Tomáš Grulich: Oldřich Černý byl sjednotitel, svorník exilu
Tuto sobotu, 9. listopadu 2013, zemřel v Praze jeden z nejvýznamnějších představitelů čs. exilu dr. Oldřich Černý. Jako poúnorový uprchlík v něm prožil největší část svého života, poznal řadu známých osobností, ať už v Německu, ve Spojených státech nebo ve Švýcarsku.
Po válce spolupracoval s Herbertem Ripkou, přátelil se s manželem Milady Horákové, byl u zrodu několika exilových organizací. Patřil k těm, kteří doslova psali dějiny exilu v posledním půlstoletí. Byl iniciátorem Týdnů zahraničních Čechů v Praze a celá léta se zasazoval o to, aby se podařilo překonat bariéry mezi českou veřejností a exilem, aby exil získal v Česku uznání, jaké mu patří, a aby tu měl také náležité zastoupení. Ne všechno se mu podařilo dotáhnout do konce, to ho ale nikdy neodradilo. Dlouhá léta přitom také úzce spolupracoval se Stálou komisí Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Vzpomíná na něj její současný předseda senátor Tomáš Grulich:
"Člověk by se na to měl dívat zhruba ve třech rovinách. Jednak je tu význam osobní, protože člověk ztrácí přítele a kamaráda, s kterým jsem se vždycky setkával, buď když jsem jel do Švýcarska, anebo tady v České republice. Vzpomínám, že jsme spolu vždycky chodili do Slávie, což velmi miloval. Pak je to rovina, co v Oldřichu Černém ztrácí exil. Oldřich Černý odešel po roce 1948, nejdříve do Německa, pak do Spojených států. A byl v exilu velmi aktivní. Na konci 50. let byl u zrodu Společnosti pro vědy a umění. Potom odešel do Švýcarska, do Ženevy, kde se postupně stal předsedou Svazu českých a slovenských krajanských spolků ve Švýcarsku. On byl takovým svorníkem. Svorníkem mezi osmačtyřicátníky a osmašedesátníky. A pak je další rovina, ne úplně exilová, ale v České republice. Hned po r. 1989 navázal kontakty a snažil se vytvářet most mezi těmi, co žijí venku a co žijí doma. Byl také u zrodu Týdnů zahraničních Čechů v ČR a tak bych mohl pokračovat. Osobně bych chtěl ještě říct, že to byl velmi rovný a vzdělaný člověk. A čeho jsem si na něm hodně vážil: dokázal říct svůj názor i přes odpor hlavních myšlenkových proudů."
Vy jste měl příležitost s ním často mluvit. Já jsem měla taky to štěstí, že jsme se spolu nejednou setkali, a při těch setkáních naznačoval, že za 2. světové války a krátce po ní spolupracoval s čs. exilovou zpravodajskou službou. Po válce byl blízkým spolupracovníkem Herberta Ripky. Nikdy o tom ale nechtěl příliš mluvit, byla to součást určitého příšeří kolem zpravodajských služeb. Víte o tom něco bližšího? Měl jste možnost o tom s ním mluvit?
"My jsme na to narazili i v souvislosti s jeho odchodem do zahraničí po r. 1948. Velmi úzce spolupracoval s manželem Milady Horákové. On o tom skutečně nechtěl nijak mluvit a jenom v náznacích vykládal o tom, že v roce 1948-1949 spolupracoval s americkou výzvědnou službou. Pravděpodobně, a to už je spíš můj pocit z našich rozhovorů, v tom pokračoval i za svého pobytu ve Švýcarsku."
Já bych se ještě zmínila o jedné věci, ve které jste úzce spolupracovali a která je stále v běhu. Je to zřízení jakéhosi úřadu pro zahraniční Čechy. Touto myšlenkou se Oldřich Černý zaobíral dlouhá léta, za jeho života se ale nepodařilo ji zrealizovat. Budete na tom pracovat dál?
"Samozřejmě, a nejenom kvůli Oldřichu Černému. My jsme měli na tyto věci shodný názor a já si na něm skutečně nejvíc cením toho, že byl sjednotitelem. On byl takový svorník, jak v exilu, tak mezi Českou republikou a exilem. A já si myslím, že nejen kvůli němu bychom to měli dotáhnout do konce."