Milada Zedníková z Kyjeva je potomkem pobělohorských exulantů

I letos v létě přijely na ozdravný pobyt do Orlických hor děti českých krajanů z Ukrajiny. Žijí v oblastech, které zasáhl výbuch jaderné elektrárny v Černobylu. V Česku se ale tři týdny taky učily češtinu a dozvídaly se mnoho zajímavého o české historii a kultuře. Tentokrát je doprovázela i Milada Zedníková z Kyjeva. Její dávní předkové odcházeli z Čech už v pobělohorské době:

"Já jsem z těch krajanů, kteří přijeli na Ukrajinu jako pobělohorští uprchlíci. Jsem myslím jediná v Kyjevě."

Jaká je vaše rodinná historie? Co o tom víte?

"Vím, že se můj pradědeček přestěhoval do Dubna. Od začátku žili v Dubně. Pak přijel do Kyjeva a otevřel si zlatnictví. Dělal hodinky, ve svém obchodě měl hodně zlata a stříbra a na začátku 20. století byl velmi známý. Měl dvě děti, jedno z nich byla moje babička Dagmar Zedníková, která už bohužel v roce 2006 zemřela. Zůstal můj tatínek Alexandr Zedník a já. Babička byla z rodiny Blažkových, Petr Blažek byl velmi známý novinář. Moje prababička byla jeho dcera, ze třinácti dětí."

Máte hezkou češtinu. U vás se stále ještě mluví česky?

"Samozřejmě, doma s tatínkem mluvím pořád česky. Také jsem půl roku studovala na Karlově univerzitě v Praze, pak jsem pokračovala ve studiu na Ukrajině, na Ševčenkově univerzitě v Kyjevě, mám obor český jazyk a literatura. Je mi třiatřicet let a chci ve studiu ještě pokračovat."

Sama pak chcete učit nebo překládat?

"Pokusím se o vyšší zkoušku na Ukrajině a budu možná učit děti, aby měly správný přízvuk. Můžu to udělat, chci a budu!"

Řekněte mi pár slov o vašem krajanském spolku...

"Náš krajanský spolek v Kyjevě se jmenuje Vyšehrad. Scházíme se na vánoční svátky, v Korosteni a v Malíně probíhají soutěže ve zpěvu, děti tancují... Umíme české písničky, líbí se nám, dětem taky, takže v tom budeme pokračovat. Když to nebudeme dělat, tak jejich děti už nebudou umět česky."

Máte ve spolku už tři generace?

"Ano, jsou tam maminky, děti, a samozřejmě babičky. Takže tři generace."

A jak jsou na tom vaše děti s češtinou?

"Můj syn trošku česky umí, řekne, jak se jmenuje, jak se má, kolik je mu let. Umíme základní fráze, protože každý den tu máme přednášky. Máme tu české lektory, kteří s námi celý den mluví česky, a to je skvělá praxe. Děti doma už češtinu neslyší, jen třeba u babičky. A ta v ní má i německá slova. Takže zdejší praxe je pro ně nejlepší. Ať jen poslouchají, dívají se na videa a české filmy, to je pro ně super!"