Londýnští krajané si připomněli Michov

V Londýně se koncem září konaly dvě akce k Mnichovské dohodě, od jejíhož podepsání si letos připomínáme 75 let. O Mnichovském diktátu se diskutovalo 24. září na setkání SVU, o týden později se konal na stejné téma seminář na českém vlevyslanectví.

Přednášku britské skupiny SVU, která se po léta scházela v nyní už prodaném Velehradě, přednesl Milan Kocourek. Pochází z Liberce, takže Mnichovská dohoda se přímo dotkla jeho rodiny. Přednáška věnovaná otázce ,,kolektivní viny Němců‘‘, zmapovala historii Sudet, obývaných z valné většiny Němci a připomněla jejich snahy o odtržení. Vůdci tamních Němců chtěli území, od nepaměti součást českého království, nazývaná ,,Deutschbohmen‘‘ s hlavním městem Libercem, odtrhnout na konci První světové války od vznikajícího Československa a přičlenit je k Německu. Po pokusu Němců o stávku byl Liberec bez výstřelu obsazen čs. vojskem a německý volkswehr odevzdal zbraně. V Německu tehdy docházelo k revolučnímu násili, vůdce sociálních demokratů Kreibich hrozil bolševickou revolucí a odmítl uznat Československou republiku. Pokus o odtržení Sudet se nakonec nepovedl a prezident Masaryk prohlásil, že území zůstane součástí československého státu a že Němci by měli v jeho demokratickém rámci jako rovnoprávní spolupracovat. Ve 30. letech zahájili sudetští němci novou kampaň pod vedením Konrada Henleina. Ten na počátku jen horoval pro autonomii Sudet v rámci ČSR, ale po setkáních s Hitlerem se jeho Sudetoněmecká strana začala stále více přiklánět k Třetí Říši a od roku 1937 už zcela otevřeně požadoval přičlenění k Německu a rozbití Československa kvůli údajnému útisku a dařilo se mu to. Britský premiér Chamberlain nejdříve vyslal v létě 1938 do Československa lorda Runcimana a pak se sám ujal ,,iniciativy‘‘, třikrát jednal Hitlerem, naposledy v Mnichově, kam si Hitler přizval Mussoliniho a Chamberlain francouzského premiéra Daladiera. Mnichovská dohoda byla podepsána. Československo sice mobilizovalo, ale pak mu nezbývalo než diktát příjmout. Nacisté pak Sudety do týdne obsadili a do jara 1939 z nich bylo násilím vyhnáno na 150.000 Čechů, včetně strýce Milana Kocourka. Zvěrstva nacistů za války přiměla prezidenta Beneše v exilu k přijetí principu vysídlení Němců ze Sudet do Německa a s plánem souhlasili v letech 1942-43 i Britové, Američané, Rusové i Francouzi. Na konci války pak následoval nejdříve ,,divoký‘‘ odsun 660.000 osob, při němž desítky tisíc jich zahynuly, a pak onen plánovaný, týkající se všech Němců, kromě aktivních antifašistů. Podle prof. Černého a dalších to bylo ,,paušální totalitní řešení, bez ohledu k míře individuální a konkrétní mravní viny‘‘ a pykat za zločiny uchvatitelů měl celý národ do posledního dítěte. Byla postulována kolektivní vina a Kocourek doložil na řadě příkladů tehdejší pocity české společnosti, vyvolané nacistickými válečnými zločiny a dodal, že k 1.květnu 1945 bylo v ČSR 3.2 milionu Němců a po odsunu v roce 1947 jich zůstalo jen 204.000. Princip kolektivní viny odmítla Charta OSN v prosinci 1948. Po přednášce následovala rozsáhlá diskuse o vině či nevině Beneše a českého obyvatelstva za zločiny při odsunu a o pohledu historiků na onen nespravedlivý princip kolektivní viny.

Ještě větší účastí krajanů se těšil seminář o Mnichovské dohodě na velvyslanectví ČR, který uvedl půlhodinový dokumentární film ,,Munich: The Peace of Paper‘‘ režisérky Kate Haste z roku 1988. Ten podrobně zmapoval průběh celé krize, včetně tří jednání britského premiéra Chamberlaina u Hitlera v Berghofu, Bad Godesbergu a Mnichově mezi 14. a 30. zářím 1938. Akcentoval zejména stupňující se Hitlerovo vydírání Británie i Francie, Chamberlainovy tragické ústupky, jeho triumfální návrat do Londýna, československou mobilizaci a rezignaci po podepsání dohody. V naivní víře, že obětováním Československa zachránil mír, Chamberlain přijal Hitlerovy požadavky a byl tak zpečetěn i osud zbytku republiky, což tehdy předpověděl i Winston Churchill. Režisérka pak pohovořila o natáčení filmu a o rozhovorech s pamětníky. Následovaly příspěvky tří britských akademiků, prof. Marka Cornwalla ze southamptonské univerzity, prof. Anity Prazmowské z London School of Economics a prof. Davida Reynoldse z univerzity v Cambridge. Diskusi řídil další historik, dr.Martin Brown z richmondské Americké univerzity. Filmař a mimo jiné i historiograf válečných událostí Jan Kaplan připravil pro seminář speciální dobovou obrazovou prezentaci z vlastního archivu. Příspěvky byly zaměřeny na činnost sudetských Němců a jejich spolupráci s Hitlerem, vedoucí k podkopání důvěry Británie a Francie v Československo, na anexi tří hraničních enkláv od Těšínska ke Spiši beckovským Polskem a na aktivní osobní roli Chamberlaina v celé krizi.

Následovala diskuse a velvyslanec Michael Žantovský seminář zakončil konstatováním, že pro Čechy a Slováky je tehdejší zráda našich spojenců stále zradou, i když se historický pohled na okolnosti i globální kontext může s uplynutím času měnit. Krajané pak dál debatovali o tom, zda jsme se měli pokusit bojovat i přes obklíčení Německem a co by se stalo, kdyby Chamberlain odmítl Hitlerovy požadavky.