Colette: Lustigův milostný příběh v Osvětimi má filmovou podobu
Osvětimská krematoria s komíny, ze kterých šlehají plameny, nekonečné transporty, které sem z celé Evropy neustále přivážejí tisíce Židů ke zplynování, esesáci se psy a důtkami, kteří bez váhání zastřelí vězně jen proto, že včas nesmeknul čepici, neustálá hrozba smrti - a na tomto drastickém a bezvýchodném pozadí probíhá milostný příběh židovského mladíka Vili Felda z Prahy a krásné Colette z belgických Antverp. Takový je rámec knihy Arnošta Lustiga Colette, podle kterého režisér Milan Cieslar natočil stejnojmenný film.
Snímek s mezinárodním obsazením a rozpočtem téměř sto milionů korun měl v těchto dnech premiéru v pražském kině Světozor. Na scénáři filmu Arnošt Lustig před svou smrtí ještě pracoval. Na jeho popud také byly k ději románu, který se odehrává v letech druhé světové války, ještě připsány scény z New Yorku z počátku 70. let, kde se protagonisté filmu znovu setkávají. Scénář s Lustigem psal i režisér Cieslar:
"Po napsání literárního scénáře jsme si ještě s Arnoštem uvědomili, že se jedná o výjimečný příběh.Sám autor dodal prolog a epilog filmu, který se odehrává v New Yorku v r. 1973. A my jsme samozřejmě věděli, že půjde o nesmírně náročný projekt, jehož realizace nebude úplně snadná. A teď mluvím i o té finanční stránce, protože na mne zbyla i producentská úloha. Myslím, že jenom souhrou šťastných okolností se nám podařilo ten film realizovat dá se říct v úplně ideálních podmínkách."
Může váš film přinést nový pohled na holokaust? Může ještě vůbec být nějaký nový pohled na holokaust?
"Nejsem si jistý, zda existuje tzv. nový pohled na holokaust. Já jsem si uvědomoval, že vše již bylo řečeno, vše bylo napsáno, zdokumentováno. Před lety díky Spielbergovi a jeho mezinárodnímu projektu zdokumentování zločinů proti lidskosti došlo ke komplexnímu pohledu na holokaust. Ten příběh ale může oslovit i současného diváka tím, že mu ukazuje, že v jakékoliv náročné a komplikované životní situaci se musí o svůj život rvát. A nasadit odhodlání, aby stranil pravdě a lásce."
Co jste si v tom filmu našel vy sám?
"Našel jsem si v něm, že člověk má jít za svými sny..."
V hlavním rolích filmu účinkují Clémence Thioly v roli Colette a Jiří Mádl jako Vili Feld, objevuje se v ní ale celá řada dalších českých i slovenských herců. První recenze byly poněkud rozporné, film podle nich nedosahuje poetiky Lustigových knih o holokaustu a příliš mu nesvědčí ani připsané scény z New Yorku. Na premiéře byli i vnuci Arnošta Lustiga. Zajímal mne jejich názor:
"Film Colette jsme viděli myslím v březnu nebo v dubnu a řeknu vám pravdu - mně se to nelíbilo."
Důvod?
"Bylo to strašně surový. Strašně surový! Myslím, že teď se to zmírnilo, ale dívat se na to bylo těžký."
A vy myslíte, že ta původní situace nebyla surová?
"Byla, to ale neznamená, že se na to diváci musí dívat. I když to bylo surový, tak to neznamená, že se to nemůže trochu zmírnit, aby se na to lidi mohli dívat."
Mluvil s vámi váš děda o svých zážitcích?
"Ano, mluvil."
A nepodával je takhle surově?
"Ani moc ne."
Jak vlastně může dědeček vyprávět o těchto situacích vnukům?
"Právě že v tom vyrůstal, jemu bylo patnáct, šestnáct, sedmnáct let, tak nám to vyprávěl z toho pohledu, těma očima. A vyprávěl nám o ženských, jak se zamiloval. Takhle nám o tom říkal. Normálně. - Říkal nám ale, že na to nikdy nezapomene a že je to neprominutelný. Ale o tom, co se stalo, nemluvil. Mluvil o jiných věcech, o těch příjemných, i když to nepříjemné bylo v podtextu. O tom, jak přežil všechno, co se tam stalo."
Byli jste se vy sami v některém koncentračním táboře podívat?
"Ano, byli jsme v Auschwitz-Birkenau. - Já už jsem tam byl dvakrát, když jsme tam natáčeli film. Ale my jsme se už několikrát bavili o tom, že když už tam člověk je, tak je to něco úplně jiného. To nejde nikomu vysvětlit. Hodně lidí si to tak myslí. Když tam člověk přijde a vidí to a pak přemýšlí o tom, co se tam stalo, stejně si to nedokáže představit. Protože to je nepředstavitelné. - Ale tohle té představivosti pomáhá."
A ten film tomu pomůže?
"Jo, přesně tak!"
Ve stejný den, kdy proběhla premiéra filmu, byl i křest nového vydání původního románu Colette, kterého se ujala Mladá fronta. Pro dceru Arnošta Lustiga Evu, která žije ve švýcarské Ženevě, tak vyvrcholila několikaletá práce:
"Myslím, že to byla asi sedmiletá cesta. Začalo to tím, že Milan Cieslar chtěl dělat Krásné zelené oči. Jenomže práva k filmu byla prodaná Američanům. Tak se s Arnoštem domluvili, že by udělal Colette."
K jakým změnám oproti původnímu textu došlo?
"K velkým. Jak Milan řekl, knize se nikdy nemůže udělat zadost. A začátek a konec jsou jiné, filmové."
Chystají se i nějaké překlady? Vyjde Colette i v jiných jazycích?
"Ano, právě na tom pracuji. My jsme dostali fondy na překlad první poloviny Colette, na něm pracuje nejlepší překladatel do angličtiny Alex Zucker. Tak teď sháním peníze na dokončení překladu."
A jiné plány?
"Arnošt po sobě zanechal ještě sedm scénářů na celovečerní filmy, tak hledám producenty a režiséry. Do toho, musíme pokračovat."
