Polovina mladých českých odborníků, kteří vystudovali ve Francii, se už nechce vracet do Česka. Důvodem je i zdejší politická situace

Od začátku roku 2011 v Paříži působí asociace Čeští studenti a mladí profesionálové ve Francii. Většina jejích současných členů jsou Češi, kteří v posledních letech přijeli do Francie studovat. Mnozí z nich, už jako mladí odborníci, tam nakonec zůstali. Pravidelně se scházejí, pořádají přednášky a různé kulturní akce, pomáhají ale také těm, kdo do Francie teprve přicházejí. Dva zástupci asociace, její předseda Martin Polívka a místopředsedkyně Lenka Belková, se nedávno v Praze zúčastnili konference o reemigraci a návratové politice, kterou pořádal Senát ČR. Požádala jsem při té příležitosti o rozhovor, mimo jiné o tom, co jim dnes především brání vrátit se do Česka:

/Polívka/ "Spolek vznikl před dvěma lety z iniciativy tehdejších vysokoškolských studentů, dnes už mladých profesionálů v Paříži. Říkali si, že by bylo hezké, kdybychom se mohli občas sejít a sdílet spolu českou kulturu, ale taky radit těm Čechům, kteří přicházejí do Francie. My, když jsme tam přišli, jsme neměli koho se zeptat. A teď už přeci jenom máme nějaké zkušenosti, které můžeme předat dál. Spolek má dvacet stálých členů, máme ale také zhruba tři sta sympatizantů. To jsou lidé, kteří volně chodí na naše akce, besedy a přednášky nebo s námi chodí do hospody."

Pokud tomu dobře rozumím, tak jste všichni Češi narození v Česku, a ne potomci českých imigrantů do Francie.. Jak je to?

/Belková/ "Nedovolila bych si říct, že je to přesně takhle. Máme dokonce dva členy, kteří se narodili ve Francii a stali se součástí naší asociace. Přestože jejich občanství je francouzské i české."

Nicméně většina členů se narodila v Česku. Byli všichni původně studenti, nebo se na vás postupně nabalují i další mladí lidé?

/Polívka/ "Já bych řekl, že studenti tvoří velkou většinu, jsou tam ale i dívky, které přišly jako au-pair. A jsou to také Češky, které odešly do Francie za láskou."

Jaké obory ti studenti hlavně studovali?

"Nejčastěji to jsou studenti ekonomických nebo finančních oborů, což je asi dáno tím, že Francie má v této oblasti velmi dobré školy. Hodně jsou to ale také i humanitní a lingvistické obory."

Vrací se podle vašich zkušeností většina těchto studentů zpátky do Čech, nebo mají naopak tendenci zůstat ve Francii?

/Belková/ "My jsme to měřili, když jsme organizovali informační večer pro nově příchozí studenty z programu Erasmus. Ptali jsme se jich, kdo z nich se chce vrátit, kdo chce zůstat a kdo to ještě neví. A ten poměr byl zhruba jedna třetina. Jedna třetina má tendenci se vracet. Když jsme pak dělali dotazníkový průzkum, tak máme ověřeno, že po určité době má padesát procent tendenci se vrátit, protože má pozitivní vztah k vlasti."

A ten pocit, že by se rádi vrátili, je spíš na začátku jejich pobytu ve Francii, nebo na konci?

/Polívka/ "Já bych řekl, že tam je několik fází. Ze začátku převládá nadšení ze všeho nového, co v té zemi potkají. Postupně si ale uvědomují, a to jak v momentech, kdy narážejí na nějaké překážky, tak i v pozitivních momentech, kdy má Česko nějaký velký úspěch, že se chtějí vrátit a že jsou rádi, že se mají kam vrátit."

A co jim v jejich návratu naopak nejvíc brání?

/Belková/ "Určitě jsou to administrativní překážky. Člověk, který odjede do Francie studovat, získá tam francouzský diplom a přemýšlí o návratu a uplatnění zahraničních zkušeností doma, narazí na to, že musí projít zdlouhavým procesem nostrifikace, uznání diplomu. Když si to spočítám na dny, tak ten proces trvá zhruba dva měsíce. A v dnešní situaci na pracovním trhu i dva měsíce jsou opravdu velice významná doba. Student se pak raději rozhodne neztrácet čas a rovnou se vrhne na pracovní trh v zahraničí, i s tím nenostrifikovaným diplomem."

Je to váš případ?

"Je to i můj případ."

V jakém oboru?

"Já jsem vystudovala personalistiku a management na Sorbonně v Paříži a teď jsem zaměstnaná v soukromé sféře v oboru, který jsem vystudovala."

Uplatnění jste našla rychle?

"Trvalo to necelý rok, takže by se dalo říct, že docela rychle."

Co by se muselo podle vás stát, abyste se vrátila do Česka?

"Já myslím, že by to nemuselo být nic moc zásadního. To, že jsem dostala dobrou pracovní příležitost, mne akorát utvrdilo v tom, že můžu zůstat ve Franci a že nemá smysl se vracet domů. Kdybych tu příležitost ale dostala v Čechách, tak se vrátím. Ani bych o tom nepřemýšlela, nezvažovala bych možná, jestli mám zůstat ve Francii nebo v Čechách. Já jsem byla otevřená jakýmkoliv možnostem, uvažovala jsem i o třetí zemi."

