Česká škola propaguje v kalifornském San José Českou republiku

Jedna z největších, i když nejmladších škol, ve kterých se děti českých krajanů v zahraničí učí česky, je v kalifornském San José. Jak vznikla, jak zde výuka probíhá a co škola znamená pro místní krajanskou komunitu, v rozhovoru pro Radio Praha uvádí její zakladatelka Iva Crookston:

"Naše škola vznikla v podstatě před půldruhým rokem. Za tu dobu se nám ale podařilo získat zhruba devadesát studentů, takže jsme největší česká škola na území Spojených států. A zároveň druhá největší na světě, mimo území České republiky. Mimo to jsme se stali partnerskou školou Univerzity Karlovy, učíme podle rámcově vzdělávacího programu a byli jsme schopni i podepsat smlouvu s ministerstvem školství, takže vzdělání, které poskytujeme našim dětem, je uznatelné stejně jako vzdělání poskytované v Čechách."

Co vás ke vzniku školy vedlo?

"Vedla nás k tomu poptávka lidí, protože na tom opravdu záleží."

S jak starými dětmi jste začínali?

"Začínali jsme s největší skupinou předškolních dětí, protože jsme si řekli, že si musíme školáky vychovat. Pak to byly školní děti. Od té doby se nám ale třídy rozrostly i o jesličky, takže začínáme jeslemi, pak předškoláky, školními dětmi, dětmi, které začínají zcela od začátku, a máme i třídy pro dospělé."

Takže skutečně splňujeme měřítka České školy bez hranic, se vším všudy?

"Přesně tak. My tedy nejsme Českou školou bez hranic, splňujeme ale veškerá měřítka, která jsou stanovená školským zákonem a rámcově vzdělávacím programem v České republice."

Máte tam děti z čistě českých rodin, nebo většina je ze smíšených manželství?

"Ŕekla bych, že je to asi půl na půl. Pokud rodiče přijdou za prací, tak jsou oba Češi. Pokud se tam ale žena vdá, tak je to většinou smíšené manželství. Je to hodně různorodé."

Máte tam i nějaké dítě, které třeba vůbec nemá české předky?

"To nemáme, máme tam ale dospělé, kteří nemají žádné české předky. Půjdou ale třeba podnikat do Čech, takže měli zájem se česky naučit."

Jak je to s učiteli? Kolik jich máte na takový počet dětí?

"Máme jich patnáct. Devadesát procent z nich má aprobaci český jazyk a pak ještě nějaký druhý obor, zbytek je zeměpis, překladatelství atd.. To je velice vhodné pro to, co učíme."

Takže učíte klasicky češtinu a české reálie, historii, kulturu a tak dále?

"Přesně tak, protože jen na tomto základě jsme schopni dát dětem skutečná česká vysvědčení."

V jakém rozsahu učíte? Kolik hodin mají děti týdně?

"Děti přes týden chodí běžně do americké školy, takže k nám chodí o víkendu. Teď jsme učili v sobotu třikrát plných šedesát minut a dvakrát šedesát minut v týdnu. To bylo většinou formou domácích prací. Nyní k tomu budeme muset přidat ještě jednu šedesátiminutovku, abychom splňovali požadavky dané ministerstvem školství."

A máte kde učit? Kde vlastně jsou učebny?

Iva Crookston|foto: Milena Štráfeldová

"To je vždycky velký oříšek, protože právě v naší oblasti neexistuje žádné české zázemí. Konzulát máme až v Los Angeles, takže si musíme třídy pronajímat. Bohužel právě v naší oblastí je to velice drahé, takže najít vhodnou třídu, která vyhovuje všem parametrům, které jsou nastaveny americkými zákony pro místnosti, kde můžete vyučovat děti, je velice těžké. Ale podařilo se to, našli jsme úžasné místnosti v různých lokalitách. My vlastně učíme v několika lokalitách, protože tam jsou obrovské vzdálenosti. Některé děti dojíždějí až 180 kilometrů jednu cestu."

Jakou právní formu podle americké legislativy ta škola musí mít?

