Stanislav Brouček: Český stát by měl konečně říct, že stojí o návrat krajanů

Tento týden proběhla v Senátu ČR dvoudenní konference nazvaná "Nová emigrace z České republiky po roce 1989 a návratová politika". Pořádala ji senátní krajanská komise v čele s jejím předsedou senátorem za ODS Tomášem Grulichem. Jedním z jejích pořadatelů byl i etnolog Stanislav Brouček, který se dlouhodobě věnuje problematice českých komunit žijících v zahraničí. Během konference poskytl Radiu Praha rozhovor:

Návratová politika není v Česku příliš frekventovaný pojem. Týká se nepříliš velkého počtu lidí, jak tady na konferenci zaznělo. Takže na začátek mám trochu provokativní otázku. Proč je potřeba hledat cesty, jak by stát nebo společnost měly návrat těchto nemnoha jedinců do Česka podporovat?

"My přesně nevíme, kolik lidí by se mohlo vrátit nebo kolik je venku lidí, kteří odešli po roce 1989 a mohli by se případně vrátit. Z určitých sond je ale evidentní, že o návrat mají zájem. A proč to organizovat? To je velká otázka. Já si s tím taky nejsem úplně jist. Proto jsem ve svém vystoupení na konferenci říkal, že stojíme před problémem. Můžeme tento fenomén návratu považovat za přirozenou možnost lidí vracet se, a to ve stejném režimu, jako se tu nechat zaměstnat, bydlet tu atd. Stejně jako ji mají ostatní lidé, kteří by se stěhovali z Moravy do řekněme Ústeckého kraje. Nebo můžeme tyto lidi považovat za výlučnou skupinu, kterou je třeba nějakým způsobem zvýhodnit, vyjít jí vstříc nebo ošetřit ten její návrat. Z prvních sond, které jsme tu i slyšeli, se ukazuje, že takových lidí opravdu není mnoho. Já si ale myslím, že tyto sondy a projekty, o kterých se tu jednalo, jsou teprve na počátku. Je potřeba dotáhnout je do konce. Myslím si, že stát by k této otázce měl mít nějaký zásadní postoj. Pokud ho nemá, pak je to na iniciativách, jako je třeba projekt RETURN, což jsou jen sondy. V okamžiku, kdy by stát řekl, že o to má zájem a je ochoten pro to něco udělat, můžeme najít další cesty. V takovém stádiu ale ještě nejsme."

Je to podle vás primárně otázka financí nebo určité vize a perspektiv?

"Myslím si, že finance tam samozřejmě budou hrát důležitou roli, ale primárně to není otázka financí. Je to otázka přístupu. V okamžiku, kdy tento stát projeví zájem o návrat lidí, bude to iniciační impuls, který se velmi rychle roznese. I z psychologického hlediska to má svou váhu v tom, že lidé, kteří si po určité době pobytu v zahraničí uvědomí, že je tu šance se vrátit domů, kam víc patří. To si uvědomí třeba právě při tom pobytu v cizině. A tento postoj státu jim dá i v citové oblasti pocit, že o ně někdo stojí. Oni ten domov berou stále emocionálněji a tento postoj se s lety prohlubuje. Přicházejí do toho i nějaká ztroskotání, určité deziluze a ne vždy naplněné představy o životě v zahraničí, a to i když se jim tam třeba ekonomicky daří velmi dobře. Pořád jim tam ale něco schází. Tímto postojem státu se jim však dává najevo, že pokud se budou vracet, jsou vítáni."

A mělo by toto gesto státu vůči krajanům mít paušální charakter, nebo by stát měl mít tendenci preferovat lidi, kteří tam skutečně uspěli, získali tam zkušenosti i pozice a toto všechno mohou přinést zpátky do Česka?

"To je velká otázka. To je těžké říct..."

Určitě se ale budou lidé takhle ptát!

"Samozřejmě se tak budou ptát a je na to velmi těžká odpověď. Dobře to tu řekl zástupce ministerstva školství, že se jedná především o návrat těch, kteří dokáží víc, než je průměr. To je samozřejmě jedna rovina tohoto problému. Druhá rovina je ale ta sociální. To znamená, že tuto šanci by měl mít každý. Mně není jasné, jestli státní organizace mají vstupovat do tohoto procesu a určovat, kdo v této zemi má žít. Nevím, zda by sem měli přicházet jedině ti, kteří přinesou něco výlučného, nebo i ti, kteří prostě jenom tento dům, který se vybydluje, zase zabydlí. I to je přeci určitá hodnota."

Tady ale zazněla i zcela pragmatická poznámka z úřadu práce v Mostě, že zaměstnavatelé v lidech, kteří se vracejí do severočeského regionu, vidí spíš ty ztroskotance. Aby to pak nedopadlo tak, že by toto welcome gesto nebylo popudem k tomu, aby se vraceli spíš ti lidé, kteří tam neuspěli...

"To je zase otázka, na kterou nemám přesnou odpověď. To musím přiznat. To je věštění z křišťálové koule. Já osobně se ale rozhodně přimlouvám za to, aby státní moc, která může podobné gesto udělat, je taky udělala. Od roku 1990 tu vůči krajanům chybí to, že už tehdy měl buď prezident nebo vláda říct: vy, co jste v zahraničí, patříte sem! Máte otevřené dveře a my o vás stojíme. To mělo zaznít nejen při zahraničních cestách, ale v oficiálním dokumentu. To se bohužel promarnilo. Víme to z mnoha setkání s krajany. To jim prostě chybělo. A myslím, že se i u té nové emigrace, po roce 1989, zase promarňuje šance ve vhodný okamžik říci, že o ně tento stát stojí."

Děkuji za rozhovor.