Tasmánie, „australský venkov“, je i domovem Čechů a Slováků
V tomto týdnu proběhla v Praze konference Krajané a otázka identity. S příspěvkem o českoslovenství v Tasmánii vystoupil i Stanislav Brouček z Etnologického ústavu AV. Není to samozřejmě poprvé, kdy se krajanům ve své práci věnoval. Češi žijící v zahraničí jsou totiž podle něj tématem velice zajímavým:
„Je to téma na celý život. Zvláště když člověk přemýšlel o emigraci. I z tohoto důvodu je to zajímavé. Je to i důležitý zpětný obraz o České republice. Některé skupiny krajanů nás vidí poměrně ostře a ostře to formulují. Přesto se sem ale vracejí. Lidé z tohoto prostředí, kteří poznali výsostně přátelské vztahy mezi lidmi, když se pak dostanou do středoevropského uspěchaného prostoru, tak jsou z toho zklamáni. V tomto tématu je i celá řada věcí k poučení. A už jen to, že jde o obrovskou sílu lidí, kteří jsou venku, stojí za to se tématu věnovat“.
Váš příspěvek se týkal československých krajanů a Tasmánie. Jak jste se vy sám na Tasmánii dostal?
„Byl vypsán nějaký projekt na výzkum emigrace. V rámci výzkumu Čechů a Slováků v Austrálii jsem zavítal i na Tasmánii“.
Je Tasmánie z toho krajanského hlediska něčím specifická?
„Specifická je právě svou odloučeností. Ta je daná nejen vzdáleností od pevniny, ale i tím, že lidé, žijící ve styku s mimořádně nádhernou přírodou, byli velmi rozptýleni a tím pádem odkázáni sami na sebe, na svou sílu a vitalitu, tak potřebovali vzájemnou pomoc. A ta byla úžasná. Já jsem ji nikde jinde v takové síle nepoznal, přestože se jedná jenom o stovky lidí“.
Umím si představit, že lidé utíkali z Československa a chtěli se dostat třeba do Německa nebo USA? Neumím si ale představit, že přímo mířili na Tasmánii. Jak a proč se tam dostali?
„Dostali se tam asi takto: ti, co po roce 1948 utíkali do těch německých nebo rakouských lágrů, tak v podstatě neměla většina jasný cíl své cesty. Jistě ale většina myslela na Ameriku nebo jiný prosperující stát. Kvóty to ale nedovolovaly. Jednou z možností byla Austrálie. Měli možnost se přihlásit na australském imigračním úřadě, který měl v Evropě pobočku. Tam dostali šanci, podepsali smlouvu na dva roky. Když ale přišli do těch poměrně složitých podmínek v Austrálii, práce tam byla velmi náročná, tak se začali zajímat o to, zda se z toho lze nějakým způsobem dostat“.
Říkáte, že práce byla velmi těžká. Co dělali?
„Většina pracovala na svršcích železnic. Po II. světové válce se totiž tam budovaly železnice. Další část pracovala na hydroprojektu Snowy Mountains, šlo o svod vody z hor do velkoměst. To byla také fyzicky velmi náročná práce. Dalo se z toho ale uniknout. Únik na Tasmánii, takový venkov Austrálie, se ukázal být příjemným řešením, jak se z toho vyvázat“.
Známe počty Čechů a Slováků, kteří se tímto způsobem dostali na Tasmánii?
„Na Tasmánii je v současné době asi zhruba 400-500 lidí, kteří by mohli mít ten český nebo slovenský původ. Není to mnoho, ale ve srovnání s tím, že na Tasmánii žije asi půl milionu lidí, tak to asi odpovídá tomu, kdybychom to srovnali s počty v jiných zemích s velkým počtem obyvatelstva a přítomností českého nebo slovenského živlu“.
Hodlá se někdo z nich vrátit zpátky, nebo jsou už na Tasmánii usazeni trvale?
„Vím jen o výjimkách. Vrátil se Milan Vyhnálek, známý podnikatel, který tam založil velkou firmu na výrobu sýrů. Tento člověk se vrátil do svého rodného kraje, do východních Čech. Nejdřív do rodné obce a pak do Ústí nad Orlicí, kde zemřel. Více takových lidí, kteří se natrvalo vrátili z Tasmánie neznám“.
Funguje tam krajanský spolek?
„Funguje. Spolek Čechů a Slováků v Hobartu, sdružuje asi polovinu počtu, který na Tasmánii je“.
Jak je to s druhou a třetí generací? Tehdy se někdy ztrácí jazyk a identita...
„Rodiny, které jsem měl možnost poznat, tak v naprosté většině děti, které tam přišly s rodiči po roce 1968, tak hovoří naprosto perfektně česky. Z Československa odešli jako mladí nebo jako děti. Jejich děti, ty už to trošku ztrácejí, jsou ale rodiny, kde se to udržuje a velmi na to ta první generace dbá“.
Jak je to v dnešní době? Odchází ještě někdo z Česka do Tasmánie?
„Jsou tam mladí podnikatelé, cestovatelé. Objevují se tam trošku dobrodružnější povahy“.