"My jsme zvolili formu neziskové organizace, protože vůči rodičům i vůči případným sponzorům je to důvěryhodná a jednodušší forma. Musíme splňovat mnoho kritérií, jsme velice přísně kontrolováni úřady, zároveň ale zase, když se nám vede dobře a jsme schopni všechno splnit, jak si představují, jsme třeba osvobozeni od placení daní. Sponzoři si pak mohou odepsat veškeré příspěvky, takže pro nás je to velice výhodná forma. Jsme neziskovou organizací, která se zaměřuje na výuku, což je zapsáno v našich stanovách."

Nicméně rodiče asi sami také musejí na výuku přispívat. Kolik platí?

"Určitě. Každý rodič musí za dítě platit školné, z toho pak hradíme veškeré náklady na školu. V tuto chvíli se jeden semestr pohybuje kolem 490 dolarů, což vychází na zhruba osm dolarů na hodinu."

Jenom pro srovnání - jak je to s jinými soukromými školami ve vaší lokalitě? Je to vysoká částka, nebo průměrná?

"Je to velice nízká částka. My jsme velice rádi, že se nám to podařilo a že jsme dokázali takto hospodařit. Uvědomujeme si, že ne každý je schopen takové školné zaplatit. Ne každý z rodičů je totiž schopen pracovat. Jsou omezeni hlavně americkou legislativou. Vláda jim tam dovolí přijít, ale pracovat může jenom manžel a manželka nesmí dělat vůbec nic. Ta je tam jen pro to, aby se starala o rodinu. Takže mají jediný příjem. A pokud k nám posílají dvě nebo tři děti, tak se to pak nastřádá. Navíc tam je trochu jiný systém v tom, že pokud jde dítě do americké školy, tak se po něm vyžaduje, aby chodilo na různé kroužky. Za to dostávají body a jsou za to hodnoceny. Takže česká škola není jedinou aktivitou, kterou rodiče musejí platit."

A započítává se pak do tohoto bodování i česká škola?

"Pokud se dostanou do vyšších ročníků, kde už jde o jazyky, tak ano. Mohou si kredity započítat."

Máte i nějaké sponzory a dárce?

"Máme a mohu říct, že jsme velice překvapeni tím, jak se k nám zachovala právě česká komunita. Největší dárci jsou právě rodiče, což bychom ze začátku vůbec nečekali. My jsme tajně spoléhali právě na tamní velké firmy, pro které částky v řádu pěti nebo deseti tisíc dolarů jsou absolutně minimální. Ta odezva se ale hledá trošku pomaleji, i když mohu říct, že stejně je pozitivní. Takže v tuto chvíli máme jediného sponzora z řad těchto firem, ale opravdu významně nám pomáhají rodiče."

A jakým způsobem vám konkrétně může pomoct český stát? Žádáte si u ministerstva školství nebo zahraničí o nějaké dotace?

"Ano, žádáme o granty. Ministerstvo zahraničí poskytuje granty, které jsou zaměřené na krajanské spolky a rozvíjení krajanských aktivit. A tím, že pořádáme mnoho kulturních akcí pro krajanskou komunitu, na ně můžeme dosáhnout. To se nám celkem daří. A díky tomu, že jsme právě podepsali smlouvu s ministerstvem školství o poskytování vzdělávání v zahraničí, můžeme teď nově dosáhnout i na granty z ministerstva školství. Ty jdou především na školy, které mají určitou úroveň, na kterou se oni mohou spolehnout. Takže i tam doufejme nějaké peníze budou. A myslím, že do schvalování půjde i novela školského zákona, kde jsou návrhy i na zajištění každoroční částky, na kterou bychom se mohli spolehnout."

V tom je právě problém, protože toto znění školského zákona vláda zamítla. Takže nevíme, v jaké podobě ho nakonec sněmovna schválí... O jak velkých částkách mluvíme, když říkáte, že vám ministerstvo zahraničí pomáhá při financování kulturních akcí pro spolky nebo teď nově vám ministerstvo školství pomůže se školou? Jedná se řádově o tisíce nebo desetitisíce korun?

"Jedná se řádově o desetitisíce korun. Samozřejmě záleží na tom, oč žádáte a jak ta organizace funguje. Každá žádost jde totiž i přes místní konzulát, kde nás posoudí a pošlou jakési doporučení na ministerstvo. Takže je důležité spolupracovat s konzulátem, aby věděli, co se děje. Většinou je ale podpora v řádu desetitisíců korun, což když se převede na dolary, není až tak moc, my jsme ale vděční za jakoukoliv pomoc. Děkujeme!"

