Za kouzlem Dobrušky
Výlety, zpívání, tanec, kreslení a samozřejmě i učení čeká i letos na krajany v Dobrušce. My se z nimi podíváme v dnešní rubrice Češi v zahraničí, kterou pro tento díl pracovně přejmenujeme na Češi v Čechách.
Krajané se do Dobrušky sjeli už po 26. a někteří z nich tam nejsou poprvé, rekordmanka dokonce pošestnácté. Dobruška má totiž podle vedoucí kurzu Vladimíry Koreňové své kouzlo:
„Letos zde máme 73 krajanů. Je jich více než jindy, ale to je tím, že šedesát krajanů jsou stipendisté a těch zbývajících 13 jsou samoplátci. Máme šest tříd a přijeli z více než 25 zemí“.
Co se letos chystá?
„Jako každý rok je kromě výuky a přednášek máme připraveny výlety. Chystáme se poprvé do Krkonoš, po delší době navštívíme zámek Potštejn, jedeme na opočenskou porcinkuli a navštívíme sklářské slavnosti v Deštném. Letos je naplánována i návštěva Lidic, proběhla k nim i přednáška a o jeden den bude prodloužen byt v Praze“.
Krajané mají někdy i specifická přání. Třeba ochutnat něco z české kuchyně, říká jedna z vyučujících Milena Koreňová:
„Když se třeba učíme o jídle, tak mluvíme o meruňkových a švestkových knedlících. A to si tady můžou vyzkoušet, vaříme i je“.
A chutná jim?
„Výborně. To víte, že si pochutnají“.
České jídlo bylo i tématem pro Morenu Ulrichovou z Chorvatska, Izabelu Flaşcovou z Rumunska a Toma Soldána z Austrálie.
MU: „U nás doma děláme knedlíky se zelím. Něco, co jsem slyšela, že to má název chlupaté knedlíky. Taky se u nás doma používá kmín, máme ho rádi. To jinak v Chorvatsku není běžné“.
Jak je to v Rumunsku? Liší se nějak jídelníček Čechů od jídelníčku Rumunů?
IF: „Liší. Rumuni jedí strašně hodně polévky. Ale jsou to okyselené polévky, čorby. Saláty se jedí taky hodně kyselé, tady v Čechách jsou saláty sladší. V Rumunsku se zase jí strašně hodně chleba. Ke všemu dostaneš chleba. Tady jsou knedlíky, brambory atd. V Rumunsku obyčejně ke každému jídlu dostaneš chleba, bílý chleba“.
A chutná vám pak český chleba?
„Chutná, já nemám problém s tím, že je kmínový“.
Jak je to u vás v Austrálii? Co třeba Vánoce?
TS: „Vánoce slavíme 24. prosince, tak jako v Česku a máme k večeři rybu“.
Jak se shání ryba nebo přímo kapr v Austrálii?
„Máme tam jiný ryby, které jsou z moře. To asi v Česku tak nejde. Máme pak třeba i humra nebo krevety“.
A co bramborový salát? Jedli jste ho někdy?
TS: „Určitě, to je taky u nás tradice, že maminka udělá bramborový salát. A máme ho velice rádi“.
A jak je to u vás?
IF: „U nás se taky jí. My ho máme rádi s majonézou, ale zase tátovi majonéza nechutná, takže tomu se dělá bez“.
A jak je to s rybou?
IF: „Já rybu nejím, mně nechutnají. Vyrostla jsem u Dunaje, a když jsme byli malí, tak jsme každý týden jedli ryby, tak jich mám až nad hlavu, tak je nepotřebuju. Tak jednou za rok“.
Co u vás, jak vypadají Vánoce?
MU: „Myslím, že stejně jako v Česku. Taky zpíváme koledy a máme takové hezké zvyky. A co se týče jídla je to myslím stejné“.
K české gastronomii taky patří pivo. Ostatně krajané mají na programu kurzu i návštěvu pivovaru.
TS: „Nejvíc se mi líbí ty pivovary v Česku. To se nedá srovnat. V Austrálii takové pivovary nemáme a to pivo není tak dobrý. V Austrálii se to pivo lehce nepije, ale tady je to jako voda“.
Povezete si domů?
„Nesmím, můžeme si dovézt jen půl litru. Více tekutin prostě nemůžeme“.
České kořeny
Kromě piva a bramborového salátu přišla samozřejmě řeč i na české kořeny. Morena Ulrichová pochází z Daruvaru.
MU: „Moji předkové se asi před sedmi generacemi přistěhovali do Chorvatska. U nás je hodně českých rodin, takže češtinu si udržujeme a držíme při sobě“.
