Krajanské děti z Ukrajiny si v Třemešku hrály na české šlechtické rody

Děti českých krajanů z Ukrajiny na ozdravném pobytu v ČR

Zlepšit se v českém jazyce, poznat lépe historii a kulturu země, odkud pocházejí jejich předkové, ale především celé tři týdny dýchat čistý vzduch a upevnit si tak zdraví - to byl smysl ozdravného pobytu pro sedm desítek dětí českých krajanů z Ukrajiny. Přesněji z oblastí, které v r. 1986 zasáhl výbuch jaderné elektrárny v Černobylu.

Děti z Dubna, Malinovky, Žitomyru i Kyjeva tráví léto v Česku opakovaně. Jen tak se jejich zdravotní stav může dlouhodobě zlepšit. Jejich pobyty organizuje Česko - ruská společnost a hlavní část nákladů nese české ministerstvo zdravotnictví. Tentokrát děti přijely do rekreačního areálu v Třemešku nedaleko Šumperka.

O výuku češtiny se v Třemešku starala Tereza Binderová. A jak dalece umí děti našich krajanů z Ukrajiny česky?

"S češtinou jsou na tom rok od roku hůř. Děti přijíždějí s čím dál menšími znalostmi. Ty první, před čtyřmi lety, ze začátku rozuměly jednoduchým otázkám. Teď už nerozumí. Je ale pravda, že děti, které sem jezdí opakovaně, se rychleji adaptují na češtinu. A musím říct, že si hodně věcí pamatují."

To znamená, že čeština na Ukrajině vymírá, už odcházejí jejich prababičky a pradědečkové a v rodinách se česky už vůbec nemluví?

"V rodinách se česky už vůbec nemluví. Ale děti, které přijedou z krajanských spolků, umí hodně básniček a říkadel. Tam s nimi pracují. Ale ta provozní, běžná čeština, když s ní nejsou v kontaktu, upadá. A my jsme tu od toho, abychom je trochu naučili i konverzaci."

Jakou na to máte metodu?

Děti českých krajanů z Ukrajiny na ozdravném pobytu v ČR | foto: Milena Štráfeldová

"Já vždycky začínám tím, že učím člověka. Děti kreslí člověka, pojmenováváme lidské části. A pak nás ten člověk provází všemi hodinami. Naučíme se jeho vlastnosti, členy rodiny. Bydlí ve městě, tak co je ve městě... K tomu přidávám vždy nějaké konverzační otázky - Jak se jmenuješ? Jak se máš? Odkud jsi? Gramatiku moc neděláme."

Jde tedy hlavně o mluvenou češtinu? S gramatikou a psanou češtinou je netrápíte?

"S psanou češtinou je netrápím. Vzhledem k počtu hodin, kterých je dvanáct až patnáct, to nejde. Spíš jde o to, aby uměly mluvit."

Umí alespoň česky číst?

"Česky číst umí. Mají samozřejmě klasické problémy s hláskou ř, ale čtou pěkně."

A čtou si opravdu české knížky? Znají třeba české pohádky?

"Znají říkadla. České knížky si taky čtou, ale spíš ve spolcích. Od nás dostávají knížky a myslím, že někteří je i čtou, ale to je spíš pro starší děti. Ty malé spíš poslouchají a opakují, než aby si samy četly."

A řekne jim něco třeba jméno Božena Němcová?

Děti českých krajanů z Ukrajiny na ozdravném pobytu v ČR | foto: Milena Štráfeldová

"Božena Němcová jim určitě něco řekne. Některé spisovatele spolu probíráme. Závisí to od toho, kdo má zrovna výročí. Loni to byla Božena Němcová, předtím Karel Hynek Mácha. Letos není žádné velké výročí, takže děláme Jiřího Žáčka."

Děti si také zazpívají?

"Zpívají si na hodinách flétny. Zpívají rády a hodně. Zpívají ukrajinské písně, ale české se jim taky líbí. Zejména ty dětské, i tam se učí významy českých slov."

A hodnotíte děti při výuce češtiny?

"Známky rozhodně nedostávají. My jsme tu na táboře, a proto jim dáváme jenom kladné body. U těch záporných to asi nemá moc smysl, my jim nechceme češtinu znechutit."

Učíte sice češtinu, řekněte mi ale aspoň pár slov o tom, jak se tu učí vlastivěda. Mají tu táborovou hru o šlechtických rodech...

"Stavěli jsme v lese zámky, děti si musely zjistit informace o svém rodu. Samozřejmě tu ale máme i klasické hodiny vlastivědy, kde se mohou naučit hodně věcí. Ta vlastivěda je taková otevřená encyklopedie. Je tam film, reprodukované slovo, paní profesorka má výklad se spoustou map a obrázků."

Baví to děti?

"Já myslím, že děti to baví. Některé sice moc ne, ale obecně to děti baví."

A co se děti během hodin vlastivědy naučily, ukázaly taky na závěr v krátké exkurzi po českých dějinách. Tentokrát o sv. Václavu, jeho babičce sv. Ludmile, matce Drahomíře a bratru Boleslavovi, která dal svého bratra zavraždit ve Staré Boleslavi...

Ozdravné pobyty českých krajanských dětí z Ukrajiny hradí české ministerstvo zdravotnictví, asi by ale nemohly mít tak bohatý program, kdyby na ně nepřispívali i sponzoři. Na rehabilitační pobyty letos přispěla například Česká Nadace 2000. Důvod vysvětluje předseda její správní rady Jaroslav Kubínek:

Tomáš Lukavský,  organizátor ozdravných pobytů pro děti českých krajanů z Ukrajiny | foto: Milena Štráfeldová

"My vycházíme obecně ze zřizovací listiny, kterou zakladatel nadace doktor Orlický uzpůsobil povinnostem daným slovanskou vzájemností, pomoci dětem, vzdělávacím programům. To není všechno, je to ale kostra naší činnosti. A tím pádem zcela logicky z toho vyplynula i pomoc těm, kteří to umí zorganizovat."

Za dětmi se na jejich letní tábor přijel podívat i konzul Ukrajiny v Brně Volodymir Horbarenko:

"Myslím, že to je krásné, že tu děti mohou být. Je to velká zásluha české strany a Česko - ruské společnosti. Jsem velmi vděčný panu Tomáši Lukavskému z této společnosti, za veškerou pomoc našim dětem. Je to letos hodně velká skupina. Děti si tu upevnily zdraví, je to prostě krásné."

Je ovšem třeba říct, že podmínky pro pořádání těchto ozdravných pobytů jsou rok od roku složitější. To přiznal i sám Tomáš Lukavský, který je organizuje. Na jedné straně ubývá peněz na jejich pořádání. Pro srovnání - na začátku 90. let bylo možné pořádat během letních prázdnin až devět takových táborů současně, letos už je to jen jeden třítýdenní turnus. Zato přibývá byrokracie, množství papírů a formulářů, které je třeba na české i ukrajinské straně vyplnit. Přesto letošní ozdravný pobyt určitě nebyl poslední.