V českých školách v zahraničí se učí na 1400 dětí
České školy bez hranic existují už deset let. Už deset let se tak děti českých rodičů v zahraničí nebo ze smíšených manželství mohou každou sobotu učit česky a dozvídat se o české historii, kultuře a vlastivědě. Ta první vznikla z iniciativy lékařky Lucie Slavíkové Boucher v Paříži a během let se její projekt rozšířil prakticky na všechny kontinenty.
Historii školy, ale i problémy, s nimiž se při své práci potýká, a především její budoucnost probírají účastníci V. Mezinárodní konference zástupců Českých škol bez hranic a spolupracujících škol, která pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí ČR probíhá v těchto dnech v Praze.
Zakladatelky Českých škol bez hranic Lucie Slavíkové Boucher jsem se zeptala, co nového pro ně přinesl poslední rok:
"Určitě se zase zvýšil počet škol, které v zahraničí působí. Rozrostli jsme se v podstatě na čtyřicet škol a teď mám tři zájemce o zařazení mezi spolupracují školy.To je určitě jeden z posunů. Další posun rozhodně vidíme v přístupu ministerstev, která mají na starosti výuku češtiny v zahraničí. Jednoznačně jak ministerstvo školství, tak ministerstvo zahraničních věcí se snaží hledat cesty, které by vedly ke vstřícné gesci celé problematiky v zahraničí."
V čem jejich podporu konkrétně vidíte nebo o jakou formu podpory byste v tuto chvíli nejvíc stáli?
"Dnes jsem to připomínala ve svém příspěvku, kde jsem shrnula historii celého projektu a jeho vývoj. Vzpomněla jsem přitom na rok 2010, kdy se uskutečnilo veřejné slyšení v Senátu. Jeho jednoznačným výstupem byla žádost o zařazení škol typu Českých škol bez hranic do vzdělávací soustavy České republiky. Tento požadavek stále zůstává, protože k jeho splnění stále ještě úplně nedošlo. Určitým způsobem se k němu ale blížíme."
Kde tedy konkrétně za poslední rok vznikly nové školy?
"Přidala se k nám úplně nová škola v Atlantě ve Spojených státech. Teď se mi přihlásily školy v Německu, v Düsseldorfu a v Řezně. Přijeli sem případní zájemci z Varšavy. A během jara se k nám přidala škola v Káhiře."
A jsou to skutečně typické České školy bez hranic, nebo jsou to školy s vlastním programem, které jsou v režimu spolupracujících škol?
"Jsou to spíš spolupracující školy, to znamená školy, které se nově vydávají směrem českých škol v zahraničí. Ovšem s vizí, že časem by dosáhly rozsahu výuky, který mají České školy bez hranic."
Kolik dětí, alespoň zhruba, se v těchto českých školách ve světě teď učí?
"Já jsem to k 1. září 2013 spočítala přibližně na tisíc čtyři sta žáků."
A jsou skutečně ve věku od osmnácti měsíců až po středoškolský?
"Přesně tak."
Kolik máte učitelů?
"Já myslím, že jejich počet se v celém světě pohybuje mezi dvěma sty a dvěma sty padesáti učiteli."
A jsou to všechno pedagogicky vzdělané síly?
"To samozřejmě nejsou, ale jsou to pedagogicky nadšené síly! A všichni se snažíme dosáhnout požadavku mít minimálně jednu pedagogicky aprobovanou sílu na vzdělávací stupeň. A to se nám víceméně daří."
České školy bez hranic a celý okruh dalších českých škol se stále více propojuje i nejrůznějšími programy typu Létající Líza. Přišli jste s něčím dalším?
"V tomto roce jako občanské sdružení Česká škola bez hranic realizujeme úplně nový projekt, který podpořilo ministerstvo školství. Jmenuje se Výtvarníci v Čs. legiích a je to první pokus zasáhnout do tvorby výukových materiálů, které by více odpovídaly našim potřebám. A to konkrétně v historické oblasti, v propojení historie České republiky s evropskou či světovou historií. Vytipovali jsme deset jmen legionářů výtvarníků, je mezi nimi například Kupka nebo Filla. Je tam ale i řada dalších zajímavých osobností. Mne osobně svým příběhem oslovil František Mička, který jako legionář krátce působil ve Spojených státech. A to je například jeden ze sochařů, autorů portrétů čtyř prezidentů na Mount Rushmore. Myslím si, že pro naše děti je to velmi pádný důkaz, že Češi a čeština mají význam i v zahraničí."
Minimálně pro děti v Americe nepochybně! Jak se ale do tohoto projektu mohou zapojit děti ve školách?
"My během tohoto roku vytvoříme na téma legionářů pracovní listy. Budou pro každý vzdělávací stupeň, první, druhý i pro gymnázia. Tam se pracuje jednak s autentickými historickými primárními zdroji, to znamená osobní korespondencí, deníky. Díváme se tam na legionáře z pohledu jejich vztahu ke dvěma vlastem. Proč se vlastně angažovali, proč se vrátili či nevrátili do vlasti... Tím chceme tuto problematiku přiblížit našim žákům, protože to je vlastně svým způsobem jejich každodennost. Nebo přinejmenším každodennost jednoho z jejich rodičů. Vytvoříme pracovní listy, kde bude jednak jazyková, jednak historická a také výtvarná část. Z té bychom rádi v příštím roce udělali velkou souhrnnou výstavu prací žáků z celého světa. Tyto pracovní listy budou běžnými výukovými materiály. Například v Paříži s nimi budeme pracovat v podstatě celý rok. Téma legionářů bude provázáno s celým školním rokem. Ve Francii navíc můžeme navštívit bitevní pole a v podstatě propojit naši historii s historií francouzskou."
A je to i velmi aktuální, protože příští rok bude sté výročí, kdy první světová válka vypukla. Počítali jste i s tímto výročím?
"Samozřejmě."
O problémech Českých škol bez hranic, bychom mohli mluvit dlouho. Čím vám ale v posledním roce udělal tento projekt největší radost?
"Minimálně to byla dnešní odezva zástupců Českých škol ve světě, kdy bylo jednoznačné, že tento projekt zaujal a že se ho všichni rádi účastní. To mne těší, protože mně osobně, nezávisle na Českých školách bez hranic, se zdá ohromně zajímavý."
