Banát aneb kde se vzali Češi v Srbsku a Rumunsku

Banát se pro mnohé Čechy stal synonymem pro pohádkovou dovolenou strávenou v kopcích podél Dunaje. V několika obcích a městech zde totiž od dob Rakouska-Uherska žije několik tisíc krajanů, kteří stále udržují svůj jazyk, zvyky a obyčeje.

Banát je historické území na pomezí dnešního Rumunska, Srbska a Maďarska. Hlavním městem a vstupní branou je město Temešvár. Ve středověku oblast spadala pod Uherské království, následně (polovina 16. století) do Požaraveckého míru byla oblast pod nadvládou Turků. Poté, co byli Turci vyhnáni, se region stal součástí habsburské monarchie a začalo osídlování tehdy nehostinného kraje.

V Evropě byla po Napoleonských válkách bída a tak není divu, že se spousta Čechů rozhodla opustit své domovy a vyzkoušet své štěstí až na druhém konci monarchie. Za vidinou spokojeného života je nalákal i jistý podnikatel se dřevem Maďárly, který potřeboval lesní dělníky na kácení dřeva. Čechům bylo přislíbeno přidělení půdy, osvobození od vojenské služby a od roboty.

Zalidnění tohoto kraje bylo pro Habsburky strategické, protože se jednalo o župu hraniční, která zůstala po turecké nadvládě liduprázdná. Podle dochovaných pramenů vzniká první z vesnic, Svatá Helena, v roce 1824.

Prameny neuvádí, z jakých důvodů dřevo-podnikatel Maďárly své sliby nedodržel a zmizel neznámo kam. Nechal však české přistěhovalce v již vzniklých vesnicích uprostřed hustých lesů, které museli vykácet. První vesnice dostaly jména údajně po Maďárlyho dcerách – Svatá Helena a Svatá Elizabeta. Pro nedostatek vody však roku 1847 Svatá Elizabeta zanikla a obyvatelé se přestěhovali do Svaté Heleny.

Celý článek včetně videa najdete zde.