Renata Pešková: Češi jsou na Islandu ohromně oblíbení

Renata Pešková žije se svou rodinou v islandském Reykjavíku. Před půldruhým rokem tu založila spolek Čeština na Islandu a českou školu, ve které se děti našich krajanů a ze smíšených manželství učí češtinu. Letos přišla s nápadem uspořádat pro děti zahraničních Čechů literární soutěž. Děti v ní psaly o zemi, kde žijí.

V našem rozhovoru se ale ještě vraťme k dětem, které na Islandu ve smíšených manželstvích svých rodičů vyrůstají ve dvojjazyčném prostředí. Nemají s tím trochu problém?

"Vůbec ne! Dvojjazyčné děti zvládnou dva jazyky dobře. Myslím, že je ale potřeba je trochu aktivněji podpořit. Rodič si musí být vědom toho, že to je práce navíc. Chce to opravdu víc času a trochu aktivnější přístup k výuce jazyka. My tam ale máme třeba i děti, které mají čtyři jazyky a výborně je zvládají."

S dvojjazyčností jsou problémy všude v zahraničních komunitách, kde žijí Češi ve smíšeném prostředí. Tam potom může vzniknout tzv. kuchyňská čeština, do které se pletou slova z jiných jazyků. Jak se tomu bráníte?

"Já myslím, že my se s tím ani tolik nesetkáváme. Dvojjazyčné děti, o kterých vím, vůbec češtinu s islandštinou nemíchají. A rodiče jsou v podstatě v tak dobrém kontaktu i mezi sebou, že jejich čeština se nemění."

Máte tam i případy, že by vaše škola přilákala i někoho z Islanďanů, který by se chtěl naučit česky?

"Máme. My jsme jeden čas učili i češtinu pro dospělé. Ta byla zaměřena na islandské partnery. Je tam ale i jeden Islanďan, který studoval půl roku v Brně a tak si češtinu zamiloval, že je s námi v kontaktu a pomáhá při různých příležitostech."

Učí se tam čeština v rámci slovanských jazyků na univerzitě?

"O tom nevím, ale myslím si, že ne. V minulosti se tam byla po určitou dobu čeština učila, ale tím, že paní učitelka odešla, čeština přestala. My jsme to nabízeli, ten zájem ale nebyl tak veliký. Po půl roce jsme to ukončili s tím, že můžeme kurzy otevřít, pokud by se zájem objevil."

Jezdí na Island studoval čeští studenti?

"Jezdí. Ne ve velkém počtu, ale teď vím minimálně o dvou nebo třech studentkách, které tam studovaly islandštinu nebo jiný severský jazyk."

A je tam i nějaká výměna odborníků, lékařů nebo vědců?

"O tom bohužel nevím, ale Island je zajímavý pro seismology a lidi, kteří se zajímají o geologii. Setkala jsem se s jedním vědcem, který tam zkoumal geologii. Ale nevím, jak tato spolupráce aktuálně funguje."

Přijíždějí na Island čeští umělci? A jaký má vůbec česká kultura na Islandu ohlas?

"Češi jsou na Islandu ohromně oblíbení. Naši kulturu tam všichni znají. Mají moc rádi Prahu, všichni znají Švejka a citují z něj. Kultura nás také spojuje, přestože je to s podivem, naše země jsou od sebe daleko. Existuje ale například folklorní soubor Osminka, který už několikrát na Islandu vystupoval. Nedávno byl Islandský den v Praze a vystupoval tam islandský folklorní soubor a hráli tu islandskou hudbu. Jsou tam hudebníci, kteří studovali v Čechách a přinesli si s sebou lásku k české muzice. Na jaře jsme byli na koncertě české hudby a byl tam vyloženě nacpaný sál a velký ohlas."

Přírodní krásy Islandu jsou také jeden z důvodů, proč tam jezdí poměrně dost českých turistů. Setkáváte se někdy i s nimi?

"Setkáváme se s nimi často. My máme i dobrou spolupráci s cestovními kancelářemi, které tam turisty vozí. Oni nám teď už druhý rok zadarmo přivezli knížky do české knihovny. Máme tam i několik průvodkyň, které s nimi spolupracují."

Říkáte, že vám vozí knížky do české knihovny. Vy tedy máte i knihovnu? Máte tam možnost pořádat i nějaké kulturní programy?

"To je jeden z našich nových počinů. My jsme loni vyhlásili sbírku českých knih. Učit češtinu neznamená jenom mluvenou češtinu, je to i psaná čeština, poslech a také literatura, se kterou chceme děti seznámit. Měli jsme dobrý ohlas a už loni jsme sebrali asi pět set dětských knih. A ty by se tam prakticky nedaly jinak dopravit nežli na trajektu. A i letos se podařilo, aniž bychom to nějak iniciovali, že lidé nám zas něco poslali."

Máte tam i promítání českých filmů?

"Teď to máme v plánu. Chtěla jsem spojit čtení vítězných povídek a vyhlášení výsledků povídkové soutěže s promítáním českého filmu. Organizujeme to ve spolupráci s městskou knihovnou."

Řekněte mi něco bližšího o své soutěži...

"To je projekt, který vznikl úplně nenápadně, a byl velice úspěšný. V polovině června jsme v plzeňské knihovně vyhlašovali vítěze. Soutěž se jmenovala Země, kde žiji, a byla to povídková soutěž pro děti zahraničních Čechů. Měli jsme velký ohlas, dostali jsme z deseti zemí přes osmdesát povídek. Byl to nultý, pilotní ročník. Příští rok bude další ročník, ale s určitými změnami."

Odkud vám děti do této soutěže psaly?

"Nejvzdálenější komunity jsou asi z Ameriky, kde jsou České školy bez hranic. Dostali jsme ale i povídky z Kavkazu nebo z Rumunska. To byly krásné povídky o zvycích, které tam udržují v údolí, které zůstalo české. Dostali jsme jich hodně i ze severských zemí. Já bych ale chtěla zapojit ještě víc kontinentů. Na to, že to ale bylo s tak malým předstihem, byl ohlas dobrý."