A co životní podmínky? Byly by srovnatelné?

"Říká se, že životní úroveň v regionu Paříž je stejná jako v Praze, kde mám trvalé bydliště. Já myslím, že konkrétně v mém případě by to nemělo žádný vliv."

Jak jste se rozhodoval vy?

/Polívka/ "Já jsem ve Francii vystudoval a říkal jsem si, že bych tam rád nějakou dobu pracoval, abych měl zahraniční zkušenost. To dělají v podstatě všichni mí spolužáci, kteří tam vystudovali. Ať už to byli Francouzi, Američani nebo Němci. Chtěli prostě mít první pracovní zkušenost v cizině. Někteří odešli jinam, já jsem ale zůstal ve Francii."

V jakém oboru?

"Já pracuji jako konzultant mezinárodních strategií v jedné z velkých poradenských firem."

Zaměstnání jste získal bez problémů?

"Ano. Když má člověk dobrý diplom a dobré vzdělání, nemá problém najít uplatnění nikde na světě. To, že je cizinec nebo pochází z České republiky, přitom nehraje žádnou roli. Možná by to hrálo roli, kdybychom nebyli členy Evropské unie. Pak by byl proces získání pracovního víza náročný. Pro Čechy ale taková překážka neexistuje."

Ani hypoteticky jste se tedy nepokoušel o místo v Česku?

"Musím se přiznat, že se občas dívám na inzeráty, které se objevují na internetu. Zatím mne ale žádná z těch nabídek neoslovila natolik, abych zvážil návrat. A to se ukázalo i v našem průzkumu: zhruba polovina lidí by se vrátila domů právě proto, aby využili své zkušenosti a znalosti ze zahraničí ve prospěch Česka. Otázka finanční a to, že budu vydělávat méně, v podstatě nehraje nijak významnou roli."

Říkáte - ve prospěch Česka. Vy sám jste se tu tedy nesetkal s nějakým odstupem českých zaměstnavatelů nebo kolegů, české veřejnosti vůči vám studentům ze zahraničí? Jaké jsou zkušenosti dalších lidí z vašeho kruhu? Nestalo se někomu, že by se tu na něj dívali trošku s odstupem kvůli tomu, že studoval na Sorbonně?

"Tohle myslím bylo obvyklé tak před patnácti, dvaceti lety. Samozřejmě ještě pořád můžete potkat někoho, kdo se na vás bude dívat skrz prsty. To bude ale asi někdo, kdo by si našel i jiný důvod, proč to dělat. Skutečně si myslím, že se obraz zahraničních Čechů v očích české veřejnosti mění k lepšímu. Když se dnes bavím se svými kamarády, spolužáky nebo i s lidmi, které potkávám, tak všichni říkají, jak je dobré, že jsem tam studoval. A že by bylo fajn, kdybych se někdy vrátil."

Vy ve své asociaci máte i jakousi přednáškovou činnost a pořádáte debaty. Na jaká témata?

/Belková/ "Začínali jsme s tématy, která se převážně dotýkala české identity v zahraničí. To nás vlastně posouvalo dál. Získávali jsme větší odstup a konkrétně nás zajímal třeba politický vývoj po roce 1989. To bylo jedno z témat našich diskusí. Pozvali jsme také hosty, aby se vyjádřili k tématu, jaký byl vývoj Česka od vstupu do Evropské unie. Porovnávali jsme například, jak je na tom Česká republika a jak Slovensko. Nejsou to ale jen diskuse z akademické sféry. Snažíme se přiblížit naši kulturu i obyčejnějším způsobem. Pořádáme například večírky, kdy se snažíme našim francouzským přátelům stejného věku ukázat, jak se u nás slaví Mikuláš."

Čili vaše akce jsou vedené ve francouzštině, aby byly přístupné širší veřejnosti...

/Polívka/ "Je to naše snaha. Snažíme se i hosty vybírat tak, aby mluvili francouzsky. Jeden z cílů naší asociace skutečně navázat jakýsi živý most mezi generací mladých Čechů a mladých Francouzů."

Znamená to, že vašich akcí se neúčastní krajané střední nebo starší generace?

"Účastní se, přichází, i když to není naše primární cílová skupina. Jsou ale samozřejmě vítáni, jako kdokoliv jiný."

Tak to byli Martin Polívka a Lenka Belková, dva mladí čeští odborníci, kteří vystudovali ve Francii. A na závěr ještě pár slov Martina Polívky o tom, co jim hlavně brání, aby se dnes vrátili do Česka. Určitě stojí za zamyšlení. Pro ilustraci, rozhovor jsme natáčeli na ulici, nedaleko Úřadu vlády České republiky:

"Hlavní problém, proč mladí Češi ve Franci říkají, že se nechtějí vrátit do České republiky, a myslí si to zhruba polovina z nich, je neutěšená politická situace. Je to pro ně dokonce větší bariéra nežli profesní nebo rodinná vazba k Francii. Myslím si, že je to velmi vážná výzva pro Česko."