Národní divadlo připomnělo sté výročí narození baletky Zory Šemberové
V těchto dnech si zejména vyznavači baletního umění připomněli nedožité sté výročí narození tanečnice, choreografky a pedagožky Zory Šemberové. Tato výjimečná umělkyně, první představitelka Julie v baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie, zemřela v říjnu loňského roku v Austrálii, kde žila v emigraci. Národní divadlo v Praze uvedlo o tomto víkendu Zoru Šemberovou do pomyslné Síně slávy a věnovalo ji mimořádné baletní matiné.
Své zkušenosti získala u pedagogů J. Hladíka, T. Pavlovské, O. Preobraženské, B. d´Alessandri-Valdine, T. Gzovské, R. Chladek, H. Vojáčkové či M. Marceaua a E. Jaroszewiczové. "Pohled na taneční umění, který jsem získala během nedávných studií u Rosalie Chladek v Laxenburgu, změnil v podstatě můj přístup k tvoření rolí. Proto jsem si dodala odvahy a zašla za Ivem Váňou Psotou, abych ho poprosila o dovolení tančit Julii bez špiček, a tak mi umožnit pravdivěji vyjádřit její charakter," uvedla Zora Šemberová ve svých pamětech, které vyšly i knižně. A 30. prosince roku 1938 skutečně v Psotově choreografii Julii v brněnském divadle při světové premiéře Prokofjevova baletu zatančila.
Sama byla výjimečnou, zvídavou, experimentují a stále hledající umělkyní. Patřila k nejvýznamnějším interpretačním osobnostem českého tanečního umění své doby. Její sólová taneční kariéra byla spjata s Národním divadlem v Brně (1922-1928, 1932-1941) i v Praze (1928-1930, 1943-1959), s pražským Novým německým divadlem (1942-1943) nebo s pařížským Gaumont Palace (1931-1932). Ztvárnila řadu jevištních postav, do kterých vložila hluboký prožitek a silný emociální náboj. Jmenujme například Kalliopé v Apollón musagète, Krasavici v Marnotratném synovi, Mariken v opeře Hry o Marii, Tao-Choa v Rudém máku, Smrt v Signorině Gioventù, Mlynářku v Třírohém klobouku, Zobeidu v Šeherezádě, Zošu v Cagliostrovi ve Varšavě, Rosavu ve Švandovi dudákovi ad. Jednou z nejvýznamnějších byla hlavní role ve Vostřákově Viktorce (30. června 1950).
Byla ale i významnou baletní pedagožkou. V letech 1946-1968 působila jako pedagožka na pražské Taneční konzervatoři. Stála u začátků takových umělců, jako byli Jiří Kylián, Pavel Šmok, Ladislav Fialka nebo Vlastimil Harapes. Světově proslulý choreograf Jiří Kylián o ní napsal: "Už poněkolikáté se zmiňuji o jejím nekompromisním a nesmlouvavém postoji k uměleckým otázkám (nechci zde tvrdit, že měla vždycky pravdu), ale důležité je, že její postoj nikdy nesloužil jejím osobním ambicím nebo záměrům, ale že byl vždy zapojen do služeb umění a lidské kultury."
Život v exilu
Vždycky velice lituji, když je naše republika ochuzena o cenné umělecké osobnosti, konstatovala velice pravdivě ve svých vzpomínkách Zora Šemberová. Bohužel tato „tradice" provází naši kulturu od nepaměti - počínaje 2. světovou válkou i emigrací spojenou s komunistickým režimem (jisté paralely jsou patrné i dnes, i když ze zcela jiných důvodů). Také pro Zoru Šemberovou nebyl návrat do vlasti po roce 1968 možný. Nejprve vyučovala v Kambodži a poté natrvalo v Austrálii na Flanders University v Adelaide. V roce 1975 založila a vedla pantomimický soubor Australian Mime Theatre.
Během svého života získala řadu ocenění, např. v roce 1999 jí byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství, v roce 2005 cena Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí, ocenění Významná česká žena v zahraničí roku 2007 a v roce 2008 Cenu ministerstva kultury Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury.
10. 3. 2013 Uvedlo Národní divadlo v Praze k poctě Zoře Šemberové slavnostní matiné. V rámci tohoto výjimečného představení vystoupili sólisté baletu Národního divadla z Prahy i Brna a také Laterny magiky. Součástí slavnostního setkání bylo i odhalení busty Zory Šemberové ve foyer Národního divadla. Bronzový artefakt vytvořila akad. sochařka Olga Vohnoutová (1967), která toto dílo darovala Národnímu divadlu v roce 1993. Zora Šemberová tak vstoupila do pomyslné síně slávy jako první žena - vedle svých kolegů z oboru: Augustina Bergera, Joe Jenčíka a Saši Machova.