Vy přijdete o dožínky v Daruvaru?
MU: „Ano, ano. Dožínky se konají každé dva roky a já na nich vystupuji, protože tančím v české folklorní skupině v Záhřebu“.
Mluvíte krásně česky. Doma mluvíte česky?
MU: „Ano. Maminka je Češka a tatínek Chorvatem. Je pak běžná situace, že když máme společenský oběd, tak se s maminkou mluví česky a s tatínkem chorvatsky. Tatínek se ale během let česky naučil rozumět i mluvit. Měli jsme ale s tím i zajímavé situace, když třeba řekl: Morenko, dáme ti bačkorku na hlavičku a půjdeme ven.“
Izabelo, vy jste z Banátu, rumunského Banátu, tam teď Češi hodně jezdí. Jak se na to dívají místní?
IF: „Je to dobrý, protože v roce 2006 se ve vesnici Nové Doly zavřely doly a od té doby se začaly rodiny odtamtud stěhovat. Nejvíce jich odjelo do Čech, jsou v Ústí nad Labem. A turisté přinášejí těm, co tam zůstali, nějaký výdělek“.
Máte tam krajanský spolek?
IF: „Máme český spolek. Existuje ale taky v Rumunsku Demokratický svaz Čechů a Slováků. Máme každý rok festivaly, dělají je Češi a Slováci dohromady“.
A Tome Vaše české kořeny?
„Kořeny?“
Roots.
TS: „Aha. Mám tatínka a maminku z Česka. Maminka přijela do Austrálie, když měla 16 let a předtím bydlela od 12 let na Srí Lance. Tatínek přijel do Austrálie, když mu bylo asi 45 let. Pak se spolu oženili a potom jsem se narodil já. Mně tatínek učil doma česky, maminka taky mluvila, ale už více anglicky“.
Když jste všichni vyrostli v českých rodinách, znáte nějaké české pohádky?
TS: „Spíš jsem se na ně díval v televizi. Ale maminka a tatínek mně říkali pohádky i před spaním. A jako děcka jsme se dívali na Broučky nebo na krtka a na takové hezké příběhy jako Tři oříšky pro Popelku...“
To vy taky znáte?
IF: „Ano, taky. Tři oříšky pro Popelku, Princ a Večernice nebo Princezna ze mlejna“.
Proč jste vůbec přijeli na krajanský kurz? Myslíte si, že češtinu někdy v budoucnu využijete třeba v práci?
TS: „Ne“. (smích)
Tak proč jste přijel? Chtěl jste si zlepšit češtinu?
TS: „Ano, protože tam, kde já bydlím, v Adelaide v Jižní Austrálii, máme tak 500 Čechů, ale jsou všichni starší než já. Mají tak kolem 50 do 70 let. Já jsem se chtěl naučit česky od lidí a lidmi, se kterými si můžu více rozumět“.
Tak to se vám tady plní, ne. (dodávám s pohledem na slečny).
TS: „Zatím ano, zatím se to vyplňuje“.
Jak je to u vás? Protože z Rumunska poměrně hodně krajanů odešlo do Česka...
IF: „Já jsem sem chtěla hlavně proto, ať si zopakuji nejen češtinu, ale i gramatiku. Devět let jsem už vůbec gramatiku nestudovala. Než jsem přijela sem, tak jsem pracovala v Linde Gas a my jsme pracovali pro Českou republiku. Problém byl ale v tom, že když jsme měli napsat české emaily, tak jsme dělali chyby v pravopisu. Tak jsem si říkala, že bych si potřebovala gramatiku zopakovat a trénovat“.
MU: „U mě je těch důvodů více. Jeden je ten, že jsem si přála zdokonalit češtinu, protože i když mluvíme s maminkou, tak jedna druhou opravujeme. ´Počkej, počkej, jak se to řekne správně česky. ´Neřekneme to ale chorvatsky, přestože je to běžné místo českého slova použít chorvatské. Čeština u nás se bohužel mění a řekla bych, že začíná pomalu umírat“.
„Druhý důvod by byl to, že končím vychovatelskou školu a působím v záhřebské České besedě a tam máme každou sobotu hernu pro děcka. Přeju si tedy přenést na děti správný český jazyky a třeba se naučit i nějaké hry nebo písničky, které bych tam mohla použít“.
„A třetí důvod: před dvěma lety tady byl jeden z mých nejlepších kamarádů a říkal mi: Moreno, to kouzlo Dobrušky si musíš užít“.
Kouzlo Dobrušky a Česka vůbec budou krajané vychutnávat do 19. srpna.