„Italky“ oslavily 2. narozeniny
Již několikrát jsme se na našich stránkách věnovali unikátnímu projektu, který vznikl díky iniciativě Češek a Slovenek žijících dlouhodobě v Itálii. Facebooková skupina s názvem Italky z ČR a SR letos slaví své druhé narozeniny a vypadá to, že zdaleka nebudou poslední. S tím, jak oslavy probíhají, nás v následujícím příspěvku seznámí jedna z členek skupiny, Hanka Laníková.
Rozhodly jsme se pokračovat v tradici celoitalských srazů skupiny „Italky z ČR a SR“ a 1.-3. března 2013 jsme zorganizovaly 4. sraz v historii této facebookové skupiny. Místem našeho setkání se stala malá vesnička Teis, která se nachází v Jižním Tyrolsku, v údolí Villnöss. Pro jistotu jsme si zde zarezervovaly rovnou celý hotel Stern.
První účastnice (z Milána, Benátek či dalekého Říma) se začaly sjíždět již v pátek. Ač byl úvodní večer volnější, užily jsme si ho v polovičním počtu naplno. V sobotu dopoledne postupně přijížděly další a další kamarádky, nemálo z nich i s dětma a pár odvážných vzalo dokonce i manžela. Po procházce (s výhledem na legendární Brixen) nám všem vyhládlo, a tak jsme se posilnily místními specialitami. Po obědě jsme jely dál do údolí, až k pohoří Geislerspitzen. Počasí bylo luxusní, s modrou oblohou, a my si je v kombinaci s krásným výhledem a pravou tyrolskou „sáňkovačkou“ a nápoji k tomu potřebnými (nejvíce Bombardino, tzn. vaječný koňak se šlehačkou) báječně užily.
Na večer se pak naše stavy v hotelu doplnily až k číslu 85. K večeři a zábavě nám hrála slovenská skupina Boroboro, a to hlavně české a slovenské hity, hymnu nevyjímaje. Později proběhla i tombola, mimo jiné i o československé pochutiny, speciálně pro tuto příležitost přivezené. Šikovnější z nás napekly i pravé moravské koláče nebo slovenské keksíky, které později přišly vhod. Slavily a zpívaly jsme až do pozdních večerních, vlastně brzkých ranních hodin.
I přesto, že se hodně z nás před srazem neznalo osobně, jsme si setkání pořádně užily a měly pocit, že se známe už celou věčnost. Vzniklo pár nových přátelství a myslím, že každá z nás odjížděla s pocitem, že i když tak daleko od domova, přeci jen nejsme samy a máme kolem sebe dobré duše, které mají podobné starosti a radosti.
