Chicago je dodnes plné "českých stop"
Chicago ve Spojených státech se na začátku 20. století považovalo za druhé největší české město na světě, hned po Praze. Před sto lety tam žilo nejméně sto tisíc Čechů. Chicago se o tento primát dokonce přelo s Vídní. Jaké stopy tam po české komunitě dnes zůstaly? A jak žijí dnešní Češi v Chicagu? O tom si ve studiu Radia Praha povídáme s Irenou Čajkovou. V Chicagu žije už téměř dvacet let, učí češtinu na tamní škole T. G. Masaryka, a i když se původně nijak netoužila stýkat s dalšími Čechy, dnes je zapojená do nejrůznějších krajanských aktivit.
"My máme už asi šest let v Chicagu konzulát a ten samozřejmě pořádá různé akce, i ve spolupráci s naší školou nebo Pražským výborem sesterských měst. Samotný Pražský výbor pořádá různé kulturní akce, ale i další spolky. Například Moravský spolek pořádá pikniky a Moravský ples. Je tam toho opravdu dost. Máme restauraci Klas, která se považuje za nejstarší českou restauraci na území Spojených států. Tato restaurace sídlí kousek od naší školy. Tam se konají i koncerty české populární hudby. Vystupují tam zpěváci jako pan Macháček a MIG 21, Janek Ledecký a Lenka Filipová."
Už jste zmínila ples. Je pořád ještě v Chicagu ten silný folklorní duch, jako tam býval dřív?
"Je velmi silný. Vede to tam hlavně Moravský spolek. Máme tam i dětský den, děti se ve spolku učí tancovat, mají i dětské kroje."
Připomíná se dodnes v Chicagu to, že tam v letech první světové války měl velký úspěch T. G. Masaryk? Když tam přijel, bylo tam obrovské shromáždění lidí. Vítalo ho tam sto tisíc Čechů a Slováků...
"Protože učíme ve Škole TGM, tak každé naše dítě ví, kdo to byl, kde se narodil, co dělal a kdo byla jeho žena. Naše děti poznají T. G. Masaryka okamžitě. Nevím ale přesně, jak je to v té širší komunitě, v dalších spolcích. Jak jsou lidé informovaní o vlivu Masaryka a Chicaga na založení Československa. Myslím si ale, že lidé, kteří se pohybují v určitých kruzích a mají o to zájem, si tu informaci samozřejmě najdou. Tím, že sama učím na University of Chicago, kde Masaryk kdysi přednášel, mám i další spojení. Takže se tu informaci snažím předávat dál."
Vy tam máte i bohatý krajanský archiv, ze kterého čerpají i zdejší badatelé. Měla jste možnost ho navštívit?
"Mám tu možnost, a právě proto jsem ho ještě nenavštívila... Víte, jak to chodí. Když to můžete udělat každý den, tak se k tomu člověk nedostane."
V jakém stavu je Český hřbitov v Chicagu? Je udržovaný? Děje se tam něco?
"Já bych dokonce řekla, že Český hřbitov je jedna z nejaktivnějších organizací. Také si žádá o různé granty na údržbu a i to jim velice pomáhá. Zrovna nedávno se na Českem hřbitově konal piknik, my jsme tam byli s dětmi na celodenním výletě. Vím, že to zní trošku jako z Cimrmana... My jsme ale s dětmi na hřbitově sázeli záhonek ve tvaru české vlajky. Děti tam měly soutěž v sázení záhonů. A musím naše děti pochválit, protože ji vyhrály. Naše škola tam dostala pět set dolarů na další zahradnické činnosti. Český hřbitov je krásně udržovaný. Nepohřbívají se na něm jenom Češi, je otevřený jakékoliv komunitě a jakémukoliv náboženskému vyznání. "
Jaké jsou tam další připomínky nebo památníky historie české krajanské komunity v Chicagu?
"Máme tam na předměstí Chicaga, v městečku Oak Brook, české muzeum, které na tom teď ale bohužel není finančně příliš dobře. Jedná se o tom ho někam přestěhovat. Máme tam již zmíněnou restauraci Klas, která je taky takovým malým českým centrem. Pak je tam naše škola a další škola v městečku Brookfield v západní části Chicaga. A pokud jde o památníky, tak právě před Chicagskou univerzitou je velká socha Blanického rytíře od Albína Poláška, která je věnována Masarykovi. Před planetáriem kousek od jezera je socha Karla Havlíčka Borovského, takže české stopy tam jsou. A máme tam obrovskou čtvrť, která se jmenuje Pilsen neboli Plzeň. Dnes je víceméně hispánská, mnoho lidí ale zná ty kořeny, proč se jmenuje právě Plzeň."
Dá se vůbec odhadnout, kolik Čechů v Chicagu žije?
"Je to trošku problematické, protože dodnes je tam spousta lidí nelegálně. Je to generace, která tam přišla v 90. letech. A to ta čísla trošku zkresluje. Myslím, že ten počet se bude pohybovat kolem sto padesáti tisíc lidí, ale nejsem si příliš jistá."
To je hodně velká komunita, pokud je v jednom městě. A přicházejí další?
"Přicházejí další, i když ne v takovém měřítku, jako přicházeli po revoluci. Dnes už to totiž není tak jednoduché. Například když jsem já přišla do Ameriky v roce 1992, bylo poměrně jednoduché získat řidičský průkaz nebo číslo sociálního pojištění. To už ale dnes neexistuje. Amerika se hodně změnila, zvláště po 11. září. Takže dnes už to není tak snadné a taky to samozřejmě pro Čechy už není tak finančně zajímavé."
Kde se dnes cítíte víc doma, v Nymburce nebo v Chicagu?
"Já si myslím, že kdokoliv odešel ze země, kde se narodil, bude už navždycky mít domovy dva. To se takhle nedá určit. Chicago je pro mne domov, zároveň se ale stále cítím součástí Česka. Jsem Češka a vždycky si to uvědomím v momentech, kdy jsou Češi ve fotbale nebo v hokeji na nějakém světovém šampionátu. Samozřejmě jim fandím a to mi vždycky potvrdí, že jsem nadále Češka. A druhý tým, kterému fandím, když Češi vypadnou, jsou pak Slováci."
