravensbücku. Je zajímavé, že ji z toho koncentračního tábora, když zjistili, že je v jiném stavu, zase vrátili do Čech, do Prahy. To je nepochopitelné. V Praze mne porodila a zase se vrátila do Ravensbrücku. A mne si nechali na poněmčení."
Co v té vile v Dykově ulici bylo, že ji tam převezli? Tam bylo nějaké středisko, kam sváželi ženy, které měly rodit?
"Ano, ale nebylo to jen tak, že by tam sváželi ty ženy. Byla to vila, kde bylo ošetření pro gestapo. A maminka tam přišla porodit."
Setkal jste se po válce s maminkou?
"Setkal jsem se s maminkou až po šestnácti letech."
Vy jste do té doby žil v jiné rodině s tím, že to jsou vaši rodiče?
"Ano, já jsem byl v rodině Křížových. A zjistil jsem to, když jsem měl patnáct roků a šel jsem si pro papíry na pionýra. Dali mi k tomu občanský průkaz a tam to bylo, i když Křížovi nechtěli, abych to ještě věděl. Tam bylo napsáno, že otec je Georg Ferenz, gestapák. Že jsem dítě po gestapákovi. Tak jsem se na to maminky Křížové zeptal. A mám všechny podklady a ty chci jednou předat v Lidicích. Mám i oddací list mých rodičů a tak dále. Jsou to krásné dokumenty, které jsem ještě nakonec dostal."
Váš otec neskončil mezi lidickými muži, kteří byli zabiti v Lidicích?
"Můj otec Jaroslav Korecký se oženil 27. nebo 28. května, a tím pádem patřil do Lidic. A v Lidicích ho zastřelili. Takže já otce neznám. Znal jsem maminku, která mi před třemi lety umřela. Od té doby, co jsem ji měl, jsem ji vždycky podporoval, i finančně. Bohužel mám sourozence, kteří jí nepomohli. Bratr tedy ano, sestra spíš ne. Co bych k tomu měl dál říct? "
Kde žila rodina Křížových? Kde jste vyrůstal?
"Ve Stránčicích."
A jak se to vůbec stalo, že namísto do původně německé rodiny jste se dostal do české?
"Byl jsem v nalezinci, kde byl profesor Hněvkovský, nasazený od gestapáků na kontrolu těch dětí. Byli jsme tam pod lékařskou péčí. A právě profesor Hněvkovský je příbuzný rodiny Křižových. Řekl jim: tady je takový šikovný kluk, vy nemáte děti, tak si ho vemte!"
Čili oni vás vychovali česky? Vaše mateřština byla čeština?
"Já umím velice dobře česky, i když žiju 45 let ve francouzsko - německé části Švýcarska."
Jestli se to vůbec dá říct, a pokud o tom chcete mluvit, jaké bylo shledání s vaší skutečnou maminkou po šestnácti letech?
"Mí rodiče a moje maminka samozřejmě všechno věděli už předtím. To je další historie, k čemu došlo mezitím, protože rodiče Křížovi si mne opravdu chtěli nechat, už si mne vzali za vlastního. A maminku Šíchovou podplatili, dali jí tolik peněz, že zavřela pusu. Ale než umřela, tak jsem jí ještě řekl, že udělala dobře. A k tomu setkání vám to řeknu na rovinu: když jsem viděl svou maminku poprvé ve dveřích, když přicházela k nám do Stránčic, hned jsem věděl, že je to moje matka."
A podařilo se vám i přes to všechno si spolu vytvořit hezký vztah?
"Máme nádherný vztah, mám dosud dobrý vztah i se svými sourozenci."
Maminka se tedy po válce znovu vdala a založila novou rodinu?
"Založila rodinu, provdala se, měla dvě děti. Po dvaceti letech byla ale zase vdovou, protože se její manžel zabil. Pak už neměla žádného muže, ale žila pro děti."
Vy jste pak vystudoval v Československu?
"Ne, já jsem v Česku měl základní školu, vyučil jsem se udělal jsem průmyslovku. Hlavně z ruštiny, což jsem nikdy nepotřeboval."
A pak jste odešel?
"Já jsem odešel do Švýcarska, to bylo v roce 1968."
Po srpnové okupaci?
"Když přišli Rusáci k nám, tak jsem zjistil, že tam nemám co dělat. Maminka Křížová mi řekla: sbal se!"
A do té doby jste tam pracoval v nějakém podniku?
"Ne, v Čechách už jsem měl zařízeno, že půjdu do Německa k firmě Linde, dál do školy, měl jsem se učit německy. I když jsem říkal, že němčinu ani ruštinu nebudu nikdy potřebovat. Byli jsme do té doby v Česku zavření..."
Mělo pro vás v Německu nějaký dopad, když jste řekl, že jste dítě z Lidic? Nebo jste o tom raději mlčel?
"Nemělo to žádný dopad. Mlčel jsem o tom a nikdo o tom nevěděl. Až když se zase otevřely hranice, tak jsem přijel do Lidic a vrátil jsem se k rodičům, k mamince."
V Lidicích o vás do té doby ani nevěděli?
"Do té doby o mně v Lidicích skoro nevěděli."
Jak vás tam potom přijali?
"Já si myslím, že dobře. Jsem tam schön willkommen."
