Na pražském nábřeží stojí nový pomník Jana Palacha, je dílem architekta s českými kořeny
Před 47 lety vzplála na Václavském náměstí Pochodeň číslo 1. Činem, který neměl do té doby v Československu obdoby, chtěl student Jan Palach protestovat proti stavu společnosti a politické situaci po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Události ledna 1969 si minulých dnech připomněli lidé na mnoha místech Česka.
Už v pátek 15.ledna položili květiny u pomníku Jana Palacha před Národní muzeem ministr kultury Daniel Herman a generální ředitel muzea Michal Lukeš, v sobotu proběhl pietní akt před Palachovým rodným domem ve Všetatech. V neděli pak lidé v Praze vzpomínali na Jana Palacha se svíčkami, jejich světlo zažehli právě ve Všetatech. Někteří ze studentů se také střídají v držení hladovky, připomínají si tak obdobný čin studentů před 47 lety. Skončit by měli 25.ledna, v den výročí Palachova pohřbu.
V sobotu byl také na pražském Alšově nábřeží odhalen památník Jana Palacha, který je dílem amerického architekta s českými kořeny Johna Hejduka.
„Dílo Johna Hejduka je potřeba vnímat zároveň jako dílo architekta, umělce i pedagoga. Ty jednotlivé objekty, které známe a které jsou v katalogu pozůstalosti Johna Hejduka, byly často vypracovány se studenty a spolu s nimi pak i montovány, připravovány, konstruovány. Poté byly umístěny v různých situacích jednotlivých světových univerzit. Ta díla se nerealizovala jen v Americe, ale právě i na různých univerzitách ve světě. Jedná se zkrátka o objekty mezi architekturou a uměním“, říká architekt Miroslav Cikán.
Realizace po více než 20 letech
Památník tvoří dvě rozměrné kovové plastiky, kvádry, že kterých do výše ční ostny nebo plameny. Světlejší z nich přestavuje syna, tmavší trpící matku. Dílo John Heyduk na začátku 90.let věnoval Václavu Havlovi a lidem v Československu. Cesta od vize ke konečnému památníku nebyla jednoduchá, popisuje Magdaléna Juříková, ředitelka Galerie hlavního města Prahy:
„V roce 1991 představil John Hejduk ty dvě sochy jako modely. Stály pak dlouho v Královské zahradě a jejich realizace v nějakém trvanlivém materiálu byla v nedohlednu. Modely mezitím vlivem povětrnostních podmínek zanikly. Vznikla ale naštěstí nějaká dokumentace, zásluhou architekta Zdeňka Lukeše. Nebyla ale vůle převzít zodpovědnost. Teprve v roce 2012 se magistrát konečně usnesl, že tu věc bude realizovat“.
Dílo Dům syna, dům matky nedaleko Rudolfina je první plastikou Johna Hejduka trvale umístěnou ve veřejném prostranství.
„I když je to s takovým zpožděním, je to pořád velice současná záležitost. Tím, že je to spojeno se jménem člověka, který je světoznámý a myslím si, že velice vážený nejen v oblasti architektury. On z té architektury neustále přešlapoval do jiných teritorií. Myslím si, že je to velmi významný příspěvek do souboru veřejné plastiky“.
Slavnostního odhalení sousoší se zúčastnil také básník David Shapiro. Jeho báseň Pohřeb Jana Palacha je součástí památníku a právě ona byla kdysi inspirací Johna Heyduka.
„Když se stal přítelem Davida Schapiro, tak reflektoval situaci v Československu a považoval se za člověka, který z toho prostředí pochází. Jeho identifikace se situací a zároveň citová identifikace s československým lidem, kterému potom párovou sochu věnoval, přesně dokresluje jeho vnitřní souznění s prostředím, kde měl kořeny“, upřesňuje Miroslav Cikán.
Památník Jana Palacha, i když úplně jiný než ten Hejdukův, má vzniknout i ve Všetatech v Palachově rodném domě. Národní muzeum 15.ledna přijalo poslední soutěžní návrhy na architektonické řešení památníku. Sešlo se jich celkem 31. Nová expozice by se měla otevřít v lednu 2018.