A teď to nejdůležitější, proč to všechno vlastně děláte - jak jde dětem ve vaší škole čeština?

"To je skvělá otázka a jsem ráda, že na ni mám pozitivní odpověď. Po prvním roce fungování, tedy zhruba po deseti měsících výuky, když nebudu počítat děti, které už doma rodiče nějakým způsobem vzdělávali, se nám podařilo, že jsou děti, které si poprvé mohou přečíst českou knížku. Máme holčičku, která jich už přečetla deset. A je tak šťastná, že může číst! A zpětná vazba, která je pro nás důležitá, je v tom, když rodiče přijedou na konci školního roku do Čech, stihnou tu ještě dva nebo tři týdny výuky a dají dítě do české školy, a všechny naše děti obstály. 99 procent dětí z naší školy bylo schopno postoupit do dalšího ročníku."

Znamená to, že děti v Česku chodí na tzv. přezkoušení?

"Přezkoušení bylo ještě do loňského roku povinné, teď už je to zrušeno. Takže záleží většinou na rodičích, jestli se pro přezkoušení rozhodnou. Ale vzhledem k tomu, že v naší škole dostávají děti úplně stejné závěrečné testy, tak tu zpětnou vazbu mají. I když já si myslím, že i pro dítě je to dobrá zkušenost. Většinou jde spíš o to posadit dítě do české lavice, aby si trošku vyzkoušelo formu výuky a vidělo na vlastní oči, že je schopné českým dětem konkurovat."

Liší se česká forma výuky hodně od té americké?

"Je hodně jiná, protože základní školství v Americe se alespoň v prvních pár letech odehrává spíš formou hry a různých projektů, které děti musejí tvořit. Takže soustavný tlak, který je v Česku vyvíjený dítě skoro od první třídy, kdy se dávají známky a dítě je zvyklé na hodnocení a mít výsledky, je pro naše děti něco úplně nového. Mnoho rodičů to třeba i vítá, protože se jim příliš nelíbí forma výuky v Americe. Jsou rádi, když je dítě trošku pod tlakem a učí se i jinak."

Jak to ale snášejí děti? Neprotestují?

"Řekla bych, že ze začátku je to pro ně těžké, protože je to něco úplně nového Učitelé ale odvádějí úžasnou práci. Vidíte, že to není klasická třída, jsou to spíš kamarádi, kteří spolupracují. Proto to děti tak úplně neberou. Sice je pravda, že ráno přijdou a už se trochu obávají, že bude desetiminutovka. Takže jsou trochu nervózní, ale pozitivním způsobem. Těší se a mají školu rádi."

Podle mých zkušeností se na české školy v zahraničí pak nabaluje celá řada dalších aktivit. Nejde jen o samotnou výuku. Je to tak i u vás?

"Je to přesně tak, jak říkáte. A pro nás to byla úplně nová věc! Říkali jsme si, že založíme školu a budeme učit. Vůbec jsme si ale v tu chvíli neuvědomili, že škola je vlastně komunitní záležitost. Tam jde opravdu o to, dát komunitu dohromady. Viděli jsme to i v historii, když se někam komunita přestěhovala, první, co udělala - založila školu a kostel. To byly první stavby, které všude vznikaly. My to tu vidíme taky. Takže se nám nabalily aktivity, jako třeba vánoční zvyky nebo pomlázka, které musíme připomínat, různé slavnosti, karnevaly. Ale další akcí bude třeba velký gala večer pro zhruba tři stovky spoluobčanů, diplomatů a všech, kteří jsou s českou komunitou v naší oblasti spojeni. Velice se na to těšíme, protože to bude něco úplně nového."

Takže na vaše akce už nechodí jenom rodiče dětí, ale i Američané ze sousedství?

"Přesně tak. Pro nás je to úžasná příležitost představit Českou republiku. My samozřejmě máme hodně sousedů, kteří vědí, že nejsem Američanka, o České republice ale stále mají celkem zkreslené představy. A toto jsou formy, jak my Českou republiku propagujeme a pomáháme si lidem uvědomit, že nejsme země Třetího světa, jak si ještě někteří myslí."