Díky festivalu Banát si můžou rumunští Češi přivydělat
Čtyři dny koncertů, divadelních představení, přednášek a setkávání Čechů s Čechy. To je festival Banát v Eibenthalu, jedné ze šesti českých vesnic v banátské vrchovině na jihozápadě Rumunska. Z Česka na něj přijelo přes 700 diváků. Na chvíli tak značně navýšili počet česky mluvících obyvatel, kteří jsou potomky přistěhovalců z 19.století. Těch už ve vesnici zůstalo jen 230.
Hlavní program festivalu se odehrává na scéně v osadě Ujbanye asi 3 km za vesnicí. Hraje se ale i v hospodě U medvěda uprostřed vsi. Místní lidé si už na festivalový ruch zvykli. Panu Josefovi Nedvědovi je 73. Pracoval v nedalekých dolech. To, že vždy v srpnu přijede do Eibenthalu několik stovek Čechů, vítá.
Hudba duní docela hlasitě, nevadí to?
„Nevadí, protože už jsme si na to docela zvykli, a na těch pár dní to nemusí nikomu vadit. Naopak nás to zajímá a vidíme, že v ty dny vesnice obživne, žije znovu. Když tu nejste, tak je nás tu jen pár, a na vesnici se nic neděje.“
Jaké to bylo, když tady žilo více lidí, mluvících česky? Jaký byl jejich největší počet?
„Tak do tisíce osob.“
Teď je tady tak asi tisíc lidí, mluvících česky.
„Ale ne místních. Zážitky, které tady byly, tu už nejsou. Už nám schází.“
Ve školním obchůdku nabízejí eibenthalské děti malované dřevěné příbory, domácí citronádu, melouny a utkání ve školním fotbalu. Přivydělají si tak na výlet nebo na školní potřeby. Češtinu ve zdejší škole učí Vladimír Kovář, učitel vyslaný českou vládou.
„Pocházím z Moravy, jsem z Ostravy. Už jsem tady rok, a plánuji tady zůstat ještě tři roky. Pak se uvidí, co dál.“
Někteří diváci přijeli do Eibenthalu na festival poprvé. Jiní jako Vojtěch a Lenka z Liberce jsou už protřelí festivaloví harcovníci.
„My jsme jedni z mála, kteří absolvovali všechny ročníky, takže jsme tady už popáté.“
Co vás sem táhne?
„Několik věcí. Krásná příroda, milí a srdeční lidé, celková atmosféra Banátského festivalu uprostřed hor v kulisách českých vesnic a českých tradic je něco, co jinde nenajdete.“
Panují obavy, že české vesnice v Banátu nepřižijí. Pozorujete za těch pět let, co sem jezdíte nějaký vývoj?
„Myslím, že tím, že sem přijedeme a necháme tady peníze, těm lidem dost pomůžeme. Lidem se teď žije trošku lépe, ale život je tady hodně těžký.“
Na dvorcích prodávají eibentálští starousedlíci med, višňovku, pečené ryby a mnoho dalších pochutin. Je to pro ně šance si přilepšit. Paní Alena Gesce už sice bydlí ve městě na břehu Dunaje, ale do Eibenthalu se vrací za rodiči.
„Toto je z lilků, tohle z rajčat, tady jsou místo lilků ryby. Je to taková paštika. Taky tu mám domácí slivovici a víno. Všechno za 10 lei anebo 65 korun.
Festivalem Banát ožívá Eibenthal už 5 let. Podle jednoho z jeho hlavních organizátorů Štěpána Slaného je rok od roku lepší.
„Nám sem jezdí hodně stálých fanoušků, kteří už vědí, do čeho jdou a tím je pro nás organizace jednodušší. Festival pořádáme hlavně proto, abychom pomohli místním. Tady je 50% nezaměstnanost, platy na úrovni 4,5 tisíc korun. Festival je pro místní příležitost přivydělat si 3-4 měsíční platy. Zároveň se tady všichni společně pobavíme.“
Na rozdíl od předchozích ročníků vyšlo letos jak organizátorům, tak divákům počasí a teploty šplhaly ke třiceti stupňům. Někteří diváci jsou už teď rozhodnutí přijet i příští rok a možná nejen na festival, ale prostě na prázdniny. V Banátu je rádi přivítají.
